Slováky ohrožují medvědi. A co naši „hodní“vlci?

Sledovat dění na Slovensku je pro Čechy důležité a poučné. A nejen kvůli prezidentským volbám. Z určitého úhlu pohledu není zase tak důležité, kdo je v sousední zemi zrovna prezidentem.

Existuje tam totiž silná skupina, které je úplně jedno, kdo zrovna sedí v bratislavském prezidentském paláci. A pomalu, krok za krokem, se vlády nad zemí zmocňuje sama.

Jsou to medvědi.

Tyhle velké, nebezpečné, avšak zatím přísně chráněné šelmy představují na Slovensku stále větší problém. Případů, kdy ohrožují či přímo napadnou lidi, je v posledních letech nepočítaně.

Medvědů je na Slovensku podle odhadů tamních lesníků na tři tisíce. Vyskytují se na třetině území. A co je podstatné – chovají se jinak, než o nich léta prohlašovali ochranáři. Rychle totiž ztrácejí plachost. Přestávají se lidí bát.

To by nás mělo zajímat. Medvědů u nás moc není, jiná nebezpečná zvířata se však množí rychle. Vlci. A můžeme vzít jed na to, že ani oni se nebudou chovat tak, jak nám ochranáři a aktivisté tvrdí.

Minulý týden jsem poprvé zaznamenal, že slovenská policie lidem výslovně doporučila, aby si dobře rozmysleli, zda se půjdou projít do přírody. Je totiž jaro, medvědi se probudili ze zimního spánku a jsou podráždění.

Ochrana přírody tedy už dospěla do bodu zlomu. Bodu, kdy zásadně omezuje možnosti lidí si přírodu vůbec užít.

S medvědy je na Slovensku potíž už roky, ale v poslední době nemine týden, aby se nestal nějaký incident.

Minulý čtvrtek medvěd vážně zranil lesního dělníka u Liptovského Mikuláše. Běžící šelma muže srazila, poranila mu páteř a zlámala žebra. Dělník třikrát vystřelil, aby šelmu zahnal. Medvěd prchl nezraněn.

Předminulou sobotu medvěd zaútočil na houbaře v okrese Žilina. I tento napadený na medvěda v sebeobraně střílel.

Den nato medvěd napadl manželský pár při venčení psa u obce Pribylina. Muže lehce zranil. Pár se zachránil útěkem do blízké koliby, kde se před medvědem zavřel.

Všimněme si, že lidé napadení medvědem se na Slovensku často brání střelbou. Znamená to tedy, že houbaři si tam kvůli medvědům do lesa berou kromě košíku a nožíku také pistoli. A dovedu si představit, co s nimi udělá každé šustnutí v houští.

Slovenská vláda si uvědomuje, že to zašlo příliš daleko. Chystá zákon, který by měl umožnit medvědy častěji střílet. Opozice ji v tom nicméně moc nepodporuje.

V Česku se nacházíme na téže trajektorii. Velké šelmy, v našem případě vlci, jsou pod přísnou ochranou. A zdárně se šíří. Část lidí proti tomu protestuje – třeba sedláci, kterým vlci žerou dobytek. Ale těm se vždy vysmějí aktivisté z ochranářských hnutí, podle kterých skeptici šelmám nerozumějí. Ta zvířata jsou prý plachá a nikomu neublíží.

Jenže zvířata se chovají jinak, než tvrdí „ti, kdo tančí s vlky“. Například rys – to má být extrémně plachý tvor. No není. Na Šumavě jsem už rysa viděl několikrát. Docela zblízka. A hned za vesnicí.

S dalšími zvířaty je to podobné. Už nejsou plachá. Lišky potkávám za bílého dne v pražských Záběhlicích či Řepích. V Motole jsem málem srazil srnce. Kdysi vzácní bobři dnes ohlodávají stromy v Holešovicích.

Slovenský příklad s medvědy ukazuje, že bychom se regulací počtu šelem měli zabývat dřív, než nám přerostou přes hlavu.

Protože velice brzy ztratí plachost i vlk. A to už půjde lidem o život. Vlk není liška.

Vlk má zuby, jak ví každé malé dítě, velké.