Krajní pravice Unii promění

Adresa: Anděl Media Centrum Karla Engliše 519/11 150 00 Praha 5 Populistické a krajně pravicové strany si brousí zuby na červnové volby do Evropského parlamentu. Téměř jistě v něm posílí, a to i vinou chyb dosavadního vedení EU. Jak to může ovlivnit směřo

Včervnových evropských volbách se očekává významné posílení krajně pravicových stran v řadě zemí, včetně Francie, Rakouska, Polska a Německa. I v Česku průzkumy naznačují, že populistické a krajně pravicové strany získají nemalou část hlasů. Výsledkem toho bude nejen silnější pozice krajní pravice v Evropském parlamentu. Její posilování může zásadně ovlivnit další směřování celé Unie v následujících letech.

Úspěch krajní pravice má řadu příčin. Kořeny jsou v rostoucím pesimismu evropské veřejnosti vůči současné, ale i budoucí sociální a ekonomické situaci, v negativních dopadech globalizace a pravděpodobně i v jisté ztrátě sdílené identity evropské postindustriální společnosti. Nedávné krize, jako byly pandemie či růst cen energií, navíc prohloubily celkovou nejistotu občanů a nedůvěru v politické a ekonomické elity.

Krajní pravice využívá tento pesimismus, zaměřuje se na témata jako migrace, národní identita a ekonomická globalizace. Nově se ale přidávají témata jako klima a energetická tranzice. V obou případech se jedná o zásadní změny, které prohlubují obavy z budoucnosti a u mnohých mohou vést ke ztrátě pocitu bezpečí. A na tyto pocity se krajní pravice zaměřuje, když kritizuje evropskou klimatickou a energetickou politiku a slibuje, že toto „šílenství“zvrátí.

Je očividné, že zelená tranzice již nyní ovlivňuje každodenní život občanů, zejména zvýšením životních nákladů. To zasahuje nejen sociálně zranitelné skupiny, ale i střední třídu a nakonec i evropské podniky. Vysoké ceny energií nesou těžce nejen domácnosti, ale také jsou jednou z příčin snižující se konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Stávající podpora se navíc ukazuje jako nedostačující, což vede k rostoucí energetické chudobě a ekonomickým obtížím. A na to krajní pravice a populistické síly obecně útočí.

Klima! A co člověk?

Jednou z příčin úspěchu krajní pravice v nadcházejících volbách tak může být právě dosavadní zelená politika EU. Ne že by si veřejnost neuvědomovala rizika, která s sebou přináší klimatická změna. I podle průzkumů významná část občanů považuje udržitelnost a ochranu životního prostředí za velmi důležité. Jde spíše o to, že se nedostatečně věnovala pozornost obavám, které s sebou tak zásadní změny přinesou.

Ruku v ruce s jednáním o stanovení ambiciózních cílů totiž nešlo o přijetí nástrojů, které by ochránily část naší společnosti, jež si náklady s tranzicí nemůže snadno dovolit. Navíc se o tom, co bude zelená tranzice znamenat pro lidi, ani nevedla detailní debata. Z menšího průzkumu, který v současné době dokončujeme v Progresivním analytickém centru, vyplývá, že jednou z oblastí, kde lidé vnímají nedostatky, je komunikace a možnost se zapojit do veřejné debaty. Výsledkem je pocit, že se tak jedná o nás bez nás. I toho krajní pravice účinně využívá a slibuje, že zelenou politiku zastaví, nebo aspoň zásadně zpomalí.

Další posilování krajní pravice však povede nejen ke snaze přehodnotit klimatické cíle EU. Může také způsobit další erozi důvěry v demokratické instituce. Mnozí věří, že právě silnější hlas těchto politických sil, které se odvolávají na to, že hájí zájmy většiny a „obyčejných“lidí, povede k návratu ke „zlatým“časům, včetně návratu k demokratickým kořenům. Zkušenost nicméně ukazuje, že tomu tak velmi často není. Příklad Velké Británie, Maďarska nebo i Slovenska ukazuje, že populistické, silně konzervativní vlády velmi často nemají řešení složitých sociálních, hospodářských nebo bezpečnostních problémů dnešní doby. Ve výsledku prohlubující polarizace, ke které nemalou měrou přispívají, snižuje schopnost společnosti se shodnout na tom, kam má směřovat a co je důležité.

Důsledkem je mnohdy přešlapování na místě ve chvíli, kdy je potřeba mít vizi a schopnost ji naplňovat. Platí to i pro otázku klimatické a energetické politiky. Silnější vliv krajní pravice nepovede k rozvoji. Ani nevrátí lepší časy. Naopak může přispět k tomu, že Evropa se zakonzervuje, bude stagnovat a dále ztrácet v mezinárodní konkurenci. Její politika nemá dlouhodobá řešení. Otázka je, jestli si evropská demokracie toto koketování s recepty odsouzenými k neúspěchu může dovolit, aniž by pouze nedošlo k posílení pocitu naštvání a deziluze z toho, jak funguje stát a veřejné instituce.

Posilování krajní pravice napříč Evropou a její schopnost využít protestu proti zelené politice by měly být poučením, co všechno se v posledních letech udělalo špatně. A není toho málo. Měl by to být impulz k tomu, abychom do budoucna mnohem realističtěji přistupovali k tak náročným problémům, jako je například transformace evropského hospodářství. Chceme-li je úspěšně proměnit a ozelenit, musíme předejít negativním distribučním efektům a chránit ty, kteří mají nebo mohou mít problémy změny zvládat. Musíme také posílit průmyslovou politiku EU a zlepšit veřejnou diskuzi o zelené tranzici.

Posilování krajní pravice představuje výzvu, která nás musí motivovat k realističtějšímu přístupu k proměně a ozelenění evropského hospodářství, postaveného na principech podpory, ochrany a dialogu s lidmi. Pokud se to nestane, pak snaha o ochranu klimatu může být nakonec nenávratně ztracena, když v budoucích volbách na evropské i národní úrovni budou krajní pravice a populisté stále silnější.

Zelená tranzice již nyní ovlivňuje život občanů, zejména zvýšením životních nákladů.