Vládní strategie v krizi? Přešlapovat a nekomunikovat
Vojtěcha Jandy, šéfa domácí rubriky MF DNES
Nezlobte se, nemám čas,“řekl redaktorovi MF DNES jeden z ministrů, když se ho minulou středu na tiskové konferenci vlády dotazoval, jak chce kabinet řešit zvyšování cen energií. Zrovna v ten den vyšla zpráva o nových cenících polostátní společnosti ČEZ, které zafungovaly jako studená sprcha pro všechny, kdo elektřinou svítí, vaří na ní nebo s ní topí.
Tak si to vezměme popořadě. Země čelí rekordní inflaci, která je srovnatelná jen s přelomovými roky, kdy se po listopadu 1989 začínala ekonomika transformovat ze socialistické na kapitalistickou. Zdražuje úplně všechno, snad kromě mobilních telefonů, jak mi v žertu nedávno říkal jeden známý ekonom (bohužel je to pravda). Vlády v celé Evropě používají různé metody, aby lidem alespoň trochu ulehčily v těžkých časech. Známé jsou příklady z Maďarska se zastropovanými cenami pohonných hmot (byť to zhusta ekonomicky likviduje tamní čerpadláře), z Polska, kde snížili DPH, z Německa, kde plošně rozdávají příspěvky ve stovkách eur, zvýhodňují jízdné či zlevňují benzin...
I v Česku vláda představila několik nápadů, jak se vypořádat s průvanem v peněženkách způsobeným inflační spirálou. Ale problém je, že jde zatím o návrhy, o jejichž detailech toho není moc známo. Nebo nejsou příliš dotažené. To byl ostatně i důvod, proč se redaktor MF DNES snažil rozmluvit ministra průmyslu Jozefa Síkelu. Právě v jeho gesci má vzniknout zvláštní energetický tarif, o kterém se neví prakticky nic, snad jen to, že má zlevnit energie nízkopříjmovým a snad i středněpříjmovým skupinám obyvatel. A kdy jindy komunikovat téma pomoci s vysokými cenami než v momentě, kdy je národ konsternován z toho, že příští účet za energie ho dozajista zruinuje?
Na samostatný příběh by pak vydaly tanečky okolo pětitisícového příspěvku, který mají pobírat rodiče na každé dítě do osmnácti let. Nejdřív ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka oznámil, že příspěvek bude určený pro rodiny s ročními příjmy do milionu čistého. Když se ale evidentně zjistilo, že by šlo o plošnou dávku jako za Babiše, proti čemuž se kabinet vždy vyhraňoval, zveřejnil Jurečka na Twitteru, že se překoukl v poznámkách – a že je dávka určená rodinám, které vydělají maximálně milion hrubého.
Minulý týden se ale ukázalo, že nedořešených otázek je v návrhu více, když se neprobojoval ani na jednání vlády. Jurečka jej raději stáhl. Předloha totiž předtím šla do takzvaného připomínkového řízení a ostatní ministerstva (jakkoliv v jejich čele sedí spřátelení, tedy koaliční ministři) na ní nenechala nit suchou. Výhrady k její podobě mělo jak ministerstvo financí, tak třeba resort spravedlnosti, jenž některá ustanovení označil dokonce za protiústavní. Opravenou verzi by měl ministr práce předložit na dalším jednání kabinetu. Tak uvidíme…
Ale abych vládě nekřivdil: tento týden by měla začít platit snížená sazba spotřební daně, která může zlevnit pohonné hmoty v příštích třech měsících o korunu padesát na litr. Záměrně píšu: může. Zaprvé je otázkou, zda ji čerpadláři skutečně promítnou do cen, a zadruhé, jestli onu sníženou sazbu půjde na neustále dražším benzinu a naftě vůbec poznat.
Kabinet Petra Fialy je v nezáviděníhodné situaci. Čelí dvěma krizím současně – přílivu uprchlíků z Ukrajiny a extrémní drahotě. Zatímco u té první se musí uznat, že se ji daří řešit, u té druhé už to tak neplatí. A vládní přešlapování na místě kombinované s nekomunikací je asi to nejhorší, co se dá v tuto chvíli dělat.
K čertu s živými zpěváky! Chtějí za koncert hromadu peněz, mají hvězdné manýry, stárnou nám před očima – dost bylo vystoupení živých lidí. Velkolepý londýnský koncert virtuálních avatarů, zpodobňujících skupinu ABBA, je prvním krokem na nové cestě. Dneska ABBA, zítra zajdu na Elvise Presleyho, pozítří si dám Emu Destinnovou… (mk)