S dětmi bez jídla na podlaze nádraží
Situace Romů z Ukrajiny na hlavním nádraží v Praze je humanitární katastrofa
Čaj bez cukru. Půlku jablka, půlku banánu. Jeden chleba. Žádné vízum, žádný kvartýr,“lamentuje ukrajinsky před hlavním nádražím v Praze Hana Lakatošová, romská Ukrajinka, která šestý den spí na podlaze zdejšího nádraží.
Stejně jako pět set dalších Romů čeká, jestli jí Česká republika udělí vízum, nebo pošle vlakem zpátky na Ukrajinu.
V malé kabelce má jedinou bankovku – desetieurovku a papír, ve kterém ji odbor azylové a migrační politiky ministerstva vyzývá, aby po deseti dnech přišla do registračního centra Ukrajinců zjistit, jestli dostane v Česku pomoc jako jiní uprchlíci. Kde do té doby bude, nikdo neřeší. A tak se stovkami dalších Romů živoří na nádraží. Spí na chodbě, myje se na záchodech, jí, co jí dají dobrovolníci. A právě ti varují, že situace je kritická.
Abyste pochopili, co se na nádraží děje: na chodbě v posledním patře v historické budově leží na podlaze na dekách stovky lidí. Okolo pobíhají desítky špinavých dětí. Z jedné strany vyběhnou z budovy k peronům, kam přijíždějí vlaky, z druhé k rušné magistrále. Je zázrak, že se tu ještě nestala tragédie. Uvnitř budovy je třicet stupňů a smrad z potu a zápachu nohou míchající se s pronikavým cigaretovým odérem. Mezi Romy chodí desítky dobrovolníků, spousta celý den v respirátoru. A na peron přijíždějí denně desítky dalších a dalších lidí.
„Nevíme, co budeme dělat. Přijeli jsme ze Zakarpatské Ukrajiny, nejprve do Polska, odsud do České republiky,“vysvětluje lámavě Lakatošová. Proč pokračovali z Polska, vysvětlit neumí.
„Nejsme Rusové! Rusové děngy, Ukrajinci nic,“křičí další Ukrajinka a vypráví vymyšlený příběh, jak kdyby byla Ruskou, Česko by jí pomohlo.
Je to krize, jakou tu dobrovolníci z iniciativy Hlavák, kteří se tu s policisty, hasiči a železničáři snaží lidem alespoň trochu pomoci, nepamatují. A to fungují už od války v Sýrii. „Je to selhání systému. Čirý rasismus. Stát ty lidi rovnou podezřívá, že podvádějí, a deset dnů je nechá napospas na ulici,“popisuje jeden z dobrovolníků, mladý muž, který studuje v Amsterdamu a do
Prahy přijel cíleně pomáhat lidem na nádraží.
Klíčový moment pro pochopení toho, co se na pražském hlavním nádraží stalo, je jednoduchý. Končí tu vlaky, které z Polska či Slovenska přivážejí uprchlíky. Většina Romů pochází ze Zakarpatské oblasti, konkrétně blízko maďarských hranic. A někteří z nich díky tomu, že právě Maďarsko v minulosti rozdávalo tisíce pasů lidem, mají dvojí občanství. Zjednodušeně řečeno vedle toho, že jsou Ukrajinci, jsou oficiálně i Maďaři, občané Evropské unie. A v Česku ani v dalších státech tak nemají nárok na jakoukoliv pomoc, zejména na pětitisícový příspěvek do začátku. A s ním většina lidí počítala stejně jako s tím, že dostanou ubytování, práci. A jídlo.
„Jídla je nedostatek. Příděly jsou nastavené na základě předpokladu, že jednotliví uprchlíci přijedou, posilní se a pokračují do asistenčního centra, kde o ně bude postaráno. To se bohužel neděje. Z řady důvodů se k nám v současné době lidé vracejí bez ubytování či další podpory a nemají kam jinam jít než za námi. O omezené příděly se tak musí dělit navrátivší se s nově příchozími. Kromě množství je problém i složení jídla – z nutričního hlediska nebylo koncipované k tomu, aby se z něj dalo žít. Pomoc od státu nepřichází. Obavy o výživu uprchlíků se zatím projevily pouze tak, že nám bylo ze zdravotních důvodů zakázáno lidem na útěku rozdávat kávu,“popisuje Mlada Hošková z Iniciativy Hlavák.
