Pellegrini to dokázal. Navzdory a na rozdíl od Fica
Peter Pellegrini, nejprve Ficův věrný, později jeho zrádce, se stal prezidentem s vlažnou podporou premiéra, ba málem jemu navzdory. Vztah těchto dvou mužů bude nyní určovat obrysy slovenské politiky.
Slovensko zažilo během své samostatnosti již šest přímých voleb prezidenta. Nikdy se nepodařilo zvolit ho v prvním kole, takže všechny byly dvoukolové. A vždy se v roce, který končil číslicí 4, stala zajímavá věc: v roce 2004, 2014 a nyní i v roce 2024 se stal prezidentem člověk, který v prvním kole volby skončil druhý. Slovenská magie čtyřkových let? Určitě ne. Spíše zajímavost.
Stejně tak volební obrat Petera Pellegriniho. Přestože první kolo nevyhrál, ve finále získal druhý nejsilnější mandát v historii přímé volby prezidenta. Hned po Rudolfu Schusterovi, který v roce 1999 porazil Vladimíra Mečiara.
Pellegrinimu se to podařilo při druhé nejvyšší volební účasti. Tyto prezidentské volby tedy jednoznačně zaujaly. A nejen dvěma kandidáty, ale také třetím mužem v pozadí.
Korčok neudržel nervy
Začněme ale nejprve Ivanem Korčokem. U jeho výsledku můžeme hovořit spíše o „nevítězství“než o prohře. Skončil s 1,24 milionu hlasů, a byl tak lepší než zvolení prezidenti Ivan Gašparovič (při obou svých vítězstvích) i končící Zuzana Čaputová. Měl jen o 30 tisíc hlasů horší výsledek než celá současná opozice plus neparlamentní Demokrati Eduarda Hegera loni na podzim.
Navzdory předpokladům, že necelý milion hlasů v prvním kole je hranicí jeho potenciálu, dokázal opak. Zmobilizoval dalších více než 280 tisíc lidí. To je výrazně více, než měl jeho podporovatel Igor Matovič v prvním kole. Je pochopitelné, že byl při těchto číslech nakonec zklamaný, rozčarovaný z konečného umístění. Těžší je však pochopit jeho projev na závěr volební noci.
Zjevně ho osobně zasáhlo, že ho vykreslili jako „kandidáta války“. Pravděpodobně také cítil, že to byl jeden z klíčových faktorů Pellegriniho vítězství. Nebylo to fér a Korčokovi se navíc nedařilo efektivně se této nálepky zbavit. Ale jeho závěrečný projev o tom, co Pellegrinimu neodpustí, mohl počkat o den. V dané chvíli to nebylo hodné slušného diplomata Ivana Korčoka, jak se sám v kampani stylizoval.
Pellegrini zlomil kletbu
Takže nakonec byla tato Pellegriniho hra na první signální soustavu účinná a získal 1,4 milionu hlasů. To je o 570 tisíc více než v prvním kole a o půl milionu více, než získal Robert Fico před deseti lety. A je to jen o necelých 150 tisíc voličů méně, než v parlamentních volbách získala celá současná koalice plus krajně pravicová Republika a maďarská Aliance. Pellegrinimu se tak podařilo zlomit jakousi kletbu. Ta spočívá v tom, že sice má velmi dobrý start, ale v koncovce selhává. Dokázal to navzdory velmi vlažné podpoře ze strany Roberta Fica, ba občas se zdálo, jako by ho Fico za prezidenta ani nechtěl.
A tak máme prezidenta Pellegriniho. Jaký bude? Když se v roce 2018 stal premiérem, funkce ho okouzlila. Dokonce natolik, že uvěřil ve své vlastní schopnosti a založil si stranu. Měl ambici emancipovat se od Fica.
Očekávat stejný scénář nyní by bylo naivní, je v jiné situaci. Během kampaně převzal Ficovu rétoriku (se kterou premiér uspěl v parlamentních volbách). Pokud by se tedy chtěl proti němu vymezit, šel by proti vlastním voličům. Druhý důležitý faktor je, že Pellegrini pravděpodobně bude chtít za pět let být znovu zvolen. Na to může Fica ještě potřebovat. A ten určitě bude testovat jeho hranice podpory. Například při některých důležitých personálních nominacích.
Velká zkouška pro Fica
Třetím mužem voleb je již zmíněný Robert Fico. Noc ze soboty na neděli pro něj musela mít dvě příchutě. Na jedné straně získal od 1,4 milionu voličů razítko, že jeho parní válec jim nevadí. Lze tedy očekávat, že se po volbách rozjede naplno. Velké změny čekají ještě veřejnoprávní televizi a rozhlas. Co si vezme na mušku následně, nevíme. Ale něco určitě ano, když už má takový mandát.
Jinou příchuť však musí mít vítězství Petera Pellegriniho pro Roberta Fica osobně. Premiér je politikem konfliktu a jeho stylu by v prezidentském paláci více svědčil Ivan Korčok. Kromě toho vyhrál někdo, kdo ho zradil, opustil ho, a ještě mu personálně vybrakoval stranu. Ale především – vyhrál někdo, kdo ve Ficových očích nedosahuje jeho vlastních kvalit. A přesto to dokázal. Na rozdíl od něj před deseti lety. Bude to chtít z Ficovy strany velkou osobní sílu povznést se nad to. A oslovovat bez úšklebku Petera Pellegriniho „pane prezidente“.