Popel padlých hrdinů nezmizel v zapomnění
Pietní místa a vojenská pohřebiště. Také zde lze v Praze zavzpomínat na padlé v jedné z nejtemnějších kapitol soudobých dějin, heydrichiády z roku 1942.
„Kdo nezná svou minulost, jakou asi může mít budoucnost,“upozorňuje historik Adam Hájek z Oddělení kulturních a edukačních projektů Správy pražských hřbitovů (SPH). Představuje cestu pohnutou historií, kterou lze nalézt na pohřebištích v metropoli.
PRAHA Květen je ve znamení 80. výročí heydrichiády. Kde lze objevit její připomínky?
Oběti heydrichiády jsou uloženy na Ďáblickém hřbitově. Koho konkrétně zde nalezneme, na to se dá odpovědět poměrně těžce. Lze předpokládat, že zde skončily ostatky většiny odbojářů, popravených v Kobyliské střelnici. Uložena jsou zde pravděpodobně těla přímých spolupracovníků operace Anthropoid, třeba učitele Jana ZelenkyHajského, jenž spáchal sebevraždu, anebo jeho syna Milíče, jenž si zvolil stejnou cestu. Ovšem kde přesně, nemůžeme říci. Nalézají se tam šachtové hroby, do nichž nacisté „odklízeli“těla popravených. Lze předpokládat, že zde jsou pochovány ostatky parašutistů, ovšem bez hlav. Ty, jak známo, Němci oddělili a zamýšleli použít pro muzejní potřeby. Na konci války ale zmizely, podle některých tvrzení jako součást takzvaného štěchovického pokladu.
Nejde však o jediné místo, kde končily oběti nacistů.
Odbojáře, nejen ty zapojené přímo do atentátu na Reinharda Heydricha, připomíná čestné pohřebiště u strašnického krematoria. Zde je uložen popel více než dvou tisíc lidí. Spalována zde byla těla sťatých v sekyrárně pankrácké věznice. Po
Hroby hrdinů
exekucích je sem gestapo sváželo během nocí. Popel měl být zničen, jména zapomenuta.
Přesto neupadla v zapomenutí. Proč?
Ředitel krematoria František Suchý gestapáky, kteří na spalovaní dohlíželi, vždy nějak rozptýlil, využil jejich nepozornosti, anebo je opíjel a opisoval si jména obětí. Ta poté předával svému synovi a s dalšími zaměstnanci krematoria ukrývali popel. Proto víme, kdo zde zahynul, a jejich ostatky mohly být uloženy na čestné pohřebiště. Na jaře 1945 zde našli poslední útočiště i vězni z poboček koncentračního tábora Flossenbürg ve Vrchotových Janovicích a Hradištku. Mezi nimi například Španělé. Jejich potomci nás nedávno navštívili, proběhl zde velký pietní akt. Jde o dvě z největších pohřebišť z této doby co do počtu pohřbených obětí v Praze.
V květnu před 77 lety Pražané bojovali na barikádách. Kam povstalci ukládali padlé?
Hroby nalezneme na každém pražském hřbitově. Tedy pokud se týče povstalců, bojovníků na české straně.
Spousta jich je uložena v soukromých hrobkách. Další na čestných pohřebištích, zde na Olšanech, na Vinohradském hřbitově atd. Ve Vokovicích jsou uloženi povstalci společně s vojáky Rudé armády. Jde o jediné pohřebiště Rudoarmějců spolu s českými barikádníky. Sověti své zesnulé sváželi na Olšany.
O poznání méně se ví o osudech padlých Němců...
Přes dva tisíce jich bylo svezeno do Ďáblic, ale většinou jsou hroby neoznačené. V podstatě na všech pražských hřbitovech však existovaly šachtové hroby, kam se svážela těla Němců a osob, označených jako kolaboranti. Jednalo se o vojáky i civilisty. S nimi je to ale ještě komplikovanější. Po druhé světové válce Československo vázaly mírové smlouvy pečovat o jejich hroby. Četnictvo je skutečně vyhledávalo a evidovalo. Vojáci wehrmachtu měli mít hroby označené stejně jako civilisté. Úřady ovšem používaly kličku a šmahem je označovaly jako esesáky. A pak se o ně nikdo nemusel starat. Ve spoustě případů to ale nebyla pravda. Přesto šlo o běžnou praxi.
Jsou všichni mrtví z té doby pohřbeni na hřbitovech?
Po květnovém povstání v roce 1945 se v Praze dochovala spousta pohřebišť na veřejných místech. Například na dvoře jedné střední školy zůstává pochováno několik desítek německých vojáků. U povstalců probíhala exhumace a pokud možno identifikace těl a poté uložení na čestná místa anebo do rodinných hrobů. U Němců, pokud se vědělo, že jsou opravdu pochováni jen oni, se zkoumalo, zda hrob není hygienicky závadný, popřípadě zda neleží v cestě plánované zástavbě. Pokud tomu tak nebylo, lékař a hrobník schválili ponechání na místě.
Vojenská historie k metropoli patří od raného středověku. Odkdy uctívá zesnulé bojovníky?
Ve chvíli vzniku karlínské Invalidovny se zrodil i vojenský hřbitov. Dále vznikl dělostřelecký hřbitov na Hradčanech. Od 18. století rostou první mírové vojenské hřbitovy. Začátek systematické péče o válečné hroby lze spojit s válkou roku 1866. Existovala již vlaková doprava, ranění třeba z bojiště u Hradce Králové mířili do Prahy, kde mnozí zemřeli. Zrodil se Komitét pro udržování památek z roku 1866, jehož zakladatel Jan Nepomuk Steinský je uložen na Olšanech.
Kdo pečoval o evidenci a soupis padlých v rakouské armádě?
Dobu vzniku centrální evidence padlých a soupis hrobů představuje Velká válka. Do té doby nevídaný způsob masového zabíjení si vynutil nutnost řádné registrace. V Praze se každá sokolovna, škola proměnila v záložní nemocnici, přijímající vojáky z ruské, balkánské či italské fronty. Vážně zranění a nemocní muži zde umírali, neexistovala praxe odvážet zesnulé do jejich domovů v rozsáhlé monarchii. Evidenci v rakouské armádě vedla duchovní služba, armáda periodicky vydávala tzv. Verlustlisten – seznam ztrát, jenž každý měsíc shrnul jména zajatých, padlých a mrtvých.
Mají lidé chuť odhalit historii vojenských hřbitovů?
Zájem lidí v současnosti roste, záběr se rozšiřuje. Uvidíme, co s tím udělá covid a současná válka na Ukrajině. Zda lidé nebudou mít jiné starosti než pátrat po vlastní minulosti. Zájem roste o pozapomenuté hrdiny odboje. Zároveň přichází generace lidí, kteří nemají nenávist k Němcům a odhalují též jejich minulost. A také pořádám komentované vycházky k válečným hrobům na Olšanských hřbitovech. Zde máme unikátní soubor vojenských a válečných hrobů od 18. století do současnosti. Termíny těchto akcí lze najít na stránkách Správy pražských hřbitovů.