Kentucky, klobouky, róby a koně
Zúčastnila jsem se největšího dostihu Ameriky, slavného Kentucky Derby. To je něco jako Velká liverpoolská, Ascot a Velká pardubická dohromady. A také velká společenská událost.
Tak tohle bude dnes velká párty,“říkám si poté, co jsme se s přáteli po hodinovém čekání ve frontách prodrali k našim sedačkám na závodišti Churchill Downs. Sedíme někde uprostřed, vstupenka na celý den „jenom“za tisícovku dolarů. Od milionářské promenády se šampaňským a švédskými stoly jsme ale stále pořádně daleko.
Start se mi ztrácí ve veliké dálce, ale možná mi pomůže dalekohled a budu moci zaznamenat těch pár vteřin, kdy před námi proběhnou šampioni 149. ročníku tohoto historického svátku koňských dostihů.
Slavné Kentucky Derby v Louisvillu. To je něco jako Velká liverpoolská, Ascot a Velká pardubická dohromady. Největší dostih Ameriky. Koně, šampaňské, obrovské dámské klobouky, čím víc květin v nich, tím líp. A samozřejmě kentucký bourbon. To je zase záležitost pánů.
Samotné derby nejrychlejších koňů z USA i ze světa trvá jen dvě minuty, ale festival, který tento dvouminutový okamžik oslavuje, probíhá už dva týdny.
I já jsem se letos nechala unést davem a jsem v Kentucky už šestý den. Samotný dostih proběhne až deset minut před sedmou večer a my jsme tady už ve dvě odpoledne. „Musíme nasát atmosféru, vsadit si na favorita, nakoupit suvenýry, koupit si drinky, které není dobré ani počítat,“vysvětluje mi zkušenější kamarádka Terry.
Závody „budoucích šampionů“probíhají nonstop. Samozřejmě se na ně také sází. Žádný kůň na festivalu v Kentucky nezůstává nikdy bez šance!
Závodiště Churchill Downs je nabité doslova k prasknutí, odhadem 150 000 lidí, hlediště září nejrůznějšími barvami tradičních ženských kloboučků. A whisky Woodford Reserve, která exkluzivně celý festival sponzoruje, teče doslova proudem. Nemohu se zbavit pocitu, že je to vše trochu hektické a opulentní. Je to ale téměř 15O let trvající tradice, která v USA nemá obdoby a slaví obrovský úspěch. Příjezd „pohotovostní sanitky“na závodní dráhu je v podstatě rozsudek smrti pro každého koně. Letos jsem to viděla dvakrát a bylo jasné, že je kůň přetížený nebo se mu stalo něco s nohou. Je to velmi smutná podívaná, bílý přívěs odveze kulhajícího koně zpět do stáje, kde se řeší jeho budoucnost doslova v otázkách života nebo smrti.
Těsně před hlavním závodem takto letos uhynulo celkem sedm koní a na slavný závod to vrhlo pořádný stín.
„Tohle je moje poslední účast na Kentucky Derby, jsem tady z okolí, moji prarodiče pěstovali koně, v podstatě mohu z mého domu dojít k tomuto závodišti pěšky, ale letos mě ten úhyn koní doslova zničil,“svěřuje se mi šedesátiletý George. Vypráví, že byl svědkem dosud nepřekonaného rekordu legendárního koně zvaného Secretariat z roku 1973, který závod jako jediný v historii zaběhl pod dvě minuty a následně vyhrál další dvoje derby a stal se držitelem takzvaného „Triple Crown“neboli Trojkoruny.
„Bylo mi tenkrát deset a mnoho záležitostí v derby šlo mimo mě, moc jsem nerozuměl, co se tu vlastně děje,“říká George a poznamenává, že letos je úhyn koní kvůli dostihu „srdcervoucí“.
Jen několik dní před hlavním závodem začali trenéři i majitelé panikařit a odvolávat ze závodu své šampiony. Nastoupilo nakonec jen osmnáct koní místo dvaceti, největším zklamáním bylo vyřazení favorizovaného koně jménem Forte. Trenér i majitel se rozhodli ho nepostavit jen pár hodin před dostihem, protože si nebyli jistí jeho celkovou kondicí.
O překvapení není nouze
A je to tady! Majitelé koní buď křičí, nebo téměř nedýchají. Dámy v tradičních kloboučcích a často posilněné celodenním popíjením drinků téměř omdlévají, do toho zaznívá typicky monotónní hlas komentátora. Dvě minuty totálního napětí, koně doslova prolétli kolem nás jako blesk a pak už jen slyším burácení a skandování jména vítěze „Mage, Mage, Mage!“. Nebýt obří obrazovky, která na závodišti nesmí chybět, bych na cíl ani neviděla. Je to však okamžik, na který čekají v Louisvillu statisíce lidí celé dva týdny!
Z naší malé skupinky, která si vsadila bez bližších studií zúčastněných koní, nikdo nevyhrál. Řídili jsme se totiž spíše intuicí. Kamarádka Terry mi těsně před závodem řekla: „Sázíme na Angel of Empire, líbí se mi jeho jméno a má dobré výsledky, loni vyhrál dva dostihy“.
Já tradičně sázím na „outsidera“ dostihu , letos mě zaujal King Russel, který měl kurz 50:1. Třeba se stane zase zázrak jako loni, kdy náhradník Ridge Strike vstoupil do závodu s kurzem 80:1 a vyhrál ! Bylo to druhé největší překvapeni na Kentucky Derby od roku 1913.
Můj outsider King Russel ale skončil na patnáctém místě. Ani Terry neměla štěstí, strefila se ale mnohem blíž než já – Angel of Empire doběhl jako třetí.
Vítězství ryzáka Mage bylo i tak mírným překvapením, protože těsně před startem mu dávali experti naději v poměru 15:1.
Vítěz následně přebírá jakousi deku, kterou organizátoři symbolicky přehodí přes hřbet koně. Ta pokrývka se vyrábí celý týden a spotřebuje se na ni 400 růží. I proto se Kentucky Derby říká slangově „Běh pro růže“.
Koně a palírny whisky
Kentucky chovem ušlechtilých koní žije, ale úplně stejně si potrpí i na výrobu whisky. Při odjezdu z Louisvillu do Severní Karolíny projíždíme okolo desítek koňských farem. O budoucí šampiony dostihů se tam starají doslova jako v bavlnce. Mají obrovský prostor a neuvěřitelnou svobodu, tedy až do chvíle, než se dostanou na dostihovou dráhu.
Okolí farem pak dominují exkluzivní palírny whisky. Kdo by neznal značky, jako je Jim Beam nebo Wild Turkey společně se symbolem derby zvaným Woodford Reserve. Palírny jsou také další obrovskou atrakcí, prohlídky pro turisty jsou zarezervované několik měsíců dopředu. My jsme si udělali rezervaci včas, takže jsme díky ochutnávkám na prohrané sázky a mrtvé koně rychle aspoň trochu zapomněli.