Sparťanský kapitán exkluzivně. Extrémy mě posouvají
Na zimním soustředění Sparty se Ladislav Krejčí rozpovídal: o obhajobě, Slavii, budoucnosti, poznání sebe sama i hantecu.
Zdánlivou prkotinu ocenil kapitán Ladislav Krejčí snad ze všech nejvíc. Z nového hotelu ve španělské Marbelle, kde sparťané každoročně tráví část zimní pauzy, to je na tréninkové hřiště pět minut místo loňských patnácti.
„Může to znít jako blbost, ale pro mě je cesta v buse zaseknutí těla na několik dalších minut, což znamená o to delší protahování. Komfort je všechno,“má jasno.
Zejména pak pro hráče, který kvůli chatrnému zdraví často trpí. Naposledy se čtyřiadvacetiletý fotbalista na podzim měsíc léčil s lýtkem. „A teď jsem šel po dlouhé době do přípravy bez zranění a su rád, že zatím všechno zvládám bez komplikací,“třikrát zaklepe.
Dobrá zpráva pro Spartu i reprezentaci.
V lize už nebudete lovci, spíš kořist. Jste připravení?
Osobně žádnou změnu necítím. Uvidíme, jestli budu mluvit jinak v průběhu jara. Pokud se něco změnilo, jde spíš o naše nastavení. Loni touhle dobou probíhal přerod v mentalitě, vzájemném pochopení i principech na hřišti a mimo ně. Teď jde o to, jak dlouho, často a precizně to dokážeme přenášet do zápasů. Ale jinak? Nebojím se ničeho.
Musíte však cítit, že Slavia, váš soupeř, do toho v zimě šlápla: nový majitel, drahé posily, smělé plány.
Když někdo nastaví laťku výš než ostatní, druhý se ji snaží přirozeně dorovnávat. A pro konkurenceschopnost celé ligy je to super. Možná překvapím, ale já doufám, že se jim bude dařit, změny budou smysluplné a český fotbal nebude stagnovat. Zároveň jsem pořád přesvědčený, že ti nejlepší jsme tady my.
Nejdřív jste tomu loni museli uvěřit.
To je stejné jako v běžném životě: když něco děláte a nevěříte tomu, nedává to smysl a nebude to mít dlouhého trvání. Když přišel trenér Priske a jeho tým, s klukama jsme ze všeho byli nadšení. Taky jsme ale museli jít krok za krokem a na řadu věcí jsme přicházeli postupně. Kopírovalo to průběh mistrovské sezony.
Stále si vlastní fotbalové sny a cíle promítáte dopředu v hlavě?
Není to tak, že bych si něco předsta-* vil, a bylo hotovo. Jde o věci, nad kterými přemýšlím dlouhodobě v určitých částech dne. A když mám prostor, snažím se je prožívat.
Cíleně?
Pravidelnost je důležitá. Pokud tomu dáte nějaký řád, tělo už je zvyklé, správně nastavené.
Prozradíte, o čem sníte teď?
O obhajobě se Spartou, cestě v pohárové Evropě, samozřejmě o Euru a osobních věcech, takže nejde čistě jen o fotbal. Těžko se to popisuje, protože člověk musí hodně vnímat sám sebe. Představuje si, jak by měl vypadat jeho život, cítí, co je pro něj důležité a co ne.
Pardon, jak by měl vypadat váš život?
Široká otázka. Ze všeho nejvíc chci mít celistvou rodinu. Od partnerky přes děti, další příbuzné a kamarády. Abychom měli co nejvíc společných zážitků.
Jsou Ladislav Krejčí v soukromí a na hřišti dvě zcela rozdílné osobnosti?
(přemýšlí) Dřív určitě ano, ale teď se to víc protíná a přibližuje.
