Proč je „Suchý únor“tak trochu hloupost
Zítra vypukne takzvaný Suchý únor, tedy novodobá tradice, kdy se lidé snaží měsíc nepít alkohol. Je to akce poměrně vlezlá a její organizátoři nějak vypátrali i moji mailovou schránku, takže mi do ní chodily různé informace a upomínky na tuto akci. Osobně myslím, že je Suchý únor trochu hloupost, a to ne proto, že bych byl hrdý alkoholik. Hned uvedu několik důvodů.
Vnímám, že loni ho drželo 900 tisíc lidí. Jak úspěšně, to ale vědí jen oni sami. A pominu teď i to, že Suchý únor je komerční záležitost, protože stejný název má nezisková organizace, která prodává kalendáře, přijímá dary a má podle výroční zprávy docela slušný obrat.
Důvod první: většina odvážlivců, kteří se rozhodnou měsíc nepít alkohol, své vítězství hned na začátku března oslaví alkoholem (pokud už se s ním na konci ledna mohutně neloučili) – a svoje dávky tak paradoxně rychle doženou. Slyšel jsem dokonce vyprávět historku, jak někdo tento půst držel, ale předem měl naplánovanou „přestávku“před půlkou měsíce kvůli jedné neodkladné pařbě. Dotyčný pak urazil za onen večer devět piv, takže to byl skoro ekvivalent mojí běžné dávky za polovinu běžného měsíce.
Důvod druhý, ryze subjektivní: nesnáším aktivismus všeho druhu a myslím si, že člověk by ani k abstinenci neměl být nucen nějakým společenským tlakem. Mohla by pak následovat frustrace, že někdo vydržel nepít jen 20 místo 28 dní – a to máme ještě ke všemu letos přestupný rok. Ale pozor, na druhou stranu, pokud se někdo rozhodne pár dní, týdnů nebo dokonce navždy nepít alkohol, fandím mu a držím palce. Nikdo totiž nezpochybní, že je to zdravé. To zdůrazňuji.
Důvod třetí: Alkohol patří k naší kultuře, což může znít jako klišé, ale chci říci, že pohoda s ním spojená je někdy cennější než nucená dočasná abstinence s vyplazeným jazykem a zpoceným obličejem. Teď běží v televizi seriál Příběhy starých hospod, který by asi těžko vznikl, kdyby se tam pila jen limonáda.
A důvod čtvrtý: Člověk má umět kontrolovat své neřesti pořád, nejen v únoru.
Chudák, nejkratší měsíc
Je vůbec roztomilé, že to odnesl ten chudák únor – asi proto, že je nejkratší a v zimě lidé nemají takovou žízeň. I když i uprostřed tohoto měsíce čeká na adepty past v podobě svatého Valentýna. No tak, co se dá dělat, páry budou svátek lásky slavit jen s čokoládičkami ve tvaru srdíčka.
Představte si ale třeba suchý červenec, ten by asi napáchal národohospodářské škody, protože běží letní festivaly sponzorované alkoholovým průmyslem. Nebo suchý prosinec v době vánočních večírků. To by byl teprve ten pravý „zápas MMA v ringu abstinence“a Carlosové Vémolové protialkoholního boje by se mohli pořádně předvést.
Příznivci této tradice by teď možná zaútočili otázkou, jestli bych to vydržel já sám? Možná ano, možná ne, nevím. Ale je to jedno. No tak bych třeba deset dní nepil a pak si dal 11. února pivo. Stala by se nějaká tragédie?
Já sám nepiji alkohol při dvou příležitostech. Když jsem nastydlý a nemám chuť na pivo, jak tomu bylo i v minulých dnech. Je to zcela přirozené a nepotřebuji k tomu žádné pohánění. A zadruhé, když jsem v muslimských zemích nebo tam, kde je alkohol příliš drahý. V Jordánsku jsem na pivo prostě nenarazil, i když se tam asi koupit dá, a v Maroku jsem měl jednu třetinku piva za deset dní, protože bylo drahé. To byl můj přirozený suchý říjen.