Po slivovici budeš zdravý
Dřív bavil extraligu. Teď je Sasu Hovi na šampionátu a vysvětluje: „Hokejem můžeme spojit svět“
Na hokejovém šampionátu nejspíš nepotkáte občana Tampere, jehož by k Česku poutal silnější vztah. „Finové i Češi si jsou velmi podobní,“poví Sasu Hovi.
Chytal za Vsetín. V Brně ho milovali. Po kariéře zase na Moravě rozjížděl obchod se sportovním oblečením, jehož značku rozšířil do Finska. A českou stopu naleznete i v nejnovější profesi, o níž básní. Robert Kron – rodák z Brna a šéf skautingu Seattle Kraken – mu nabídl, ať s ním hledá talenty pro tým NHL.
Kvůli tomu Hovi (39) doma v Tampere sleduje mistrovství světa. Mezi zápasy si z Nokia Areny odskočí na kávu. A než spustí, přidá další důkaz, jak ho Česko ovlivnilo: „V angličtině jsem jistější, ale klidně se ptejte v češtině.“
Jak jste se řeč naučil?
Ve Vsetíně jsem si našel učitelku, dvakrát týdně jsem bral lekce. Musel jsem, protože trenéři nemluvili anglicky a nelíbilo se jim, že se mnou nemohou komunikovat.
Nelitoval jste, že jste v roce 2005 na nabídku z extraligy kývl?
Byl to těžký začátek, ale ocitl jsem se ve fázi života, kdy jsem chtěl objevovat svět. Lidé ve Vsetíně se chovali jinak než ve velkých městech. Byli přátelští, zajímali se o mě. Díky tomu jsem se rychleji učil česky. Chytilo mě, když jsem najednou začal chápat vtipy spoluhráčů, Vsetín bylo výjimečné místo.
Kultovní je i tamní zimák Na Lapači, o němž se traduje, že se z něj line slivovice.
I já ji na ledě cítil! Byl jsem z toho nadšený, protože se fandilo úplně jinak než ve Finsku. Byl jsem gólman, který žil z energie, kterou mi posílali lidé z tribun. Na nich se bavili, fandili a mně to pomáhalo. Skvělá byla i parta v týmu. Chodili jsme večer na guláš, kde jsem ochutnal slivovici i já.
Šmakovala?
Ano! Navíc jsem slyšel, že je dobrá pro zdraví, takže jsem ji musel pít. (směje se) I díky tomu jsem poznával kulturu. Víte, nejlíp poznáte svět, když někam vyrazíte a naučíte se i řeč. Pochopíte lidi, jejich potíže. Problém současného světa je, že si lidé navzájem nerozumějí.
Co máte na mysli?
Způsob myšlení, ke kterému chci vychovávat i děti. Nechci žít někde odtrženě od reality a myslet si něco o jiných lidech. Raději vycestuju, poznám je. Zjistím, co je trápí. Cestování a poznávání míst a lidí je nejlepší cesta, jak se dá pochopit dnešní svět.
Poznával jste odlišnosti mezi Čechy a Finy?
Bylo by jednoduché říct, že jsou rozdílní. Finové žijí odděleněji, země je veliká. Lidé mezi sebou nemusejí tolik komunikovat, jejich konverzace jsou přímější. Je to ale pouze slupka, pod kterou si jsou s Čechy velmi podobní.
Co národy spojuje?
Lidé jsou přátelští. Češi se také tolik neotevírají, ale jakmile je poznáte, získáte si jejich náklonnost. Vím, že Fin s Čechem může být velký kamarád. V Česku se mi navíc líbí způsob stolování a pivní kultura. Oceňuju, že sdílíte chvíle s dalšími lidmi.
Spoustu jste jich poznal v Brně. Jak jste se tam dostal?
Ze Vsetína jsem odešel do Bratislavy, kde jsem se po třech letech necítil na ledě moc dobře. Ztrácel jsem energii a výkonnost. Než jsem ukončil kontrakt, navštívil jsem zápas Komety. Tehdy hrála první ligu, přesto bylo plno a atmosféra byla naprosto šílená. Zamiloval jsem se. Když mi potom zavolal agent, že je možnost jít do Brna, hned jsem vypálil: Budu klidně chytat zadarmo, dostaň mě tam! (směje se) Věděl jsem, že to bude neuvěřitelná zkušenost.
Fandové Komety asi nezapomenou, jak jste po výhrách trsal.
Ievan Polkku! Je to tradiční finská píseň. V Brně jsme měli šňůru výher a po každé z nich mě fandové vyvolávali, abych se vrátil na led. Jednou se v hale rozehrála ta písnička a já tušil, že se ode mě něco čeká. Začal jsem tančit a všímal jsem si, že to lidi bavilo. Jen písnička trvá asi tři a půl minuty.
