Z bezhlavého kuřete je hrdina. Jak Courtois zdeptal Liverpool
Je to vlastně paradox. Kritici mu vyčítají, že neumí pořádně hrát nohama, přitom až do dvanácti let střídal brankářskou roli s pozici záložníka.
Taky si o sobě už mockrát přečetl, že se do brány Realu Madrid nehodí. Dokonce i doma v Belgii se do něj fotbaloví novináři dřív nešetrně opírali: „Jsi jako bezhlavé kuře!“
Přitom v sobotu večer Thibaut Courtois ve finále Ligy mistrů vystřihl jeden z nejlepších brankářských výkonů všech dob.
Bez něj by Real nejcennější týmovou trofej počtrnácté v historii nezískal, naopak by možná z Paříže cestoval s debaklem.
Devět top zákroků dvoumetrový gólman vytáhl. Zneškodnil tutovky Maného i Salaha, v klidu stahoval nebezpečné centry, reagoval na rány, které po tečích měnily směr. Spoluhráč Vinícius pak jedinou pořádnou šanci Realu proměnil a statistikové si mohli hlavu ukroutit. Snad ani kdyby si Courtois místo do brány stoupl pod Vítězný oblouk, neprošlo by mu za záda nic.
Divíte se, že jen co dozněly oslavy, už si do škarohlídů rýpl?
„Hlavně v Anglii ke mně neměli respekt. Magazín 442 mě ani nezařadil
S ušatým pohárem
mezi deset nejlepších gólmanů současnosti,“sypal ze sebe. „Spousta lidí se mi smála, ale já tu teď sedím jako vítěz.“
Nebude to náhoda. Courtois se už od dětství učil, jak se porvat s nedůvěrou. Brankářské dovednosti piplal ve vyhlášené akademii Genku, ale měl smůlu, že se v jednom ročníku sešel s podobně talentovaným Koenem Casteelsem, současnou jedničkou Wolfsburgu. Právě proto až do dvanácti zaskakoval v poli.
„Nenapadlo by mě, že bude chytat za Real,“vzpomínal před třemi lety Roland Breugelmans, šéf akademie. „Konkurent Casteels vždycky vypadal na hřišti lépe než on.“
Fakt je, že Courtoisův styl do moderního pojetí fotbalu úplně nezapadá. Zdobí ho parádní reflexy, zato rozehrávka, na které trenéři bazírují, mu často zahapruje. Ani v kabině nepatří mezi nejoblíbenější, protože se v rozhovorech nebojí ukázat prstem a kritizovat spoluhráče. Sobotním výkonem se všechno tohle maže. Ale na jak dlouho?
Možná vás už také napadlo, že je nefér, jak rychle se na mimořádné brankářské výkony zapomíná. Na střelce, kteří zápas rozseknou vítězným gólem, si pamatuje každý, ale na gólmany? Pokud zrovna nevychytají penaltový rozstřel, velká sláva je mine. Těžko říct, jestli se Courtoisovo sobotní představení zařadí mezi čestné výjimky.
Třeba k Angličanu Banksovi, který proti brazilské modle Pelému vytáhl na mistrovství světa 1970 možná nejlepší zákrok všech dob. Nebo Němci Trautmannovi, který v roce 1954 ve finále FA Cupu pomohl vyčapat vítězství pro Manchester City, ačkoli dohrál posledních dvacet minut se zlomeným obratlem.
Elegán Toldo vychytal v roce 2000 na Euru postup do finále přes Nizozemsko, ačkoli hrál jeho tým v devíti a čelil smršti střel. Na mistrovství světa drží rekord Američan Howard, který Belgičanům v osmifinále 2014 zneškodnil šestnáct (!) pokusů. Ale vzpomněli byste si? Sotva, když jeho tým vypadl.
V tom je brankářská role nevděčná, ovšem Courtois se vytáhl v nejdůležitější možnou chvíli.
Proto by se na jeho pařížskou show zapomenout nemělo.