Putin šponuje ekonomiku, co to dá. Co když to rupne?

Vše skvěle klape, chlubí se Kreml. Udržet iluzi normality bude ale čím dál těžší

Přesto, že Rusko vede už dva roky krvavou válku na Ukrajině, diktátor Vladimir Putin se tváří suverénně. Válka se podle něho životů běžných Rusů nijak nedotkla, všechno šlape, jak má. A prý je dokonce lépe.

Jenže věci jsou jen zřídka takové, jaké se zdají. Nebo jak by Putin chtěl, aby si jeho poddaní mysleli. Zachovat iluzi normálnosti bude pro ruský režim do budoucna stále těžší. Dlouhodobější ekonomické vyhlídky Ruska jsou totiž podle ekonomů dosti chmurné.

Pravda je, že západní sankce zasáhly ruskou ekonomiku v daleko menší míře, než se předpokládalo. „Přestože do nás buší ze všech stran, my máme růst a oni klesají,“chlubil se nedávno Putin a vysmíval se západním ekonomikám.

Jak je to tedy s údajnou ruskou ekonomickou odolností?

Navzdory silné snaze Západu udusit příjmy z ropy a vyhladovět Moskvu

stopnutím prodeje moderních technologií ruský stát stále královsky vydělává na vývozu ropy a diamantů, jeho vojenské továrny jedou naplno a řada ruských bank má nadále přístup k mezinárodnímu finančnímu systému.

Široké škále uvalených sankcí se Rusko přizpůsobilo, jeho ekonomika se pod jejich tíhou neprohýbá, ale ve skutečnosti je dokonce o něco větší, než byla v předvečer invaze. Dlouhodobější výhled už ale zdaleka není tak růžový.

Válka, včetně značných výdajů na anektovaných ukrajinských územích, ekonomiku deformuje a vysává zdroje do zbrojní výroby neudržitelným tempem. Putinovo utrácení spojené s válkou se podle ekonomů zkrátka časem nutně negativně projeví na životní úrovni Rusů. Vyrábět zbraně, které pak budou zničeny na bojišti, není ideální dlouhodobá cesta k ekonomické prosperitě.

„Díky rekordním státním výdajům rostlo ruské hospodářství loni rychleji než světová ekonomika. Zřejmě o víc než tři procenta. Spíše než signálem ekonomického zdraví je však toto číslo příznakem přehřívání,“napsala v prestižním časopise Foreign Affairs Alexandra Prokopenková z berlínského Centra pro východoevropská a mezinárodní studia, která ještě předloni pracovala v ruské centrální bance.

Ekonomika roste, díky válce

Před prezidentskými volbami zřejmě neuslyšíme, že více než třetinu ruského růstu má na svědomí válka, lépe řečeno mamutí investice do zbrojního průmyslu. Civilní průmysl naopak mírně zaostává. Zdravotnictví či školství se musí hodně uskrovnit už teď.

Nezaměstnanost v Rusku rekordně klesla pod tři procenta. Vojenský a veřejný sektor nyní podle Prokopenkové zaměstnává o 850 000 lidí víc než na konci roku 2022. Invaze vyhnala do emigrace přes půl milionu Rusů, což působí nedostatek kvalifikovaných odborníků i dělníků.

Podle oficiálních statistik loni výrazně poklesl počet Rusů žijících pod hranicí chudoby na 9,8 procenta, což je nejméně od roku 1992. K nejrychlejšímu růstu příjmů v nízkopříjmových skupinách došlo v některých „neruských“oblastech, jako jsou Burjatsko, Altajský kraj či Dagestán, odkud pochází značný počet vojáků bojujících na Ukrajině. Právě tam Moskva vyplácí nejvíc financí rodinám zesnulých a raněných.

Deformace na trhu práce vyhnaly nahoru platy, protože najít kvalifikované zaměstnance je čím dál obtížnější. Vysoké platy vojáků a mobilizovaných do války ženou vzhůru spotřebu. Problém to – i přes sankce – zatím výrazný není.

Ceny (nejen) potravin sice stoupají – u některých komodit, jako třeba vajíčka, až enormně, ale podle pozorovatelů celkově zatím máloco nasvědčuje tomu, že by se Rusové museli nějak drasticky uskrovňovat. Jistě, je pro ně daleko obtížnější navštívit Evropu, ale statisíce jich loni zamířily na dovolenou do Turecka, Egypta a Thajska. Prodejny luxusního zboží v Moskvě jsou nadále plné západního zboží, které často přichází přes prostředníky ze třetích zemí, jako je Kazachstán.

Avšak to, co na první pohled vypadá skvěle, v sobě může mít zárodky budoucího sešupu. Nebezpečné kompromisy učiněné ve snaze o krátkodobé zisky se podle ekonomů dříve či později negativně projeví. Velkým strašákem v Rusku je inflace. Centrální banka v reakci na ni zvýšila za pouhých šest měsíců klíčovou úrokovou sazbu ze 7,5 procenta na 16 procent. „Ruská ekonomika je jako auto, které se snaží jet příliš rychle. Může se to dařit, může být i rychlé, ale ne na dlouho,“citoval server CNN šéfku ruské centrální banky Elviru Nabjulinovou.

Navzdory Putinovu vychloubání jsou příjmy Ruska (a nyní ještě víc než kdy dřív) stále nesmírně závislé na surovinách, zejména ropě a plynu. Tamní výrobky jsou roky pozadu za těmi západními i čínskými. Těžko by si dnes někdo koupil ruský notebook nebo ledničku. Ke strukturálním problémům připočtěte rostoucí neschopnost fungovat bez dovozu zahraničního, dnes převážně čínského zboží a také negativní demografické trendy, které válka ještě akceleruje.

Nic z toho v dohledné době nezmizí, potíže se naopak budou do budoucna kumulovat ke škodě země. Hlavní potíž je v tom, že Putinovy válečné cíle jsou neslučitelné s těmi ekonomickými. Budoucí generace za současný stav těžce zaplatí, byť to je nejspíš zatím to poslední, na co teď v Kremlu myslí.