Bylo to náročnější než chytání?
(usměje se) Já se vyšťavil už při zápase, ale najednou jsem našel sílu tančit. Miloval jsem to, ale postupně jsem se z toho všeho cítil vyčerpaný. To je možná důvod, proč moje kariéra nebyla dlouhá. Věděl jsem, že budu muset něco změnit.
Jak se z hokejové brankáře stane podnikatel?
Věděl jsem, že nemůžu zůstat sedět doma a budu potřebovat někde získat emoce, když je nebudu mít ze zápasů. I v podnikání zažijete jako v kariéře spoustu nahoru a dolů a jsem rád, že jsem se naplno vrátil k hokeji. Jsem šťastný, že můžu pracovat pro Seattle.
Dovedl byste bez hokeje žít?
Asi ne. Můžu dělat i jiná zaměstnání, ale v hokeji se vyznám. I když jsem ho opustil, zajímal jsem se o něj. Na internetu jsem si třeba hledal, jaké se vyrábějí chrániče. Přišlo mi přirozené, když ke mně doputovala nabídka ze Seattlu. Jen jsem zpočátku pochyboval, jak budu stíhat, protože mám i dovednostní tréninkové centrum, kde jsem trénoval pětkrát týdně. Ale skvěle se mi to doplňuje. Naučilo mě, čeho si mám na hráčích všímat.
Jako skaut teď pracujete doma. Je pro Tampere šampionát velká událost?
Obrovská! Město do turnaje hodně investovalo. I lidem tady se líbí nová
Časy v Brně
aréna, tunel, tramvajové linky. Vyrostlo i hodně nových bytů. Možná se to projeví na našich daních. (usměje se) Město je ale na vzestupu a cítíme, že můžeme být součástí významného momentu v historii.
Ano, při zahájení šampionátu to připomněl finský prezident Niinistö a hala burácela, jako kdyby se slavilo zlato.
Nejdůležitější politická rozhodnutí činí vláda, která to má složité. Prezident stojí trochu mimo. Vystoupí, když je potřeba. Sdělí názor a lidé na stadionu cítili, že to přišlo ve správný moment. Prezident dbá na naše hodnoty.
Jaké jsou?
Finsko má určité zásady. Má dobrý sociální systém. Podporuje mezi lidmi rovnost. A přes hokej vše můžeme šířit dál. Chceme ukázat, že můžeme žít v přátelství, při kterém nezáleží, odkud pocházíte. A nechceme žádnou válku.
Všiml jsem si, že při hokejových přenosech v televizi, nebo dokonce i ve fanzóně se o přestávkách vysílají reportáže o finském vstupu do NATO.
NATO jsme nepodporovali, ale chceme žít v míru. Rusko celou situaci změnilo a my musíme něco udělat. Sice se pokouší různými způsoby narušit naše rozhodnutí, ale také se dozvídáme víc a víc o válce, kterou nepodporujeme. Lidé si uvědomují, že Rusko je z našeho kroku naštvané. Ale jestli díky NATO budeme v bezpečí, uděláme ho.
Je to pro Finy složité téma?
To ano, ale zároveň je nesmírně snadné. V pandemii se objevila spousta informací a názorů, ve kterých bylo kolikrát velmi těžké se vyznat. Teď je to naprosto jednoduché: Chcete, nebo nechcete zabíjet lidi? Finové si v tomhle vyberou správnou stranu velmi snadno.
Nemyslím, že bychom obyčejné Rusy vinili z toho, co se děje.
Jaký mají Finové vztah s Rusy?
Je složité to popisovat, když se válčí. Finsko při druhé světové válce bojovalo o hranice s Ruskem. Naši dědečkové a pradědečkové bojovali, což nás ve vztahu k Rusům mohlo ovlivnit. Četl jsem nějaké výzkumy, že Finové nemají rádi Rusy. Nevím, jestli je to pravda, spíš si myslím, že se je spíš snažíme pochopit.
Sasu Hovi chytal za Kometu v letech 2009–2012. Dříve působil ve Vsetíně a končil ve Znojmě.
Rozvedete to?
Ve Finsku máme dobrý vzdělávací systém a znalosti. Chápeme, že obyčejní lidé v Rusku je nemají. Nemyslím, že bychom obyčejné Rusy vinili z toho, co se děje. Oni taky nevydávají rozkazy. Je nám líto, že se ke spoustě informací nemohou dostat. Jsme lidští, snažíme se, aby se k nim dostali. A základní informací je, že nechceme válku.