Co jsme komu udělali, že se s námi smějete i do třetice
Černý Ježíš z Afriky, alžírský Kurt Cobain, žíznivá Asiatka. To je jen malá část velké rodinné sešlosti, která ve francouzské komedii Co jsme komu všichni udělali? završuje úspěšnou trilogii.
Přičemž potěší, že třetí díl je zdařilejší než druhý, protože se navrací k podstatě prvního filmu, v němž do konzervativní rodiny přivedly čtyři dcery coby své ženichy muslima, Žida, Číňana a černocha.
Fotři jsou lotři
Nyní pozvou všichni zeťové na rodinnou oslavu i své vlastní rodiče, takže Christian Clavier v roli hostitelského tchána varuje: „Už je to tady, migrují!“A jeho filmová manželka neboli Chantal Lauby hasí požáry. Souhru francouzské dvojice ještě umocňuje dabing Miroslava Donutila a Elišky Balzerové.
Nálada tak trochu připomene americkou veselohru Jeho fotr, to je lotr!, jenže tam se tchánové a tchyně utkávali kolem jediné dvojice, kdežto ve francouzském pojetí jde hned o čtyři páry, jejichž příbuzenstvo navíc pochází z rozdílných kultur.
Od veganky k valkýře
Takže malicherné až dětinské spory nabývají povahu brzké rozbušky, třeba když k černému představiteli Krista přidá jeho hrdý otec tvrzení, že i Beethoven byl z Afriky, zatímco před divadlem demonstrují tradiční katolíci s transparenty „Ježíš byl blonďák!“
Ovšem „multi kulti“satira se netýká
Košatá rodina
jen etnických rozmíšek, svou roli sehraje i veganský aktivismus jedné z Clavierových filmových dcer, která rodinku krmí výhradně zeleninou, a navíc maluje strašlivé obrazy plné krvavých střev na protest vůči zabíjení zvířat. Vyloženě na pomezí crazy se ocitá ještě německý milionář, který zamilovaně atakuje svou „valkýru“a kvůli němuž je Clavierův hrdina ochoten zapomenout, že všechno germánské odjakživa srdečně nenáviděl.
Hravě symbolickou roli pak sehrává válka mezi arabským a židovským zetěm, která začne doslova prkotinkou a rozvine se ve stavbu zdi, respektive tajného tunelu mezi jejich sousedícími zahradami.
Generálky na tahu
Některé motivy se zbytečně prodlužují, třeba trapas z někdejší návštěvy Francouzů v Číně, kvůli níž uražení rodiče synovi navrhují, ať si příště místo nich najme „klidně dva Vietnamce“. S jinými prvky, například s nafukovací jurtou coby náhradním ubytováním pro hosty, by se naopak dalo vyhrát daleko víc.
Samozřejmě jde o druh komedie, v níž se příjemná nekorektnost drží na uzdě; zajiskří, zazvoní, ale vzápětí se konejšivě uhladí.
Ostatně postupem času se ukáže, že veškeré rozdíly končí tam, kde rozhodují ženy, které zřejmě ve všech rodinách světa mají generálské poslední slovo, a navíc během dámské jízdy narazí na jeden společný, vskutku nadnárodní předsudek – totiž vůči zralému věku.
Finále už je vyloženě smířlivě krotké a sentimentálně všeobjímající, od letu balonem, jenž připomene Vratné lahve, po koncert pamětnické kapely Elektrické hyeny, blízké pro změnu Revivalu. Nicméně vkusného smíchu se i do třetice našlo překvapivě dost.