Bude po Německu běhat 20 000 slonů z Botswany?
Afrika vrátila Německu moralizování a mistrování Západu tím, že celý problém otočila na hlavu.
Zlatý bič za nejpřesnější šleh roku jde už teď do Botswany, jejíž prezident na výzvy z Německa, ať tam přestanou střílet slony na trofeje, vzkázal Němcům, že jim pošle 20 000 slonů.
Ovšem jen za podmínky, že se k nim budou chovat tak, jak Němci chtějí, aby se ke slonům chovali Afričané. Například, že budou žít ve volné přírodě, chodit si po polích a tak.
Ta sedla. Botswana se dobře trefila do toho, co Afrika považuje za pokrytectví, moralizování a mistrování Západu. Zpráva, která na zběžný pohled vypadá jako usměrňování nevycválaného dítěte evropskou guvernantkou, ve skutečnosti ukazuje něco jiného.
Věc se má totiž takto: Botswana, což je mimochodem demokratický, velmi spořádaný a ekonomicky úspěšný stát, odkud lidé neutíkají, je také sloní ráj. V 60. letech tam měli deset tisíc slonů, teď jich je 130 000. Žádná africká země jich nemá tolik. V Botswaně žije skoro třetina všech slonů Afriky.
Mají se tam tak dobře a jsou tak chráněni, že se přemnožili. Západ, který umí napasovat udržitelnost i na dovoz bobků cibetek pro cool kávu, nějak neslyší, když Botswana mluví o udržitelnosti sloní populace, kterou je třeba držet na zdravé úrovni.
Ti sloni totiž nežijí jen v národních parcích a rezervacích, a tak soužití často bolí. Nejsou to jen ta úžasná stvoření z Království divočiny. Slon je dobrák a roztomile mává ušima, ale stádo slonů jsou rowdies savany. Dokážou orvat celé háje na klacky. Stádo za noc snadno podupe pole celé vsi. Tím ji ekonomicky zruinuje. Škody jdou ročně do milionů dolarů.
Botswana, kde přibývá šest tisíc slonů za rok, je už dokonce rozdává zemím, které si je vyhubily v občanských válkách: Angola jich dostala osm tisíc, Mosambik jich má slíbeno pět set.
Teď se octla na pranýři, že ročně nechá zahraniční lovce zastřelit sto až tři sta samců (rok od roku se to liší), buď starých, nebo nepřiměřeně agresivních. Západ, který v Africe musí vždy za něco vznešeného bojovat, místo aby řešil její problémy, hrozí, že zakáže dovoz sloních trofejí. USA už to právě udělaly, v Německu se do Botswany opřela Steffi Lemkeová, spolková ministryně životního prostředí za Zelené. A tím to celé spustila.
Z afrického pohledu je ten problém absolutní detail, nerozumí tomu, protože slony rozhodně nenechávají vybíjet. Tak to berou jako další příklad prázdného západního moralizování, kde cílem není něco zlepšit, ale tvářit se sám před sebou lepší. Nejde jen o zvířata: teď se protestuje proti těžbě plynu v Africe, protože na Západě je v této éře módní věřit na větrníky. Namibie, další spořádaný a úspěšný africký stát se spoustou slonů, už prohlásila, že celé je to „zelený neokolonialismus“. To je slovo, pro které Afričané nejdou nikdy příliš daleko a jeho časté používání bohužel často zastiňuje základní fakt, že občas mají pravdu.
Možná by se rčení hraběcí rady dalo z „afričtiny“přeložit jako evropské rady. Moralizování a mistrování patří k silným důvodům, proč Západ ztrácí na kontinentu pozice.
Jak to teď řekl botswanský prezident: „Je velmi jednoduché sedět v Berlíně a mít názor na naše záležitosti v Botswaně. To my platíme cenu za zachování tohoto druhu pro celý svět.“
Rozruch kolem slonů je z pohledu Afričanů zhruba něco podobného, jako kdyby oni protestovali proti odstřelu divokých prasat v Evropě.
Nebo by spustili kampaň, ať se obnoví evropská populace zubrů na pradávná čísla a zubři se pustí do volné přírody jako divočáci – nebo sloni v Africe.
Botswana má tolik slonů i proto, že s jejich ochranou začala v 70. letech, kdy se na to jinde kašlalo a Evropa ten problém ještě ani příliš neregistrovala. Vyhradila jim čtyřicet procent území, což je v praxi mnohem víc, protože sloní stádo motyčkou nezastavíš. Teď zisk z odstřelu slonů částečně pokrývá kompenzace vesničanům za to, co zvířata podupou, a slouží i k ochraně slonů před pytláky, kteří pořád touží po slonovině. Proto má asi logiku tvrzení Botswany, že zákaz trofejních lovů bude dobrou zprávou pro pytláky a špatnou pro slony.
Výhrůžka, že Botswana doveze
Sloní ráj 20 000 slonů do Německa, ať si tam hezky žijí, byla dobrý špílec, protože obrácením všeho naruby ukazuje, jak se věci opravdu mají.
Po desítkách cest do subsaharské Afriky si autor těchto řádků umí živě představit tu situaci: sloni pošlapou v Bavorsku a Hesensku úrodu, Bono rychle organizuje dobročinný koncert pro zchudlé německé rolníky a Botswana, Namibie a Keňa vysílají své neziskovky, jejichž nadšení členové přilétají s batohy vysvětlovat Němcům, že se slonem se dá vyjít a na polích je doma on a oni jsou tam jen hosty, a učí Němce vyrábět pravé německé lederhosen, aby je mohli prodávat turistům a kompenzovali si tak ztráty.
A německý kancléř Scholz řekne: Wir schaffen das, zvládneme to.