Je čas vyvracet euromýty
„Spontánní přechod k euru už začal. Vláda navíc umožní českým firmám vést účetnictví a platit daně v eurech, což proces urychlí,“říká viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.
Ohledně přijetí eura panuje řada nesmyslů, říká viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. Firmy přitom už stejně kvůli inflaci přecházejí na obchodování v eurech. „Objemově se už pohybujeme v desítkách procent,“tvrdí.
Je možné, že přechod na euro dostane za úkol budoucí guvernér České národní banky Aleš Michl. „Jsem rád, že tam je, protože se těším na to, až bude připravovat českou ekonomiku na vstup do eurozóny. Bude to stejně pikantní, jako když Václav Klaus posílal naši přihlášku do Evropské unie a Mirek Topolánek za nás podepisoval Lisabonskou smlouvu,“uvádí Špicar.
České národní bance vyčítáte zvyšování úrokových sazeb. Proč?
To, že platíme korunou a máme Českou národní banku bojující proti inflaci, znamená, že jsme nuceni bojovat na dvou frontách. Za prvé s inflací a za druhé s vysokými úroky ČNB, které lidem zdražují hypotéky a podnikům financování. A to v době, kdy mají podniky i lidé peněz opravdu málo. Přitom čísla vypadají následovně. Česká národní banka dělá, co může, aby zkrotila inflaci, máme pětiprocentní úrokové sazby a inflace je 12 procent. V eurozóně jsou sazby v podstatě nulové a průměrná inflace je sedmiprocentní. Z toho je zřejmé, že sebevědomá prohlášení zastánců koruny, že nás koruna skvěle chrání před hospodářskými krizemi a umožňuje nám výborně bojovat s inflací, byla přinejmenším hodně optimistická.
Vysoká inflace je ale přece i na Slovensku nebo v Estonsku, kde se eurem platí...
Na Slovensku je desetiprocentní. Slováci ani jejich firmy však nemusejí bojovat na té druhé frontě, to znamená potýkat se s vícenáklady na hypotéky v řádu tisíců korun měsíčně a se zdražováním úvěrů. Kdybychom měli euro, nezbavíme se inflace, ale určitě bychom nebojovali na dvou frontách. Českým podnikům to komplikuje situaci a jejich odpovědí je spontánní euroizace. Firmy přecházejí na obchodování v eurech mezi sebou, a to velmi významně. Objemově se už pohybujeme v desítkách procent.
Stejné je to u úvěrů v eurech, po nichž poptávka výrazně stoupá. Navíc třeba Škoda Auto nedávno oznámila, že bude v příštím roce se svými partnery obchodovat už jen v eurech. Asi si dokážete představit, jaké to bude mít dopady na ekonomiku. Je to firma, která představuje pět procent HDP této země a osm procent exportu. A následují ji další firmy. Je to trend, který bude do budoucna posilovat. Vláda navíc řekla, že umožní českým firmám vést účetnictví a platit daně v eurech, což celý proces spontánního přechodu k euru jen urychlí.
Myslíte si, že je příhodná doba na to přijmout euro?
Není to možné, i kdybychom chtěli. Dlouhá léta jsme splňovali maastrichtská kritéria, ale do eurozóny jsme kvůli politikům, kteří na to neměli odvahu, nevstoupili. Teď kritéria nesplňujeme. Nicméně považuji za pozitivní, že vláda má ve svém programovém prohlášení maastrichtská kritéria splnit. Co v mezidobí můžeme dělat, je vysvětlovat lidem plusy a minusy vstupu do eurozóny a zbavit je zcela iracionálního zbytečného strachu.
Všechny průzkumy veřejného mínění se totiž shodnou na jedné věci: hlavní důvod, proč se Češi přijetí eura tolik bojí, je strach ze zdražování. To je přitom euromýtus, nesmysl, což naposledy prokázali Slováci, kde přijetí eura inflaci nezpůsobilo. Jsem přesvědčen, že Chorvati předvedou totéž. Na Slovensku je 70 procent obyvatel pro euro, jsou s eurem spokojeni a pouze třicet procent je proti. U nás je to přesně obráceně. Je to velmi úsměvné, protože Slováci vědí, co pro ně přechod na euro znamenal, pro jejich peněženky a pro jejich kvalitu života. Na rozdíl od nich jsou Češi jen teoretici, kteří s přechodem na euro osobní zkušenost nemají, ale přesto se vůči němu negativně vymezují.
Novým guvernérem České národní banky se má stát Aleš Michl, což zvedlo vlnu negativních reakcí. Co si o této změně myslíte?
