Servisová loterie s oktávkou
Redakce MF DNES vyzkoušela, jak si stojí autorizovaný servis vůči neautorizovaným opravnám
Servisman, na kterého se lze spolehnout, opravdový fachman s potřebnou výbavou a znalostmi, se vyvažuje zlatem. Po šesti letech jsme se opět vydali na vlastní kůži vyzkoušet, jak to dnes v autoservisech chodí.
Slepý test ukázal, že autorizovaný servis je sázka na jistotu. U těch nespecializovaných je to spíš loterie, pokud nemáte osobního automechanika, kterému důvěřujete.
Nejlépe celou situaci ilustrovala dílna v Kralupech nad Vltavou, kde nám doporučili zajet si na diagnostiku do značkového servisu ještě předtím, než k nim dorazíme.
Před šesti lety jsme obráželi servisy s modrou fabií. V testu provedeném na přelomu loňského a letošního roku jsme vyzkoušeli jeden značkový a pět obecných servisů s bílou octavií třetí generace.
Přestože mají v zimní sezoně servisy vždy víc napilno, mile nás překvapilo, že jsme jako úplně neznámí zákazníci čekali na prohlídku velmi krátce. Většinou nás objednali do druhého dne, jen jednou jsme museli vydržet týden. Všude byli milí a vstřícní, s kvalitou odvedené práce to však bylo horší.
Auto na prodej
Bílá turbodieselová octavia s karoserií kombi je snem průměrné české rodiny. Škodovkou z roku 2015 proto figurant objel servisy v Praze a Středočeském kraji. Vyzbrojili jsme ho komplexním dostatečně důvěryhodným a „neprůstřelným“alibi. Auto by chtěl koupit od známého, který se ho zbavuje, proto je registrované na někoho jiného.
Náš figurant Filip dostal od známého vůz na vyzkoušení, a protože autům příliš nehoví, má svolení ho nechat prohlédnout v servisu. Od výsledku prohlídky se tedy má odvíjet cena.
Škodovce jsme chtěli uměle vyrobit pár závad, aby měly servisy stejnou startovací pozici. Jednu závadu – tu nejzávažnější – mělo ovšem auto od začátku a pomohla nám s ní příroda. Výpadky tahu motoru, před níž varovala kontrolka závady motoru na přístrojové desce tím, že se vždy krátce po nastartování rozsvítila. S tím ostatně Filip do servisu jel. A když už bude servis závadu diagnostikovat, má auto prohlédnout
Skrývá čtyři tajemství
celé a zjistit, co Filipa v případě koupě čeká. „Hlavně nic neopravovat, není to moje auto. Chci jen vědět, na čem jsem,“zdůrazňoval od začátku v servisech Filip.
Pozdrav od kuny
Za haprujícím motorem byla vlastně docela běžná a jednoduše opravitelná, ale ne lehce odhalitelná závada. Jak jsme předpokládali, od boku servismani rádi hádali na dosluhující turbodmychadlo, které chtěli měnit. To je úkon za nějakých dvacet tisíc korun. Jenže oprava naší závady se pohybovala v řádu stovek korun, spíš haléřů.
Ano, s turbem opravdu závada souvisela, byla ovšem mnohem prozaičtější. Hadičku podtlakového vedení ovládání turbodmychadla překousala kuna nebo podobná havěť, jíž gumové díly aut chutnají, když se k teplému motoru čerstvě zaparkovaného auta chodí v zimě ohřát.
Jde o typickou závadu, na kterou ani chytrá diagnostika servismana přímo nenavede, ovšem pokud je znalý, odhalí ji. Už jen proto, že v octavii byly hned po otevření kapoty vidět typicky oškubané a okousané tlumicí vrstvy izolace.
Musí sice podélně naprasklou hadičku prohmatat, ale schopný servisák ví, kam sáhnout. „Máte tam prokousnutou hadici od kuny. To vám vyměníme snad zadarmo, nějakou tu určitě najdeme,“překvapili nás v dílně v pražských Vršovicích, která sice nesla všechny znaky typického obecného servisu, kde se nad naší octavií sešli čtyři mudrlanti, ale nakonec si se závadou poradili a slušně bodovali i v dalších věcech.
Jednu z hadiček podtlakového vedení nám kdysi při cestě na autosalon do Ženevy překousala u zaparkovaného volkswagenu hlodavá potvora někde v zasněžených kopcích na pomezí Švýcarska a Francie. Auto jelo, ale mimo jiné netopilo. Opravu jsme zvládli sami, protože v osm večer se vhodná hadička ve Švýcarsku shání komplikovaně – nakonec jsme si poradili pomocí plastové trubičky z rozebrané propisky a izolepy. Auto jsme uzdravili, topilo, dokonce i varovné kontrolky zhasly.
V kufru nic neodhalili
Další závady byly už lehčího rázu. Start/stop systém, který vypíná motor při stání na semaforech, stávkoval kvůli odpojené svorkovnici na akumulátoru. Nesvítící pravé potkávací světlo mělo jen špatně nasazenou žárovku, i to se ovšem ukázalo jako ne vždy jednoduše řešitelný problém.
Naštěstí jsme jako první referenční servis zvolili ten u dealera Škody v Kralupech nad Vltavou. Tam totiž odhalili netěsnost na kompresoru klimatizace, které jsme si původně nevšimli.
Nejdřív jsme simulovali závadu klimatizace vycvaknutím konektoru – to odhalily všechny servisy. V Auto Kralupy doporučili kompresor vyměnit, což je poměrně drahá oprava, nový díl by přišel asi na 18 tisíc korun. Přístup dalších servisů byl typicky „neznačkový“, povětšinou doporučili doplnit chladivo a čekat. Zrovna částka za nový kompresor by ovšem Filipovo rozhodování o koupi a licitaci o ceně ovlivnila velmi výrazně.
Asi nejvýznamnější závadou, kterou měly servisy před koupí odhalit, byly rosící se přední tlumiče. Naznačuje to totiž, že by časem potřebovaly vyměnit, přičemž tato oprava vyjde na zhruba deset tisíc.
Z pár servisů si Filip odvezl ještě typická obecná doporučení na výměnu rozvodů (15 tisíc) a autobaterie (šest až sedm tisíc, protože auto potřebuje kvůli start/stop systému, který vypíná motor při stání v koloně či na křižovatkách, specifický akumulátor). Někteří odhalili lakování dílů karoserie po lehkých šťouchancích. Nefunkční osvětlení v kufru neodhalil nikdo. Za servis jsme platili od pětistovky do patnácti set, jednou byla zdarma. Cena oprav byla o poznání divočejší.
Za haprujícím motorem byla snadno opravitelná, ale ne lehce odhalitelná závada.