Ruský mráz prohrál

Ukrajinský elektrický zázrak. Jak udrželi v chodu sítě, když jim je Rusové systematicky ničili bombardováním.

Pravidelné výpadky elektřiny, tepla i vody. Ukrajina letos zažila zřejmě nejhorší zimu v novodobých dějinách země. Ve snaze zničit ukrajinský energetický sektor a dotlačit obyvatele do hluboké deprese zasypávaly ruské invazní síly zemi pravidelnými leteckými útoky. Od počátku chladného podzimu vypustilo Rusko na energetické cíle více než 800 raket nebo dronů.

Poškozena byla více než polovina klíčové infrastruktury – údery zasáhly prakticky každou ukrajinskou teplárnu a poškodily množství vodních elektráren, některé energetické cíle ostřelovali Rusové opakovaně.

Ukrajinská energetika se přesto nezhroutila. Tamní experti počítají škody a už teď se připravují na další válečnou zimu.

Nápady, rychlost, skromnost

První masivní útok na energetickou síť zažila Ukrajina už počátkem loňského září, v jeho důsledku se do tmy ponořilo několik milionů lidí v Charkově na východě země a Dnipru na jihu. Pravidelných útoků posléze začalo přibývat. V listopadu si ruské údery vynutily nouzovou odstávku energetických bloků tří ukrajinských jaderných elektráren, výpadek postihl 70 procent energetického sektoru a zasáhl také sousední Moldavsko, které je na ukrajinskou síť napojeno. Zdálo se, že země nemá šanci pravidelné bombardování ustát.

Cílené ničení energetické infrastruktury bylo přitom na podzim pro ukrajinskou vládu jedním z hlavních strašáků letošní topné sezony. Centrálně napájený je na Ukrajině systém čerpání vody, kanalizace, vytápění i komunikační systém. Tedy vše, co je pro život ve městě nepostradatelné. Kromě toho v případě poruchy je oprava některých zařízení komplikovaná, mnohé komponenty jsou ještě z dob Sovětského svazu. Náhradní díly má Kyjev jen v omezeném množství, jejich obdoba vyrobená mimo Rusko se hledá těžko.

Podle národního energetického giganta Ukrenerho jedním z nejdůležitějších faktorů, který nakonec stál za úspěšným vzdorováním, jsou tak především lidé, respektive samotní energetici. Tempo oprav bylo rychlejší než tempo jakým Rusové stíhali likvidovat klíčové energetické uzly. Poškozená zařízení opravovali za pár hodin. Rychlý přechod k nouzovému odstavování některých zařízení před očekávaným útokem pak pomáhal minimalizovat škody a rychleji obnovovat provoz. Při hledání kreativních cest museli prý technici někdy obejít i standardní předpisy a upravit vedení elektřiny, což ukrajinští experti zatím nechtějí komentovat.

Kyjev zároveň hledal kompatibilní náhradní díly v jiných postsovětských státech. Například od Ázerbájdžánu získal v prosinci v rámci humanitární pomoci několik desítek kusů transformátorů. Vyhnout se častým a rozsáhlým systémovým poruchám dále podle listu Wall Street Journal pomohla synchronizace s evropskou sítí a odklon od té ruské, od níž se Ukrajina odpojila krátce před invazí. Letos také Ukrajinci obnovili práci dvou bloků elektrárny v Rivne, což společně s importem elektřiny dokázalo pokrýt deficit způsobený obsazením Záporožské jaderné elektrárny Rusy.

Improvizovat musela nedostatečná protiletecká obrana, o jejíž posílení usilovali Ukrajinci na Západě prakticky celou zimu. Na okrajích měst na výškových budovách vznikla kulometná hnízda. Dobrovolníci se pokoušeli rozpoznat letící íránské drony, kterým se kvůli vydávanému zvuku přezdívá mopedy, třeba jen s brýlemi s termálním viděním nebo sluchem.

Do karet hrála Ukrajině teplejší zima a dostatek vody ve zdrojích pro vodní elektrárny. Ukrajinci se navíc naučili šetřit energií a plánovat svůj den podle rozvrhu dodávek elektřiny, vody i tepla. Podniky si pořídily vlastní generátory a lákaly obyvatele na jídlo i elektřinu a internetové připojení. Podobná nouzová stanoviště zajišťovala i vláda.

Co dál?

Ačkoliv se Rusům nepodařilo ponořit zemi do úplné tmy a chaosu, úřady si uvědomují, že vyhráno nemají. Zatímco energetici stále počítají způsobené škody, hledají také způsoby, jak je napříště minimalizovat a infrastrukturu lépe ochránit. Letos hlavní ochranou drahého zařízení byly totiž na mnohých místech především betonové bloky a pytle s pískem. Teď je na stole mimo jiné návrh přesunout některé z nich do podzemí.

„Byl jsem v Jižní Koreji, kde mají také ‚dobrého‘ souseda a kde mi radili, co je potřeba udělat… Viděli jsme, jak tam ukrývají zařízení, blokové transformátory – pod zemí či do skal,“řekl webu Deutsche Welle Ihor Syrota, šéf firmy Ukrhidroenerho, která spravuje vodní elektrárny.

Podle ukrajinské redakce Forbes by v bunkru mohly skončit i dvě elektrárny. Přestavba by totiž podle webu stála miliardy dolarů.