Švýcarsko: Konec posvátné neutrality?
Také Švýcaři po vzoru severských zemí zvažují, zda jim nebude líp s NATO.
„Flirt ano, svatba ne.“Lehká nadsázka předsedy jedné z největších armádních organizací ve Švýcarsku Stefana Holensteina ilustruje nový postoj Švýcarska k členství v Severoatlantické alianci a otázce vlastní neutrality. Přeloženo do obyčejné řeči: Švýcarsko by mělo s NATO začít blízce spolupracovat, ovšem ne natolik blízce, aby to znamenalo vstup do Aliance a členství v ní.
Od vysokého zástupce švýcarské armády je to vzhledem k tomu, jak země, která není členem EU ani většiny ostatních mezinárodních společenství, lpí na své neutralitě, téměř převratný výrok. Do OSN, jehož členem jsou až na několik výjimek všechny státy světa, se Švýcarsko připojilo až v roce 2002. Ačkoli má relativně silnou armádu a vydělává na zbrojním průmyslu a exportu zbraní a vojenské techniky, do
BERN
zahraničních konfliktů se s odkazem na vlastní ústavu vojensky v podstatě nezapojuje.
Zatímco donedávna otázku švýcarské neutrality nikdo nezpochybňoval, v souvislosti s válkou na Ukrajině se o ní mluví stále častěji. „Nemůžeme se vézt zadarmo a spoléhat na to, že jsme obklopeni státy NATO, které nás chrání. To je pouze nebezpečná iluze,“vyzýval například koncem dubna poslanec švýcarské liberální strany FDP Damien Cottier.
Válka jako bod obratu
Švýcarský obrat je součástí souvisejících politických změn v Evropě. Finsko a Švédsko žádají o členství v NATO. A Dánsko jako člen Evropské unie zvažuje zapojení do obranné politiky EU, jíž se dosud záměrně neúčastnilo. V případě severských států je hledání dodatečných bezpečnostních záruk vzhledem ke geografické blízkosti Ruska pochopitelné, naopak Švýcarsko dosud spoléhalo právě na svou vzdálenost a polohu přímo uprostřed ochranné zóny NATO. Přes probíhající veřejnou debatu a politické výzvy k bližší spolupráci s Aliancí ovšem představa vstupu do NATO není mezi Švýcary příliš populární, i v současné době ji podporuje jen třetina obyvatel. Přesto ale obecně podpora užší vojenské spolupráce v posledních měsících a týdnech roste a bližší spolupráci s NATO by nyní uvítalo 56 procent obyvatel. „Válka na Ukrajině je pro nás šok,“říká předseda ženevského centra globálních a bezpečnostních rizik Jean-Marc Rickli s tím, že současná situace pozici Švýcarska zásadně mění.
Ani podle něj ovšem není pravděpodobné, že Švýcarsko půjde tak daleko jako Finsko a Švédsko a požádá o plné členství v NATO. Nejde jen o zásadu neutrality ukotvenou ve švýcarské ústavě, ale i o obecné veřejné povědomí, v němž je princip neutrality důležitou součástí mytické identity i vlastního sebepojetí. Právě neutralita je ve státě, který má čtyři úřední jazyky a značně decentralizovanou strukturu, vnímána jako jeho jednotící princip. „Švýcarská identita je politickou identitou, a ta je vymezena federalismem, neutralitou a přímou demokracií. Členství v mezinárodní organizaci by ji zničilo,“vysvětluje Rickli, proč je v rámci Švýcarska diskuse o neutralitě tak citlivým tématem.
Neutralita jen formálně?
Nejsilnější parlamentní strana, pravicově vyhraněná Švýcarská lidová strana (SVP), již dala najevo, že jakýkoli odklon od dosavadní neutrality nepodporuje, protože by ohrozil státní suverenitu. Tuto hranici podle SVP ostatně Švýcarsko překročilo už tím, že podpořilo evropské sankce proti Rusku.
Na druhé straně to byli středopraví liberálové (FDP), kteří diskusi o neutralitě spustili. „Nemůžeme se dál chovat jako ježek, který vystrčí bodliny, pokud je napaden, ale zároveň nedělá nic v případě, kdy je napaden někdo jiný,“říká předseda FDP Thierry Burkart.
Přitom Švýcarsko se už v devadesátých letech po konci studené války připojilo k mírovému programu NATO a volné bilaterální spolupráci. Země také poskytla výcvik a helikoptéry pro mírové mise NATO v Kosovu, kromě toho sdílí s NATO data o provozu ve svém vzdušném prostoru v rámci prevence terorismu a účastní se aliančního programu kybernetické ochrany.
Vstup do NATO mezi Švýcary populární není, podporuje ho jen třetina obyvatel.