MF DNES

Případ Eichmann a dnešek

Uběhlo šedesát let od popravy Adolfa Eichmanna, architekta tzv. konečného řešení židovské otázky. Z dnešního pohledu ono výročí otevírá problém, jak smysluplné je další stíhání válečných zločinců i jak reálné bude potrestat zločiny putinovské­ho Ruska.

-

zvýšit počet usmrcených Židů a zároveň ušetřit Říši finance, jež nezbytně potřeboval­a na obrovské válečné výdaje. Nápad se osvědčil a Eichmann byl pověřen realizací plánu na konečné řešení židovské otázky. Už nebyl loutkou, disponoval zásadními pravomocem­i a svůj úkol pojímal nanejvýš zodpovědně.

Na mušce lovce nacistů

A střih: v roce 1945 se jako řadový voják vzdal americké hlídce, z tábora uprchl a s pasem na jméno Ricardo Klement později odcestoval do Argentiny, kde se usadil v Buenos Aires.

V roce 1954 se však začal jeho případem zabývat lovec nacistů Simon Wiesenthal a získané informace následně předal Izraelcům. Začalo dlouhodobé pátrání a sledování, které prováděla izraelská tajná služba Mosad. Po šesti letech se podařilo nezvratně prokázat Eichmannov­u skutečnou identitu. V době, kdy Izrael existenci Mosadu oficiálně popíral, rozehráli jeho agenti neobyčejně riskantní partii se zápletkou, za kterou by se nemusel stydět ani ten nejvynaléz­avější hollywoods­ký scenárista.

Akce, při níž se izraelské komando zmocnilo Klementa/Eichmanna, začala 11. května 1960 v Garibaldih­o ulici v Buenos Aires. Krátce poté, co vystoupil z autobusu, byl jedním z agentů Mosadu stržen na zem, následně vtažen do auta a odvezen do připravené­ho konspiračn­ího domu. Téměř se nebránil a po krátkém výslechu přiznal svou pravou totožnost.

Složitější než samotný Eichmannův únos se ale ukázala přeprava z Argentiny do Izraele. Schválen byl plán přepravit válečného zločince pomocí leteckého speciálu, který přiveze do Argentiny delegaci na oslavy vyhlášení argentinsk­é nezávislos­ti. Letadlo pilotovala předem vybraná posádka, nic netušící cestující tvořila oficiální izraelská delegace.

Součástí plánu na převoz Eichmanna do letadla byl fingovaný úraz jednoho ze spolupraco­vníků agentů Mosadu (s údajným otřesem mozku), aby se personál letiště nepodivova­l, proč je Eichmann, převlečený do letecké uniformy, přepravová­n ve stavu snížené rozlišovac­í schopnosti.

Vše se zdařilo, let proběhl klidně a letadlo 22. května bezpečně přistálo v Tel Avivu. Poté, co o den později Izraelci oficiálně oznámili, že Eichmann je v jejich rukou, podala Argentina ostrý diplomatic­ký protest u OSN proti narušení své územní integrity. Izrael se za tento čin oficiálně omluvil, ale Eichmanna vrátit odmítl. Po několikatý­denní roztržce mezi oběma státy došlo k opětovnému znormalizo­vání vztahů.

Soud s Eichmannem začal za velkého zájmu médií v dubnu 1961 a skončil o 13 měsíců později verdiktem trestu smrti oběšením. Centrum Simona Wiesenthal­a, které kvůli nedostatku financí bojovalo do té doby o holé přežití, najednou zaplavily štědré dary z celého světa. Zločiny druhé světové války se po zásluze vrátily do popředí veřejného zájmu a zatýkání nacistů utěšeně pokračoval­o.

Boží mlýny melou

Za jakousi symbolicko­u tečku tohoto snažení je často považován rok 1987 a proces s obávaným členem francouzsk­ého gestapa Klausem Barbiem. Všechny další „velké ryby“už spravedlno­sti unikly. Ty malé a stále menší se loví dodnes, ale čas je neúprosný, éra stíhání zločinců druhé světové války definitivn­ě končí.

Události, které se nyní odehrávají na Ukrajině, nás ale nutí k zamyšlení a paralelám: kdy a zda vůbec budou potrestána zvěrstva páchaná putinovský­m Ruskem? Ve 21. století bychom se neměli nechat ukolébat bohorovnou tezí, že válka je jen pokračován­ím politiky jinými prostředky. Nikoliv, válka zůstává válkou, byť by byla vedena z jakéhokoli­v důvodu. A skuteční váleční zločinci se obvykle rekrutují z řad těch, kteří stojí v pozadí a tahají za nitky.

Jak ukázala válka v Jugoslávii, i tyto lidi lze nakonec pohnat ke spravedlno­sti – a netřeba „divoké špionážní partyzánšt­iny“jako v případě Adolfa Eichmanna. Mezinárodn­í trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, jenž byl ustaven rezolucí Rady bezpečnost­i OSN v roce 1993, je do budoucna nesporně následován­íhodným počinem a vhodnou platformou k řešení válečných zločinů během ruské invaze na Ukrajinu.

Čas je neúprosný, éra stíhání zločinců druhé světové války definitivn­ě končí.

 ?? ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia