Svůj další příběh zasadím do Prahy
Romány Julie Caplin jsou mezi českými čtenářkami hitem. Autorka v nich hrdinky znavené rutinou vysílá na cesty, kde objevují samy sebe. Brzy se tak možná stane i v Praze.
SJulií Caplin, občanským jménem Julií Wake, se setkáváme na britské ambasádě v Praze. Upřímně, běžná praxe to není. Stačí se však podívat na bohaté čtenářské diskuse pod jejím jménem i přední místa, která obsazuje v žebříčcích prodejnosti, aby jeden pochopil, že jestli někdo reprezentuje svou domovinu příkladně, je to ona. Navíc se její agentka přátelí s britským velvyslancem v Praze Nickem Archerem a jeho ženou.
To je pro vás asi velká čest.
Je. Navíc jsem tu zjistila, že jsem pracovala s Nickovou sestrou osm let a vůbec jsem o tom nevěděla.
Svět je malý.
Je to tak. Aby si člověk dával neustále pozor, co vypustí z pusy!
Co ženám tak imponuje na vašich příbězích?
V angličtině se jim říká romantické úniky. Jsou to takové zlomové momenty, odtržení od každodenní reality. Po tom asi někdy zatouží každý. Do rutin, stereotypů a povinností se občas zamotáme tak moc, že zapomeneme, co všechno nám svět může nabídnout.
Sama jste se někdy v takové situaci octla?
Ano! Se svým manželem jsem se seznámila celkem brzy. Na univerzitě. Dlouho jsme spolu žili jen tak a okolo třicítky jsem se chtěla usadit, jenže on ne. Tak jsem se naštvala, sbalila si kufry a vydala se do světa. Neapol, Hongkong, Malajsie, Singapur, Thajsko. Když jsem přijela na Nový Zéland, kde žije moje matka, rozhodla jsem se, že tam zůstanu. Jenže vtom mi zavolal manžel, že to přece nejde, přiletěl, požádal mě o ruku a od té doby jsme spolu.
Píšete knihy také jako Jules Wake. Proč?
Pod svým občanským jménem jsem psala dlouho. Pak si moje editorka všimla, jaký úspěch v Anglii slaví dánské hygge, a napadlo ji, že by se o tomto stylu žití dala napsat kniha. Dokonce už měla v hlavě název: Roztomilá kavárna v Kodani. Přišel mi naprosto příšerný.
Kam zasadíte další příběh?
Odehraje se ve Francii. Další měl být původně ve Švédsku, ale nakonec, okouzlena Prahou, jsem se rozhodla, že se bude dít zde.
Takže už si tu rešeršujete?
Ano a je to jiné než běžně. Většinou cestuju sama, teď mi tu ale lidé z nakladatelství Grada dávají nahlédnout do života místních, což je úžasné. Procházeli jsme se po městě, ochutnávali speciality české kuchyně a bylo to výborné. Třeba kapr? Tím jsem si nejdřív nebyla jistá a víte co? Už jsem si ho dala i podruhé!
Ještě něco vás zaujalo?
Včera jsem viděla loutky Spejbla a Hurvínka, vysvětlili mi jejich příběh. Kdybych tu byla jen na dovolené, nikdy bych se o tom nedozvěděla.
Vím, že covid vaši práci příliš neovlivnil. Co válka na Ukrajině?
Velice ironicky jsem tři týdny předtím, než ruská vojska vtrhla na Ukrajinu, dostala nabídku na překlad knih do ruštiny.
Bylo to pro vás dilema?
Ano a nakonec jsem se rozhodla na dohodu přistoupit. Mé knihy totiž čtou běžní Rusové a já se rozhodla, že je velice důležité, aby dostávali co nejvstřícnější a nejpravdivější pohled na Západ, který bezesporu nabízím. Z prodejů mi ale nejde nic, všechny peníze dávám na pomoc Ukrajině.