Hotel ve vlaku
Pravidla jsou jasná. Ukrajinci musejí po podání žádosti vyčkat, až úřady jejich žádost posoudí. A právě proto, že prověřují i to, zda nemají dvojí občanství, posouzení několik dnů trvá. Do té doby tito lidé nemají nárok na nouzové ubytování ani jídlo.
Na zadní koleji nádraží stojí prázdný sedačkový vlak. Vejde se sem až 210 lidí, ale člověk tam smí být jen první noc. Vstupenkou je oranžový náramek od dobrovolníků.
Ženy s novorozenci a kojící matky mají pak možnost spát v sále Správy železniční dopravní cesty. Vejde se sem sedmdesát lidí. Stovky dalších mají smůlu. „Tady na betonu jsme spali přes den, večer jdeme do haly na chodbu,“popisuje další Ukrajinka.
„Situace se stupňuje, zůstává nám tady stále víc a víc lidí,“popisuje Erika Dvořáková z Organizace pro pomoc uprchlíkům. Má zrovna dvanáctihodinovou službu, začíná ale už čtrnáctou hodinu. Jinak to nejde. Pořád se něco děje.
Pro představu, za duben přespalo na nádraží nejméně 3 807 lidí. V sobotu tu bylo asi čtyři sta lidí.
„Teď tady máme zhruba 450 až 500 lidí,“shrnuje Dvořáková s tím, že každou chvíli přijíždějí další. Skupiny, ve kterých je víc než sto uprchlíků, jim dopředu nahlásí. U menších skupin se improvizuje.
Uprchlíci, kterým Česko azyl neudělí, třeba právě proto, že mají maďarské občanství, se musí o sebe postarat sami. Jak? To nikdo neřeší.
„Části Romů se podařilo českým neziskovým organizacím zajistit bydlení v zahraničí a odeslat je tam. Pro jiné jsme třeba také ubytování zajistili tady v České republice. Kolikrát se ale stalo, že když lidem, kteří pro Ukrajince ubytování nabízejí, řekneme, že jsou to Romové, odmítnou s tím, že je to jiná kultura. Nebo přijel pán, který měl ubytovat osmnáctiletou matku se dvěma dětmi. Vešel dovnitř, a když viděl halu plnou Romů, otočil se a odešel,“popisuje další dobrovolnice.
Romové, kteří neuspěli se žádostí o pomoc kvůli maďarskému občanství, se vracejí přes Budapešť zpět na Ukrajinu. Vlak mají zdarma.
„Když zjistí, že neuspějí, příliš to nerozporují, nasednou a jedou. Konflikty tu nejsou, občas některý z bílých Ukrajinců odmítne spát s nimi ve vlaku s tím, že to nejsou Ukrajinci, že to jsou Maďaři,“popisuje dobrovolník.
Organizovaný útěk
Ministr vnitra Vít Rakušan je přesvědčen, že pravidla pro vydávání dočasné ochrany uprchlíků je potřeba zpřísnit a že příliv Romů je organizovaný.
„Tento týden budu jednat s maďarským ministrem vnitra a také mu zašlu jasně formulovaný dopis, že lustrace uprchlíků na maďarské straně musí být důkladnější a rychlejší. Nesmí zde být uměle budovaný problém a ti lidé nesmějí být dále posíláni k nám,“uvedl Rakušan. Ten také požádá ukrajinského ministra vnitra, aby se tamní policie věnovala organizovanému zločinu v Zakarpatské oblasti.
Rakušan míní, že tito lidé jsou často vypravováni do států EU a jsou jim slibovány výhody, které u nás nemají právo získat.
Jednoduché řešení zatím nikdo nenašel. Jedenáct romských organizací a třináct členů Rady vlády pro záležitosti romské menšiny napsalo premiérovi Petru Fialovi dopis, který má MF DNES k dispozici.
V něm obviňují Česko, že v případě ukrajinských Romů porušuje lidská práva. „U romských uprchlíků dochází k nestandardním postupům, k posuzování na základě barvy pleti, v mnoha případech k projevům rasismu či diskriminace. To má za následek, že děti a ženy hladovějí, protože pro ně není dostatek jídla,“varují romští aktivisté.
Primátor Zdeněk Hřib zase pohrozil, že jestliže se stát o romské Ukrajince na nádraží nepostará, uzavře registrační centrum.