„Hlavní město je převčelené“
První novodobý včelařský kroužek v Praze založil Jiří Cafourek před 14 lety na Vyšehradě
PRAHA „Markeťák“v důchodu, předseda spolku na ochranu přírodu Včelí stráž i zakladatel prvního pražského novodobého včelařského kroužku Vyšehradští včelaříci. To vše je Jiří Cafourek. Vzdělávání mládeže se věnuje dlouhodobě, zasedl také v magistrátní komisi k vytvoření strategie ochrany opylovatelů, která definovala nejdůležitější cíle v této problematice. „Pro pražskou přírodu můžeme udělat nejvíc, pokud se nám podaří změnit myšlení lidí,“říká Cafourek.
Minulý týden proběhl Světový den včel, u jehož příležitosti se pořádaly vzdělávací akce také v Praze. Jak tento den vznikl?
Myšlenka nás napadla v roce 2012. S Českým svazem včelařů, tehdy jsem byl ještě jeho místopředsedou pro práci s mládeží, jsme tehdy měli setkání v Roudnici u Řípu. A v rámci setkání jsme se samozřejmě vypravili i na horu české státnosti. Tehdejší předseda Václav Švamberk stál na vrcholku, díval se do krajiny a pronesl „To je ta země zaslíbená oplývající mlékem a strdím.“Na to jsem mu odpověděl, že je to sice hezké, ale že by to chtělo udělat ještě mezinárodní den včel,
STR Praha s.r.o. se sídlem a provozovnou na Praze 4, přijme na HPP obráběče kovů (frézka, soustruh, bruska) do zakázkové strojní výroby. Nástup možný ihned. Tel.: 241483080, paní Paulová.
Koupím knihy i celé knihovny a gramodesky. Rád poradím. 775699350
Knihy! Koupím velkou knižní pozůstalost. Knihy, příp. i starožitný a retro nábytek vhodný do stylové čítárny - knihovnu, křesla, stolek, lampu, aj. Tel. 773537401 protože ten stále nemáme. „Jirko, zařiď to,“odpověděl. Pak jsme v rámci příprav Mezinárodního sjezdu včelařské mládeže diskutovali s Rakušany, vzniklo memorandum, které se mělo podstoupit OSN. Se změnou předsedy od této aktivity však svaz ustoupil. Ale chytli se toho Slovinci, dotáhli to do konce a Světový den včel slavíme od roku 2018.
V zahradě Jedličkova ústavu máte několik úlů, o které se s dětmi z kroužku staráte. Kolik let už vám takto nosí med?
Vyšehradské včelaříky jsme založili v roce 2009. Byl to první včelařský kroužek v Praze. Pak byla situace dlouho taková složitější. Ale kolem roku 2017 nastal opravdový boom a vzniklo několik dalších kroužků u různých spolků.
Tím ale vaše aktivity pro děti nekončí.
Se spolkem Včelí stráž děláme přednášky ve školách. Snažím se ale informovat děti nejen o včele medonosné, ale upozornit je i na další hmyzí opylovatele, kteří jsou pro přírodu důležití. Problém je ale v tom, že jde často o komerční kroužky pojaté formou kurzu od října do června. Rodiče zaplatí peníze a lektoři vyškolí jejich dítě. U nás děti kontinuálně přecházejí z jednoho roku do druhého, jsme taková velká parta.
V médiích se často uvádí výrok Alberta Einsteina, který říká, že bez včel lidstvo do čtyř let vymře. Měl pravdu?
Už jsem několikrát udělal přednášky právě pro novináře, kde jsem vysvětloval, že to není pravda. On si to jednou někdo vymyslel, protože to zní dobře, a od té doby to média opakují pořád dokola. A i kdyby to řekl, tak to není pravda. Všichni si totiž automaticky představují tu naši včelu medonosnou, ale na světě je dalších 20 tisíc druhů včel, které jsou pro biodiverzitu mnohem užitečnějšími opylovateli. Včela medonosná je nejužitečnější pro člověka, protože je to hospodářské zvíře. Ale pro přírodu toho udělají více čmeláci, včely samotářky, mouchy. Ani pro zemědělství by vymizení včely medonosné nebyla úplná katastrofa, protože hodně plodin je už dnes samosprašných.
