Minibuzz květinových kyberdětí
Jezdí na elektřinu a všichni se za ním ohlížejí. Reinkarnace legendárního Volkswagenu má ovšem i nezanedbatelné problémy s nadváhou.
Když ještě bývaly autosalony o autech, a ne o elektrokolech, sdílení a koloběžkách, vzdychali jsme nad studiemi aut budoucnosti. Parádní ulítlé, futuristické, prďácké nápady při cestě do sériové výroby ale většinou ztratí šmrnc. Designéři a konstruktéři jsou totiž nuceni předpisy a úsporami „obrušovat hrany“. Volkswagen ID.Buzz se v tomto ohledu vymyká.
V tomhle veselém minibusu jste za větší hvězdu než youtuber v supersportu. Naprosto každý se za ním ohlédne, slečny na lavičkách zvedají oči od mouder influencerů v mobilu a nadšeně mávají. Nepřehlédne ho vůbec nikdo.
Při soužití v běžném provozu se ale ukáže, že je dobré nenechat se oslnit kouzelným prvním dojmem. Při střízlivém pohledu se totiž výhrady najdou.
ID.Buzz v zájmu nepřehlédnutelnosti a jinakosti přenáší do sériového auta prvky, které měly zůstat vyhrazené studiím. Největší ústupek praktičnosti v zájmu efektu pozná řidič u prvního semaforu, kde bude „první na čáře“. Neuvidí na něj.
Protože designéři chtěli dát ID.Buzzu siluetu odkazující na slavného prapředka vozícího květinové děti, má hodně kolmou příď a nízké okno. Jenže ve staré „ponorce“, jak se Volkswagenům Transporter T1 a T2 říkalo, seděl řidič na přední nápravě s nosem na čelním skle. V ID.Buzzu sedí spíše jako v osobáku, což znamená asi metr dvacet od skla, za předními koly a dlouhou deformační zónou, která mu chrání nohy. Takže je z auta výhled jako z ponorky.
Menší postavy se sehnou k volantu a zkroutí krk, aby na semafor dohlédly. Dlouháni nejspíš musí vystoupit nebo zastavit dál od „čáry“.
Přední sloupek navíc hodně překáží ve výhledu a přes ten supertlustý vedle spolujezdcovy sedačky nevidíte už vůbec. Musíte proto na křižovatce najíždět tak, abyste viděli doprava.
Minimalismus na škodu
Minibus se uvnitř tváří podobně nonkonformně jako zvenčí. Kabina je zařízená stroze, přístrojovka je pěkně uklizená. Na první pohled to vypadá skvěle, při druhém je to ale tak trochu bez nápadu.
Fotograf lamentoval, že nemůže najít žádný detail, který by stál za vyfocení. Něco, co budete pyšně předvádět sousedům jako super vychytávku.
Spíše tak myšlenkami narážíte na promarněné příležitosti. Když je přístrojovka tak hluboká, že zbytečně ukrajuje místo z kabiny, i laik si říká, proč v ní není spousta kastlíků. Ne, že by v ID.Buzzu nebyly žádné, ale mohlo jich být aspoň dvakrát tolik.
Mezi předními sedadly je třeba dlouhá schránka nahrazující tradiční středovou konzolu, moc toho ale nepobere. Šikovné na ní aspoň je to, že se dá jednoduše vyjmout, takže můžete projít dozadu. Odkazem na americkou popkulturu je otvírák na coca-colu zabudovaný ve zmíněné schránce. A škodováci mohou být pyšní, že inspirovali designéry VW k vtipnému zakomponování škrabky na okna tamtéž. Sedadla ve druhé řadě se dělí dvě ku jedné a dají se posouvat i sklápět. Navíc mají polohovatelné opěradlo, aby se na nich mohli pasažéři pěkně v klidu rozvalit. Místa nejsou nijak výrazně profilovaná, takže se na ně snadno vejdou tři dětské sedačky, ovšem pro dospělého uprostřed na rovném sedáku delší cestování příliš pohodlné nebude.
ID.Buzz se nicméně chystá ještě v provedení s třetí řadou sedadel a karoserií prodlouženou o čtvrt metru. A kvůli tomu také dostane větší baterii, aby si zachoval slušný dojezd.
Pokud jde o převážení spousty nákladů, je na tom ale ID.Buzz skvěle. Však je k mání i v dodávkové verzi se zaplechovanými zadními bočními okny. Od oka se dokonce zdá, že by kabina mohla být prostornější než v novém Volkswagenu Multivan. Kufr je doslova gigantický, hodily by se tam ale nějaké uvazovací háčky, sítě nebo popruhy, aby tam osamocené tašky volně necestovaly.
Protože do silné podlahy zabudovali ve Volkswagenu baterky, sedí se v ID.Buzzu hodně vysoko. Menší postavy musejí dokonce vystupovat tak, že se sklouznou přes hranu sedačky. A to se velmi rychle projevuje na jejím opotřebení.
Kvalita u zapůjčeného žlutého kousku ostatně vyvolávala otazníky nejen kvůli potahům sedaček. Nepasujících plastů a ledabyle tmelem zatažených spojů a hran u auta s cenovkou přesahující milion a půl korun bylo nepříjemně hodně.
Třítunový minicvalík
ID.Buzz vypadá jako vagónek vláčku pro děti a také tak trochu jezdí. Jeho základem je bateriová platforma MEB pro osobní auta koncernu Volkswagen, stejná jako ve Škodě Enyaq. Má tedy trakční baterku mezi nápravami a u té zadní elektromotor. Navíc plně naložený váží hrozivé tři tuny a v zatáčkách je to hodně velký nemotora. O to stabilnější je ovšem na dálnici.
Zatáčí docela ochotně a má super rejd, ve městě se otočíte v širší ulici jako nic. Na délku má ostatně rozumných 470 centimetrů jako větší kombík, přičemž mezi nápravami jsou skoro tři metry.
Elektromotory o celkovém výkonu 150 kilowattů pohánějí zadní nápravu, pohon všech kol se do nabídky přidá později. Od elektrické dodávky ale nežádáte sprinterské disciplíny, takže to stačí.
Doménou elektromotoru jsou bryskní starty, kolem osmdesátky už elán uvadá a nad stovku je akcelerace slušně řečeno plynulá. Na papíře umí jet 145 km/h, z kopce z něj možná dostanete i tachometrových 149 km/h – když elektronický omezovač nedává pozor.
U rychlonabíječky (170 kW) dobijete plných 77 kWh za hodinku, z domácího 11kW wallboxu to bude trvat 7,5 hodiny.
V reálném provozu se nicméně elektrický pohon neupejpá baterii pořádně vyšťavit. Při loudavější jízdě jedete za 22 kWh na sto, 25 je standard, i když podle tabulky by ID-Buzzu mělo stačit 20,6 kilowatthodiny na 100 km.
Na dálnici je pak za 140 kilometrů schopen tenhle minicvalík sežrat klidně 60 procent baterky, v našem případě to odpovídalo spotřebě 32 kWh/100 kmh. Baterie má podle tabulek vystačit až na 424 km na jedno nabití, my se dostali ke třem stovkám. To je daň za tupé čelo rozrážející vzduch ladností krabice od bot. Holt aerodynamika je největším nepřítelem elektromobilisty.
ID.Buzz se chystá ještě v provedení s třetí řadou sedadel a delší karoserií.