Opravdu? Přijde mi, že před zápasy se pořád vžíváte do své fotbalové role. Nasazujete masku. Je pravda, že než vstoupím na trávník, spoustu toho hodím bokem. Zvláštní stav. Nejsu stejnej jako v běžném životě, ale pár let dozadu byl rozdíl mnohem výraznější. Jo, byla to moje fotbalová maska, na druhou stranu taky průběh cesty, po které jdu. Rád poznávám sám sebe, možnosti, hranice, limity. V tomhle ohledu su rád za všechno, co jsem si prožil.
Potřeboval jste narazit, abyste se i na hřišti dokázal dostat
zase blíž k sobě? Na podzim 2020 jste vyfasoval čtyřzápasový flastr za faul loktem proti Pardubicím.
Nevnímám to tak, že bych to potřeboval. Člověk se pořád mění a žádná situace ve fotbale ani v životě nikdy není stejná, i vaše postavení v týmu se v čase vyvíjí, aspektů je strašně moc. Nechci říct, že se mi o tom těžko mluví, ale nedokážu přesně popsat slovy všechny myšlenkové pochody.
Zkuste to.
(opět se odmlčí) Až v poslední době poznávám, že úplně nejcennější ze všeho jsou zkušenosti. Rád se dostávám do extrémů, i když se v nich možná v ten daný moment necítím zrovna komfortně. Posouvají mě. Nad věcmi, ve kterých by se někdo babral, teď spíš dokážu mávnout rukou.
Pardon
Posiluje mě to i učí přemýšlet jinak.
Pomáhá vám i spolupráce s mentálním koučem Vítem Schlesingerem, za nímž jste přišel už jako teenager?
Úplně na začátku mi radil ohledně výživy. Přivedla mě k němu máma, sám bych asi takový krok neudělal. Tahle oblast mi nic neříkala. Možná i proto jsme pak v mých osmnácti spolupráci na čas zastavili. Nevěděl jsem, co bych s ním chtěl probírat, bylo mi nepříjemné se otevřít, nevěděl jsem, jak na to.
Co bylo dál?
První roky v dospělém fotbale a nakonec i přestup do Sparty. Léto 2019 a já rázem cítil, že se v některých záležitostech vyloženě topím. Nedokázal jsem si na ně udělat názor, nevěděl jsem, jak je řešit. Proto jsem znovu oslovil Vítka.
Důležitý krok?
Není jednoduché přejít jako mladý a nepolíbený do prostředí, které je kompetitivní a zkušené. Tolik se toho ve vás odehrává. Z dětského chování musíte přepnout do dospělého. Poprvé nastoupíte před celým stadionem, chcete předvést nejlepší výkon, protože je to váš debut. Snažíte se zaujmout trenéry, manažery, ale do toho je všude kolem spousta vjemů, s kterými neumíte pracovat. Nikdo o nich s vámi nemluví. Blízké okolí je nezná. A když vám potom poradí někdo starší, nevnímáte ho, protože jste ze všeho v totálním transu.
Takže?
Musel jsem se zastavit a pochopit, co potřebuju a chci. Vyslechnout, popovídat si. Nemám zrovna rád označení mentální kouč. Nechci, aby mi říkal věci, které mám dělat, ale potřebuju si promluvit a diskutovat. Trvalo mi, než jsem si to sám uvědomil, a Vítkovi su teď vděčný. I díky němu jsem se dostal tam, kde jsem.
Řešíte spolu i budoucnost? Není tajemství, že vás sledují kluby ze zahraničí, což je potenciálně další neznámá.
Jsme kamarádi, takže se bavíme o všem. A tohle je jedno z témat, i když krajně nejisté. Já sám v sobě samozřejmě můžu mít nějaké představy, čímž se vracíme na začátek vašich otázek. Ale jak to nakonec dopadne?
To mi řekněte vy.
Su smířenej a nastavenej na všechny varianty, které můžou nastat. Budu ve Spartě navěky? Budu tady půl roku? Rok? Dva? Bude mě chtít Sparta, nebo ne? Bude mě chtít jiný klub? Su vděčnej za to, co jsem tady prožil a do jaké situace jsme se dostali. Že můžu zažívat tuhle etapu Sparty a být její součástí. A co bude dál, teď nemá cenu to rozebírat.