Vraťme se raději k medu. Je ten pražský něčím výjimečný?
Med v Praze je kvalitní a chuťově pestrý. Až 75 procent českého medu totiž pochází z řepky a jeho chuť máme taky zafixovanou. V Praze ale řepka není. Zároveň je ostatní květena hlavního města velmi pestrá, což se na chuti medu podepíše. Proto taky pražské medy vyhrávají v různých chuťových soutěžích, nemají tak stereotypní chuť.
Oproti venkovu má však Praha horší kvalitu životního prostředí. To se na medu nepodepisuje? Med je potrava pro včelí larvy, takže ony si nezavíčkujou med plný olova a škodlivin. Po téhle stránce je to stejné jako všude jinde. V Praze ale narozdíl od venkova nenajdeme v medu zbytky pesticidů, protože tady nejsou pole, která by se jimi ošetřovala. Tím je pražský med i zdravější. Hustá zástavba taky způsobuje, že naakumulované teplo prodlužuje vegetační dobu a tím i čas, kdy můžou včely med sbírat. Problémem metropole ale je, že pastva tady není taková. Proto se musí víc přikrmovat.
Pro včely tedy v Praze není dost pastvy?
To zase ne. Jedna třetina plochy hlavního města je zelená, Praha v tom je na světové špici. U nás nemají včely primárně tu opylovací funkci, protože stromy a rostliny v parcích nepěstujeme proto, abychom z nich měli plody. Tuto funkci může plnit maximálně v zahrádkářských koloniích nebo na divokých neupravovaných plochách, kterých je tady taky dost. Ale kdyby tam neopylovaly včely medonosné, taky by se nic moc nestalo. Včely totiž dokážou z některých květů vykrást nektar, aniž by je opylily. Mnohdy je tedy přítomnost včel medonosných v tomto množství pro některé rostliny spíš škodlivá. Hlavně, když je jich tolik.
Takže v Praze není nedostatek včel?
V České republice ani v Praze včelařů neubývá. Naopak si troufám říct, že lehce přibývá. Neubývá ani včel. I když například tuto zimu umřelo až padesát procent včel, včelaři si včelstva dokážou za rok zase namnožit, takže po prázdninách bude stav zase v normálu. Je také pravda, že některé místa v naší republice jsou hodně převčelená, mezi nimi i Praha. A tam, kde je včel hodně, si už jiní opylovatelé ani nezobnou.
Včelaření se často skloňuje s ochranou přírody. Je to tak?
Včelaři sice říkají, že to dělají pro přírodu, ale opak je pravdou. 99 procent z nich to dělá hlavně pro včelí produkty. Včelaření v otázce ochrany přírody je spíš taková móda. Bylo to tak třeba i na pražském magistrátu. Tam mě před dvěma lety přizvali jako člena komise pro vytvoření strategie podpory včelařství. Moje první aktivita tam byla, že jsme do názvu dali místo podpory včelařství podporu opylovatelů. Municipality a filantropické firmy totiž často finančně podporují včelaření a včelaře. Ale to není úplně investice do přírody. Spíše pomáhají včelařům zvyšovat zisk. Ale včelstvo si na sebe vždycky vydělá samo, pokud včelař není úplně hloupý.
Jakou formu pomoci tedy může město zvolit, aby pomohlo všem opylovatelům?
Základem je jinak upravovat městskou zeleň. Trávníky by se neměly sekat najednou, protože každá rostlina kvete v jinou dobu. Další věc je, že tráva se následně odváží ve velkých koších někam pryč a s ní i všechen hmyz, který nestihl uletět. Dřív se tráva nejdřív nechala proschnout a odvezla se až pak. To bylo výhodné i pro samotné rostliny, protože se stihly vysemenit a znovu vyklíčit. Dále je třeba lépe uvažovat o skladbě vysazovaných rostlin. Některé okrasné květiny sice vypadají nádherně, ale nemají v sobě dost nektaru. Některá města už teď budují takzvané hmyzí koridory, přes které se hmyzáci můžou přesouvat do jiných částí.