Tondo, srovnej se! Proč není Barák v reprezentaci

Kvelkému třesku se schylovalo. Už před minulým srazem to měl Antonín Barák nahnuté. Fotbalista náramný, hlava nahoře, originální myšlenky s míčem, levá noha geniální.

Jediný Čech, který pravidelně kope italskou ligu.

Příští týden si s Fiorentinou zahraje finále Konferenční ligy.

Ale taky je to potvůrka, která se nerada přizpůsobuje. Chce si hrát po svém, hůř brání.

Když se mu úplně nechce, nezrychlí.

Taky je dost háklivý na kritiku, a jakmile si nedejbože musí sednout mezi náhradníky, dává svou nespokojenost docela nepříjemně najevo. Gesty i slovy.

A tak se musel trenér fotbalové reprezentace Jaroslav Šilhavý rozhodnout, čemu dá přednost. Jestli náladovému borci, který mu na hřišti může hodně pomoct, pokud se zrovna bude cítit komfortně. Anebo zvolit pohodu v týmu, který však bez Baráka ztrácí na kvalitě.

Odpověď znáte. Důležitá červnová kvalifikace na Faerských ostrovech se odehraje bez Baráka: „Tondovo chování uvnitř týmu nebylo vždycky správné. Všichni víte, že tým je pro nás nejvyšší hodnota.“

Šilhavý je umírněný demokrat, který se ožehavé situace snaží spíš uhladit. Když už ke konfliktu dojde, řeší ho zpravidla klidným varováním. Umí hráčům naslouchat a dávat jim druhou i třetí šanci. Žádá za to disciplínu a obětavost.

Že svému elitnímu záložníkovi vzkázal, aby se srovnal, to už musel vypěnit. Detaily z kabiny nečekejte, tak jen v obecné rovině: „Několikrát jsme si řekli, které věci se nám nelíbí a které je zapotřebí zlepšit.“

Naposledy v Moldavsku hrál Barák mizerně, ve studeném dešti a na rozbitém hřišti snad až odfláknutě. Jako by chtěl trenérovi vrátit, že ho při svátečním utkání proti Polsku ve vyprodaném Edenu postavil až na závěrečných dvacet minut. A protože Barák má v kabině se svým renomé dost podstatný vliv, asi to prostě muselo přijít. Šilhavý usoudil, že je lepší nemít Baráka vůbec než snášet a případně přehlížet jeho manýry.