Uspěje už čtvrtý pokus uzákonit v Česku eutanazii?
Snaha o uzákonění eutanazie připomíná boj o manželství pro všechny. I když je na stole už čtvrtý zákon, hlavní strany zatím toto téma bojkotují, takže se k němu parlament zatím neměl možnost vyjádřit.
Za šestnáct let diskusí o uzákonění eutanazie v České republice byly předloženy už čtyři návrhy zákonů. Stále však nedošlo k politické shodě, zda a jakým způsobem řešit téma zodpovědného a svobodného rozhodování na konci života.
V roce 2008 byl první návrh zákona o důstojné smrti, zpracovaný autorem tohoto textu, předložen v Senátu senátorkou Václavou Domšovou (tehdy SNK, později ANO). Návrh vycházel z úpravy, která začala platit od září 2002 v Belgii. Belgie se přidala k Nizozemsku, které jako první umožnilo eutanazii již od 1. dubna 2002, tedy již před 22 lety.
V našem Senátu tehdy proběhlo veřejné slyšení za účasti odborníků i kritiků, například mediálně oblíbeného kněze a experta na všechno Tomáše Halíka. Senát pak o předloženém návrhu hlasoval a přesvědčivou většinou ho zamítl pustit k projednávání ve Sněmovně. Politická diskuse pak na několik let utichla. Eutanazii mezitím v roce 2009 schválilo Lucemburské velkovévodství.
Dejte zákon k ledu
V roce 2016 oprášila návrh skupina poslanců z řad hnutí ANO, KSČM a TOP 09, vedená poslancem ANO Jiřím Zlatuškou. Opět ale dostali hlavní slovo kritici návrhu, hlavně lidovečtí poslanci a druhý mediálně oblíbený katolický kněz a komentátor Marek Vácha. Stanovisko tehdejší vládní koalice, v níž spolu s KDU-ČSL seděly ČSSD a ANO, bylo zamítavé. A poslanci návrh do konce volebního období vůbec neprojednali.
Tentokrát ale nenastalo úplné ticho. Prezident Miloš Zeman sice veřejně odmítl uzákonění eutanazie, místo toho ale přiměl ministry zdravotnictví za ČSSD (Svatopluk Němeček, Miloslav Ludvík), aby zdravotní pojišťovny zavedly přímou platbu na paliativní péči. Jde o stovky milionů a bývalý prezident si za to výjimečně zaslouží respekt.
V roce 2020 přišla s návrhem komplexního zákona podle lucemburského vzoru, upravujícího paliativní péči, rozhodování na konci života a eutanazii, poslankyně ANO a lékařka Věra Procházková. Získala pod návrh podporu dvou desítek poslanců z hnutí ANO a Pirátů, například dnešní ministry Ivana Bartoše a Jana Lipavského. Vláda ANO a ČSSD dala opět zamítavé stanovisko (ale třeba ministerstvo spravedlnosti se zdrželo).
Návrh zákona ležel ve Sněmovně bez projednání opět až do konce volebního období. Eutanazii zatím schválili v Kanadě, Kolumbii, na Novém Zélandu, ve Španělsku a Portugalsku. Soudy v Rakousku a Německu uložily politikům schválit úpravu asistované sebevraždy podobně, jako to má od roku 1942 Švýcarsko. A prezident Francie Emmanuel Macron chce z politických důvodů schválit eutanazii ještě před volbami do Evropského parlamentu. Doufá, že mu populární téma pomůže zmírnit volební neúspěch.
Téma je ale i v Česku opět na stole. V lednu tohoto roku Nejvyšší soud zamítl žádost o eutanazii, kterou si chce u našich soudů už od roku 2018 vysoudit invalidní důchodce z Pardubicka. Návrhem se bude od května zabývat Ústavní soud.
Po politické linii bývalá poslankyně a nyní senátorka ANO Věra Procházková před dvěma týdny uspořádala kulatý stůl zdravotního výboru, kde senátoři s odbornou veřejností diskutovali její nový, fakticky oprášený návrh z roku 2020. Konzervativní strany KDU-ČSL, TOP 09 a SPD-Trikolóra návrh odmítly, ostatní, včetně Pirátů a ANO, zatím významně mlčí. Osobní otevřenost další diskusi připustil na svém turné „Bez cenzury“místopředseda vlády a šéf STAN Vít Rakušan. A prezident Petr Pavel letos zopakoval svou podporu pro uzákonění eutanazie, ale další kroky zatím nepodnikl.
73 procent lidí je pro
Centrum pro výzkum veřejného mínění zaznamenalo za léta diskusí a předkládání návrhů posun ve veřejném mínění: uzákonění eutanazie v roce 2007 podporovalo 66 procent občanů, v červnu 2023 již 73 procent. Pokud by čeští občané využívali eutanazii jako v Nizozemsku nebo Belgii, šlo by zhruba o pět tisíc případů ročně
(5 % ze všech úmrtí). Dnes tito lidé musí trpět nebo se uchylovat k amatérským sebevraždám (1 300 za rok).
Diskuse je už dlouhých šestnáct let otevřena a čekáme, až se středoví politici osmělí a konzervativci nebudou změny blokovat. Tlak veřejnosti může urychlit proces změny přístupu politiků, především u „marketingových“stran.
Kolik let ještě budeme upírat lidem základní lidské právo rozhodovat o svém životě až do jeho konce?