Nikdo, kdo v posledních letech sledoval naše přestřelky s Alešem Michlem na sociálních sítích, nebude překvapen, když řeknu, že jsem nepatřil do jeho fanklubu před jeho jmenováním a nepatřím do něho ani teď. Na druhou stranu ta smršť kritiky byla tak drsná, až se mi v určité chvíli začala zdát přehnaná. Možná proto, že jsem si i já, byť ne v takové intenzitě, prošel něčím podobným ve své vlastní kariéře, když jsem se stal nejmladším náměstkem v polistopadové historii České republiky. Tehdy jsem pochopil, že je potřeba člověka hodnotit až podle jeho práce, ne podle toho, co si o něm myslíme. Tuto šanci by měl dostat i Aleš Michl. Proto odmítám hodnotit jeho nástup do funkce, hodnotit budeme až výsledky jeho práce. I on může být dobrým guvernérem. A já mu v zájmu nás všech přeji, aby uspěl. Navíc jsem rád, že tam je, protože se těším na to, až bude připravovat českou ekonomiku na vstup do eurozóny, což bude stejně pikantní, jako když Václav Klaus posílal naši přihlášku do Evropské unie a Mirek Topolánek za nás podepisoval Lisabonskou smlouvu.
Michl se netají tím, že bude bojovat za zastavení růstu úrokových sazeb. To byste uvítal, že?
Jak jsem říkal, nepatřím do jeho fanklubu a možná o to víc bude překvapivá moje podpora této jeho ambice. To, že zvyšování úrokových sazeb snižuje inflaci, je věc jasná. Že sazby začínají fungovat až s mnohaměsíčním zpožděním, je také zřejmé. Ale v našem případě – vzhledem ke struktuře české ekonomiky a její provázanosti s eurozónou, Evropskou unií a s tím, co naši inflaci tvoří – je skutečně namístě otázka, jestli by bezbřehé zvyšování sazeb ekonomice více pomohlo, nebo uškodilo.
Jak se firmy s inflací potýkají?
Firmy se snaží hledat úspory všude, kde to je možné. Mnoho z nich snižuje své marže, což se do budoucna může negativně promítnout do jejich schopnosti investovat. Také podle našeho průzkumu 40 procent firem očekává v tomto roce nižší zisky a přes 60 procent se chystá investovat méně, než plánovaly. Z krátkodobého pohledu je to pochopitelná reakce, ale z dlouhodobého pohledu to může být pro budoucí konkurenceschopnost české ekonomiky velmi nepříjemné. A poslední je promítání vícenákladů do cen, jemuž se už přes padesát
Negativní teoretici
procent firem nedokázalo vyhnout. A budou v tom nuceny pokračovat, pokud budou ceny elektřiny, plynu a některých surovin růst tak, jak rostou.
Mohou si firmy dovolit zvyšovat zaměstnancům platy?
My zastupujeme firmy, které mají dohromady 1,3 milionu zaměstnanců. Naše průzkumy jsou proto velmi reprezentativní a poslední průzkum věnovaný tomuto tématu dopadl jednoznačně. Představa, že firmy dokážou pokrýt inflaci, aby mzdy reálně neklesly, je naprosto nereálná. Většina firem odpověděla, že dočkáme-li se inflace ve výši čtrnácti procent, bude pro ně velmi těžké, aby inflaci pokryly alespoň z poloviny.
Ruská agrese už trvá tři měsíce a zdražují kvůli ní energie. Je Green Deal mrtvý, nebo naopak ještě významnější?
My se teď pečlivě připravujeme na české předsednictví, které začne za několik týdnů. Přípravu úzce koordinujeme s organizací evropských zaměstnavatelů BusinessEurope. Tam jsme se shodli na tom, že se budeme muset podívat pod pokličku několika stovek návrhů, ze kterých se Green Deal skládá, a zjistit, co je nutné revidovat a co je možné ponechat beze změn. Pokud ale někdo nechápal význam Green Dealu doposud a zdálo se mu, že je to jen environmentální záležitost, tak nyní už předpokládám každému dochází i jeho bezpečnostní rozměr. To znamená snaha Evropy zbavit se závislosti na dovozech fosilních paliv z autoritářských režimů.
Musíme se zbavit závislosti na ruské ropě a plynu a musíme jít cestou obnovitelných zdrojů energie. Ale říkám naprosto upřímně, zbavovat se v této situaci jaderné energetiky považuji za velmi nešťastné.
