Pro cimrmanovský humor se můj nudný ksicht hodí
Josef Abrhám s rozhovory šetřil. Při jedné vzácné příležitosti, když přebíral zvláštní cenu za své komediální role na festivalu Novoměstský hrnec smíchu, se pro MF DNES rozpovídal o tom, jakého humoru si nejvíce váží a jestli by zase hrál v seriálu. A také o tom, jestli ho už nerozčilují dotazy na slavný film Vrchní, prchni!
Hrál jste v několika filmech Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Je vám jejich cimrmanovský humor blízký?
Velmi ho oceňuji. Je to humor s vážnou tváří, který funguje, a nemusíte dělat legraci legračně. Na to jsem se jim se svým nudným ksichtem hodil a moc rád jsem se v jejich rolích objevoval.
Je u nás někdo lepší, co se humoru týče?
Dobrého humoru je samozřejmě víc. Já mám rád situační, gagový humor, jaký se objevuje ve filmu Penzion pro svobodné pány Jiřího Krejčíka. Zahrát si v něm pro mě také byla skvělá zkušenost.
Na které kolegy rád vzpomínáte?
Musel bych se vrátit až k divadlu DISK pražské divadelní fakulty, kde jsme si poprvé před lidmi vyzkoušeli, jak humor funguje, jak vše načasovat, jaký dát akcent. Všímali
jsme si, jestli se živý divák směje, což je vůbec nejdůležitější test. Ve filmu už diváky nemáte, je proto dobré mít to z divadla vyzkoušené. Vzpomínám na Zdeňka Podskalského, který uměl točit skečové povídky, velmi nadsazené, groteskní, převlekové věci, což mě hrozně bavilo.
Mám pocit, že dělat legraci je vůbec to nejtěžší, a přitom je komedie poněkud nedoceněný žánr. Souhlasíte?
Velmi. Když máte drama, lidé se mohou rozčílit, může to být napínavé, diváka se nějak snažíte upoutat. Ale rozesmát ho je obtížnější, smích je spontánní a nedá se ošidit.
Zvažoval jsem, jestli se vás na Vrchní, prchni! vůbec zeptat, abych vás neodradil. Ne všichni herci mají rádi, když se znovu a znovu musejí vracet k jednomu filmu.
To ano, ale mě doteď těší a mám radost, že se film tak povedl a že se k němu lidé rádi vracejí.
Jak vzpomínáte na film Odcházení od Václava Havla, který jste natáčel i tady v Královéhradeckém kraji? Jak na vás vůbec Václav Havel zapůsobil?
Bylo to pro mě životní setkání a velká čest hrát ve filmu takového dramatika a prezidenta. Na natáčení jsem v jeho přítomnosti strávil pětatřicet dní a snažil jsem se sdělit, co on chtěl. Samozřejmě to není běžný film, je velmi náročný, ale pro mě velmi důležitý.
Říkáte náročný film. Měl byste chuť pustit se do natáčení, kde byste naopak ztvárnil zase vyloženě komickou roli?
Pokud by to byl takový materiál, u kterého bych si byl jistý, že se vyplatí do rizika jít, tak určitě ano.
Řada i velmi populárních herců dnes točí seriály či telenovely, což jim je často vyčítáno. Vás to neláká?
Já byl u toho, když u nás seriály v podstatě začínaly. Nejvýraznější byla samozřejmě Nemocnice na kraji města. V jedné roli jste se najednou objevil hned v desítkách dílů, což byla velká novinka. Já si tím prošel a měl jsem štěstí, že scenárista Jaroslav Dietl byl zkušený a obratný autor, seriál měl navíc úžasné herecké obsazení. Tehdy jsem si to velmi užil. Seriály se točí dál, ale zase je to vždycky otázka kvality. Když bych dostal nabídku do seriálu, který by za tu práci stál, tak bych to přijal.