Kdo zná cíle Ruska na Ukrajině
Západní média jsou plná úvah o tom, co všechno už vlastně Rusko na Ukrajině prohrálo, neboť cílů, které si stanovilo, prostě nedosáhlo. Jsou to ale tak trochu fabulace s významem spíše propagandistickým. Větší smysl má analyzovat fakta.
mandát v důsledku státního převratu v Kyjevě, tzv. Majdanu.
Janukovyč ve 2. kole voleb v roce 2005 získal ve dvou oblastech – Luhansku a Doněcku – přes 90 % voličů. Na Krymu získal přes 80 % hlasů. V Charkovské a Záporožské oblasti přes 70 %. V Nikolajevské, Dněpropetrovské a Oděské oblasti přes 60 %. Nejslabšího výsledku dosáhl v Chersonské oblasti, přes 50 %. Naopak Juščenko měl nejsilnější výsledky na západě země: přes 90 % hlasů, s jedinou výjimkou Zakarpatí, kde získal 55 %. Na střední Ukrajině se jeho volební výsledky pohybovaly mezi 60 až 77 % hlasů. Nejslabší výsledek, pokud jde o střední Ukrajinu, zaznamenal v Kirovohradské oblasti s 47 %.
Jde o jih a východ
Logika napovídá, že Rusové budou nejspíš chtít získat kontrolu nad regiony na jihu a východě země. Tyto oblasti byly sociálně-inženýrským rozhodnutím Lenina a Stalina roku 1922 připojeny k Ukrajinské sovětské socialistické republice. Krym byl připojen k Ukrajině až Chruščovem v roce 1954. V těchto oblastech na jihu a východě je soustředěna podstatná část průmyslu, zemědělské výroby i těžby surovin. Vedle toho jsou tam vlastně všechny přístavy, které umožňují spojení Ukrajiny se světem po moři. Bez těchto oblastí na jihu a východě země by životaschopnost té větší části Ukrajiny ve středu a na západě země byla jen velmi obtížná.
Zdá se, že v Doněcké oblasti, v níž je soustředěno jádro nejkvalitnějších ukrajinských vojenských sil, dochází k pomalému postupu Rusů. Ti v bojových operacích využívají k rozrušení opevnění vybudovaných Ukrajinci v posledních osmi letech především letectva a dělostřelectva k bombardování stanovených cílů. A to předtím, než nasadí k boji tanky a pěchotu. Tak, aby snížili své ztráty na co nejpřijatelnější úroveň. A zdá se, že boje o areál Azovstalu v Mariupolu končí. Asi dvě stě ukrajinských vojáků odjelo autobusy na Ruskem kontrolovaná území a v areálu pokračují boje Rusů s Azovem.
Až tyto boje spočívající v bombardování ruským letectvem a těžkým dělostřelectvem skončí, uvolní se Rusům asi 15 až 20 praporů vojáků k přesunu na frontu.
Jestliže se Rusům podaří úspěšně dokončit operaci v Doněcku a dostanou se na hranice této administrativní oblasti (tedy překonají těžká opevnění ukrajinské armády), bude možné mluvit o jejich taktickém vítězství. Pak je otázka, kam uvolněné síly Rusové nasměrují. Zda k Oděse, či k Charkovu.
Putin asi předpokládá, že oblasti s převahou ruského a ruskojazyčného obyvatelstva na jihu a východě by snadno akceptovaly připojení k Rusku. Takže ruské armádní a politické elity budou pokračovat ve válečných operacích, aby byly obsazeny co největší části jižních a východních regionů Ukrajiny.
Butiky versus ropa
Putin také předpokládá, že sankce, se kterými přišel Západ, jsou dvousečné. Je samozřejmě nepříjemné, pokud miliony Rusů ze střední třídy nekoupí v ruských obchodech francouzská vína, sýry, koňaky nebo luxusní obuv či oděvy. Případně německé automobily Volkswagen a další západní zboží, především však vyspělé průmyslové technologie. Ale pro obchodní bilanci Ruska to je vcelku pozitivní zpráva. Import se výrazně sníží a ruský export, zejména strategických surovin (k plynu a ropě můžeme přičíst také pšenici a průmyslové kovy), se i díky růstu světových cen dostane do vysokého přebytku.
Je tedy vůbec otázkou efektivnosti tvrdých sankcí proti Rusku. Některými ekonomickými beletristy předpokládaný hospodářský kolaps Ruska se nekoná a konat nebude. Pokud se Evropa bude zbavovat závislosti na dodávkách ropy a plynu z Ruska, nebude tak činit okamžitě a najednou, ale postupně, během několika let – a Rusko si mezitím najde jiná odbytiště v Číně, Indii, v zemích Latinské Ameriky a Afriky. Připomeňme, že na sankcích proti Rusku se podílí, a to nestejnou měrou, jen zhruba 40 zemí. Větší počet zemí světa tedy nikoliv.
Při předpokládaném omezení exportu ukrajinské pšenice to budou především Rusové (mezitím oznámili očekávanou rekordní sklizeň této plodiny), kdo bude dodávat své obilí do zemí Afriky a Asie, kde chybí. Vývoz pšenice bude vysloveně strategickou záležitostí. Lze také očekávat, protože Indie před pár dny vyhlásila embargo na vývoz své pšenice, další razantní růst cen pšenice na světových trzích.
Ruské vedení kalkuluje nesporně také s nepříznivým dopadem sankcí Západu na životní úroveň obyvatel západních zemí včetně naší republiky. Realističtí ekonomové odhadují, že inflace u nás ve druhé polovině roku nejspíše překročí hranici 20 %. To by při pouze minimálním růstu nominálních mezd u nás znamenalo významný pokles reálných mezd (a tedy životní úrovně) v Česku nejméně o 15 %. A tento pokles bude velmi nerovnoměrně rozvržen mezi jednotlivé vrstvy obyvatelstva. Chudí a významná část střední vrstvy ještě dále zchudnou.
Co přinese trpělivost
Na východě Ukrajiny proti sobě bojují dvě armády, které jsou silně motivované a dobře připravené k boji. I když v reportážích ČT zaznívá, že část ukrajinského vojska – zálohy – není dobře vybavena a vycvičena. Ukrajinská armáda má početní převahu nad ruskou na východě a jihu Ukrajiny, ale Rusové mají větší palebnou sílu. A jsou trpěliví.
Putin „zklamal“očekávání některých analytiků na Západě tím, že nevyhlásil 9. května válku Ukrajině. Což by mu umožnilo provést všeobecnou mobilizaci. To by přivedlo na ukrajinská bojiště statisíce nových ruských vojáků. Tím dal Putin mj. najevo, že hodlá udržet lokální charakter tohoto konfliktu.
Rovněž se očekávalo, že Putin přistoupí k protisankcím. Takovou možností bylo zastavení dodávek zemního plynu anebo jiné komodity nezbytné pro evropský průmysl. Ale Putin zjevně nechce vyklízet prostor konkurenci, ať jde o zemní plyn, ropu, či další komodity. Koneckonců dodávky plynu a ropy z Ruska na Západ nebyly zastaveny ani v době nejtužší studené války.