Atentát, nebo soud národa?

Historik Petr Koura o sporech kolem zabití Reinharda Heydricha a dopadech tohoto činu.

Kdy byl u Heydricha poprvé použit termín atentát?

Termín atentát použili jako první nacisté, hned 27. května 1942. Ve známém hlášení rozhlasu „Dnes byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha...“. Atentát je termín, který akci dali sami nacisté. Pokud ho používáme, tak tím přebíráme jejich termíny a terminologii.

Zůstal ještě nějaký jiný podobný termín, připomínající nacistickou propagandu?

Je to poslední, co z této terminologie přežilo. Třeba parašutisty nacisté nazývali „padákoví agenti“. Je zajímavé, že tento termín přebírali i komunisté, třeba Miroslav Grebeníček, když o nich v 80. letech psal z komunistické perspektivy. Dneska by nikoho nenapadlo parašutistům takhle říkat.

Nebyla snaha se označení atentát po válce zbavit?

Byla. Po válce se o tom mluví jako o národním soudu. Národním soudu nad Heydrichem. Tak se o podobných akcích mluví i v sousedním Polsku, kde byl odbojem zastřelen například velitel SS a policie v okupované Varšavě Franz Kutschera. Poláky to bylo prezentováno, jako že polský národ odsoudil Franze Kutscheru za zločiny, které spáchal na polském národě. Stejně se to prezentuje v roce 1946 i u nás – parašutisté vykonali národní soud nad Heydrichem. Má to ale jeden háček, k soudu je obviněný pozván, aby se mohl obhájit, a to Heydrich ani Kutschera nebyli.

Jak to bylo po roce 1948, byla snaha o změnu, nemluvit o akci jako o atentátu?

Nebyla. Ilegální Rudé právo sice za protektorátu píše o Heydrichovi jako o největší stvůře, akci oceňuje a ti, kdo ho odstranili, jsou hrdinové. Akce je vnímána pozitivně, podařilo se odstranit nacistického představitele. Po roce 1948 se ale vše otočí, opět se používá nacistická terminologie a celá akce je prezentována jako avanturistická politika Edvarda Beneše a západního odboje. Komunistům vadilo, že o ní nebyli informováni, a nesouhlasili s ní. Píší o ní jako o akci, která přinesla zbytečné oběti. Spojení „spáchali atentát“je přesně to spojení, které používali o operaci nacisté i komunisté.

Jak tomu tedy správně říkat?

Útok na Heydricha je asi nejlepší. Na rozdíl od Poláků nemůžeme říct, že parašutisté zastřelili Heydricha, on není zastřelen, umírá na otravu krve. Když přednáším na fakultě studentům, budoucím učitelům dějepisu, tak používám tento termín. Ale výraz atentát je v českém prostředí samozřejmě velmi zažitý. Před deseti lety diskusi o termínu atentát otevřel spisovatel Jiří Padevět, myslím, že od té doby se to už zlepšilo a termín atentát se tolik nepoužívá. Mnohem častěji se mluví o útoku. Samozřejmě, známý film Jiřího Sequense se jmenuje Atentát a toto pojmenování se objevuje ve starší literatuře, takže asi nikdy úplně nezmizí.

Jak mluvil o Operaci Anthropoid západní odboj?

Zahraniční odboj se od parašutistů distancuje. Když jsou dopadeni v Resslovce a německá tisková agentura vydá zprávu se jmény atentátníků vyslaných z Londýna, exilová vláda to dementuje. Celou akci prezentuje jako akci domácího odboje, jako jeho pomstu katovi českého národa, ne že Beneš poslal do protektorátu parašutisty a ti odstranili Heydricha. To Londýn v rámci propagandy odmítá. Popírá, že šlo o parašutisty, a tvrdí, že je nezná. Byla to propagandistická válka.

V protektorátu věřili tomu, že šlo o akci domácího odboje?

Tomu bylo snadné uvěřit. Německá propaganda lhala často a bylo snadné uvěřit i v tomhle případě. V roce 1943 byl dokonce natočen hollywoodský film režiséra Fritze Langa podle předlohy Bertolda Brechta Hangmen Also Die!, česky I katové umírají. Inspirovaný byl právě útokem na Heydricha. Podle scénáře zabil Heydricha příslušník domácího odboje, který se mstí za popravy, které nařídil. Možná proto se tenhle film u nás nikdy nepromítal, protože víme, že to bylo jinak.

Jméno Heydricha s jeho smrtí z protektorátu nezmizelo. Čeští dělníci se ve jménu Heydricha jezdili rekreovat...

To je pravda. Zasadil se o zotavovací pobyty dělníků v lázních, třeba v moravských Luhačovicích. Celá akce byla nazvána na jeho počest jeho jménem. První vlaky odjížděly v červnu 1942, Heydrich se toho ale nedožil.

Nastartoval útok na Heydricha domácí odboj? To byl jeden z cílů celé operace?

Přineslo to pravý opak. Odboj to zdecimovalo. Iniciátor útoku na protektora František Moravec píše ve svých pamětech, že v Londýně očekávali, že lidi budou přitlačeni ke zdi a začnou se více bránit, ohradí se proti represím. Pro mě je to, při vší úctě k Moravcovi, příklad sociálního inženýrství. Někdo z londýnského hotelu plánuje, jak se společnost zachová, vyšle někam parašutisty, ti někoho zabijí a ve výsledku tím národ snad někam popostrčí. Ale výsledkem bylo několik tisíc mrtvých. Místo propuknutí odboje hajlují na náměstích statisíce lidí, přísahá se věrnost Říši, odsuzuje a vylučuje se z národa prezident Edvard Beneš. A symbolem toho všeho se stává jiný Moravec, člen protektorátní vlády Emanuel Moravec.

A politické cíle?

To byl podle mě důvod, proč s operací souhlasil Beneš, i když to nikde nepřiznal. František Moravec uvažoval jako voják, Beneš jako politik. Útok přispěl k oduznání Mnichova, exilu se podařilo dosáhnout příslibu obnovení Československa v hranicích ze září 1938.