Z umělce podnikatelem

Po sametové revoluci se řada umělců vrhla na podnikání, z herců se stali restauratéři a hoteliéři. Úspěšnou kariéru kvůli podnikání přerušil i Josef Abrhám, majitele cihelny z něj nedělaly podnikatelské sny, ale rodinná tradice, restituce a privatizace.

Cihelnu v Kunovicích nedaleko Uherského Hradiště koupil na přelomu 19. a 20. století jeho děda. Z malé krachující cihelny vybudoval prosperující podnik. V roce 1926 firmu převzal hercův otec, zmodernizoval ji a rozšířil. Cihly z Kunovic nakoupila i firma Baťa pro stavbu velké části dělnických domků ve Zlíně. „Táta tam nechal spoustu potu,“vzpomínal herec.

Po roce 1948 cihelnu znárodnili komunisté, ale Abrhám starší mohl v podniku zůstat jako národní správce a dál vést cihelnu.

Když Josefa po maturitě v roce 1957 nechtěl režim pustit na vysokou školu, nastoupil do výroby. „Začal jsem hned doma v cihelně. Dělal jsem, co mi dali. Všechno možné. Doufal jsem, že když budu pracovat poctivě a dlouho, že bych se mohl časem přihlásit na školu znovu. Už jako dělník,“vzpomínal. Uspěl na umělecké škole a do cihelny se vrátil až v roce 1993.

„O správnosti provozovat a restituovat cihelnu jsem nepochyboval nikdy. Myslím, že přes veškeré potíže je naší povinností tento podnik zachovat. Museli bychom se stydět, zahodit práci a úsilí dědečka a otce. Oni také jistě museli překonávat všelijaká úskalí a trápení,“řekl. Zdůrazňoval, že o klasickou restituci nešlo, v rámci privatizačního projektu získal se sestrou zdevastovaný podnik a museli se zavázat k zaplacení mnohamilionových částek za takzvané investice státu. „Dlouho jsme zvažovali, jestli to má vůbec smysl. Jestli jsme schopni znovu oživit výrobu tak, abychom takový závazek mohli splatit,“vzpomínal. Snažil se o to deset let, investoval spoustu peněz. V konkurenci větších cihelen ale neuspěl a podnik skončil v konkurzu. (row, iDNES)