Šéf Daniel Křetínský v žertu vyzýval fanoušky, ať vám na „instáč“napíšou, abyste neodcházel.
Když něco takového slyším od člověka, jako je on, vážím si toho.
Při mistrovských oslavách jste ke společné fotce, na které byl ještě místopředseda představenstva František Čupr, na sociálních sítích připsal „Brno v Praze“. Jaký máte spolu vlastně vztah?
S panem Křetínským jsem se pořádně bavil jen jednou, právě při oslavách titulu. Když přijde do kabiny, nějaký pozdrav samozřejmě proběhne, ale nikdy nebyl prostor na delší povídání... Ale o něčem to svědčí, když – s nadsázkou řečeno – Brňáci vládnou Praze. Jsou to takové naše interní srandy, které máme rádi a spojují nás: Já su rád, že su z Brna.
V Praze to slyší každý.
Ale pozor, není to nic, co bych dělal na sílu. Mluvím stejně od mládí, a když mám pár dnů volna, do Brna a okolí se vracím. Nebudu se přetvařovat. Nemám rád, jak mluví Pražáci, a štve mě, že jak su mezi něma už pátý rok, tak nějaké návyky sem tam chytím. Pak mi to v Brně ulítne a dostanu!
Například?
Nejčastěji koncovky. Prostě přízvuk, co mají Kara s Vydrysem.
Adam Karabec a Patrik Vydra. Naši dva pražští borečci.
A když jsme u toho Brna: fakt je vaším fotbalovým vzorem Petr Malata ze Slovanu Rosice, jak jste řekl nedávno v klubovém videu?
Ikona našeho města a týmu, ve kterém jsem vyrůstal! Velký talent, který bohužel nedokázal udělat krok dál. Dával spoustu gólů, a když jsme na něj s klukama chodili, měl věci jako nikdo jiný v okrese, třeba neskutečný zabijácký instinkt. Já byl v mládí o víkendech pořád na Slovanu. Byl to vlastně jediný fotbal, který jsem sledoval.
Vážně?
Znal jsem akorát hřiště, ať už v Brně na tréninku, nebo potom venku s děckama. Ani teď nejsu takovej, že bych přišel domů a pustil si tři fotbaly. Zajímá mě, jak se daří Dávidu Hanckovi ve Feyenoordu, Adamu Hložkovi s Matějem Kovářem v Leverkusenu. A jak su tady do toho zažraný, občas si pustím týmy, které nám ukazují trenéři, když se třeba něco učíme.
A ten čich na góly jste tedy odkoukal kde? U Malaty?
Ani ne. Věřím si. Spíš mě někdy štve, že je těch gólů ještě málo.
Vždyť jste za rok 2023 s jedenadvaceti góly nejlepší střelec Sparty.
Ale taky jsem byl dlouho zraněný. Kdybych hrál víc, mohl jsem mít čísla lepší. I proto v sobě mám další střelecké cíle, ale zatím si je nechám pro sebe.
Ve Španělsku za vámi byl také nový trenér reprezentace Ivan Hašek, stihli jste si promluvit?
Krátce po tréninku. Těším se, až se pobavíme ve větším klidu, ale prvotní dojmy jsou dobré. Je sympatické, že přijeli a zajímají se. Doufám, že společně budeme úspěšní.
Euro jste za celou dobu našeho rozhovoru zmínil jedinkrát. V hlavě ho už máte?
Určitě. Chcu na něho být stoprocentně nachystaný po všech stránkách. Nejdřív ale potřebuju zvládnout půlrok se Spartou, protože jsou to věci, které na sebe navazují. Euro určitě vnímám a už teď je to jeden z mých cílů.
A pak?
Kdepak. To je čistě má intuice.
Nepřekvapíte občas sám sebe, do jakých situací se z postu stopera dostáváte?
Bude volno. A já si nastavím další metu.