A pokud Německo svůj plán na uzavírání jaderných elektráren dotáhne do konce, což je pravděpodobné, tak to budu považovat za vítězství ideologie nad zdravým rozumem. I tohle je určitě velký úkol pro české předsednictví, aby vytvořilo jakousi jadernou alianci s Francií a rehabilitovalo jadernou energetiku v rámci EU. Protože tím optimálním energetickým mixem po zbavení se závislosti na fosilních palivech z Ruska a jiných totalitárních režimů je kombinace obnovitelných zdrojů energie a jaderné energetiky, o tom jsem bytostně přesvědčen.
Máme se tedy více spoléhat sami na sebe a na partnery, kteří jsou nám blízcí?
To, co naznačujete, bude jedno z největších témat pro globální byznys a mezinárodní bezpečnost v příštích letech. Začínají se vytvářet minimálně dva velké tábory a země si budou muset vybrat, kam patřit. Tato volba pak pro ně bude mít dalekosáhlé politické, bezpečnostní, ale i ekonomické dopady.
Opravdu mám pocit, že se kvůli válce na Ukrajině svět začíná rozdělovat na dva mocenské bloky – demokratický a autoritářský. Už proto byl bych rád, aby došlo k posílení evropsko-americké spolupráce. Mluvit by se mělo v rámci českého předsednictví o posílení ekonomické spolupráce, dohodě na odstranění tarifů u průmyslových výrobků a posílení transatlantického partnerství. Musíme se připravit i na to, že za podporu Evropy ve válce na Ukrajině mohou Američané začít více tlačit, abychom byli solidární s jejich tlakem na Čínu, kde Evropa a speciálně Německo nevidí takové nebezpečí a nechce kvůli tomu obchodně krvácet.
Jak vláda spolupracuje se zástupci byznysu při přípravě předsednictví?
Za pozitivní považuji sladěnost priorit českého předsednictví se Svazem průmyslu a dopravy a s BusinessEurope. Od ledna jsem jedním z viceprezidentů BusinessEurope a moji kolegové mi říkají, že se málokdy stane, aby šla nějaká země do předsednictví tak sladěná s evropskou byznysovou komunitou jako Česká republika. Navíc slogan našeho předsednictví „Evropa jako úkol“odkazující na známý projev Václava Havla u příležitosti převzetí ceny Karla Velikého je kvalitativně velký posun od nepříliš vydařeného „Evropě to osladíme“.
Podporujete vstup Ukrajiny do Evropské unie?
Podporujeme začátek rozhovorů s Ukrajinou o jejím budoucím členství v Evropské unii a poskytnutí kandidátského statutu. Méně už nějaké výjimky a zkratky vedoucí k faktickému členství. Na ně je potřeba se pořádně připravit a splnit poctivě všechny domácí úkoly.
Každopádně byli bychom rádi, kdyby české předsednictví zorganizovalo velkou dárcovskou konferenci pro Ukrajinu. Když přijdou od mezinárodního společenství finance na poválečnou obnovu Ukrajiny, bude to jen dobře, protože je v našem bytostném zájmu, aby byla Ukrajina stabilní zemí. Navíc poválečná rekonstrukce Ukrajiny může být dobrou příležitostí i pro české firmy. Třeba firmy v ocelářství už teď registrují poptávku po svých výrobcích na poválečné období.
Na Rusko byly uvaleny sankce. Jednáte s ministerstvem obchodu o kompenzacích pro firmy, které tam investovaly?
V této chvíli jednáme s ministerstvem průmyslu primárně o kompenzacích pro firmy zasažené nárůsty cen energií. Měli jsme pochopení pro nástup nové vlády, která se musela zorientovat a řešit covid a válku na Ukrajině. Teď by stálo za to, aby stát nezopakoval to, čeho jsme byli svědky v letech 2008 a 2009 při reakci české vlády na světovou hospodářskou krizi, která v porovnání s ostatními západoevropskými státy byla, diplomaticky řečeno, velmi opatrná. Nepomáháním se tehdy vláda zachovala procyklicky a krizi prohloubila.
Teď se bavíme o vyzkoušených opatřeních, která jsou využívána v mnoha státech v Evropě. Nabízí se například kompenzace nepřímých nákladů pro firmy ohrožené nárůstem ceny elektřiny, což je nástroj notifikovaný Evropskou komisí a používaný v mnoha státech. Přiznávám, že jsem dost nešťastný z toho, že na něj stále čekáme. Ale jsme domluveni s ministrem Síkelou, že bude už brzy spuštěn.
Druhé téma, které budeme muset otevřít, jsou kompenzace pro ty nejpostiženější firmy v souvislosti se zvyšováním cen plynu, protože jak víme z dalšího našeho průzkumu, dramatický nárůst cen plynu ohrožuje v 17 procentech případů už samotnou existenci firem.
Rekonstrukce Ukrajiny může být příležitostí pro české firmy. Třeba ocelářství už teď registruje poptávku.