Online diskriminace stáří

Digitalizace tlačí seniory být online. Firmy pro ně ale zřídka upravují uživatelské rozhraní

PRAHA „Je mi pětaosmdesát let, stále pracuji. Ráno otevřu počítač a jsem na něm až do konce pracovní doby. Celý život jsem byla internetem a počítači nepolíbená, musela jsem začít úplně od začátku, oproti dnešní generaci, která už od kočárku používá dokonce i tablety,“říká seniorka Jana Bukovská, která pomáhá žít aktivně svým vrstevníkům v neziskové organizaci ŽIVOT 90.

Podíl seniorů pracujících s digitálními technologiemi je rok od roku vyšší. Přesto je podle dat Českého statistického úřadu pouze 62 procent seniorů online oproti věkové skupině 16 až 65 let, u které se procento uživatelů internetu blíží stovce.

V metropoli používá internet výrazně více seniorů než ve zbytku republiky. Denně jich je online 35 procent. Za zkušeného uživatele internetu se přitom považuje pouze 18 procent seniorů. Zároveň 40 procent seniorů uvedlo, že se v oblasti digitálních technologií nijak nevzdělává. Ti, kteří ano, informace nejčastěji získávají od svých dětí a vnoučat. Vyplývá to z průzkumu projektu Neviditelní.

Hádky s umělou inteligencí

„Nejsou ale jen dvě skupiny seniorů, ale celá řada. Někteří internet nepoužívají, nepotřebují a další nechtějí. Část z nich ale cítí tlak, že by měli a pak se musí obhajovat,“tvrdí socioložka Lucie Vidovićová.

Tato skupina seniorů často nevidí přidanou hodnotu být online, protože vedou životní styl, který to nevyžaduje.

„Další část seniorů využívá jen některé online služby. Setkala jsem se s mužem, který měl nejnovější zařízení i vlastní server, protože nechce nikam posílat své soukromé fotky, a pak řekne‚ já jsem nikdy nepochopil, jak funguje ten WhatsApp‘. Další senioři se rychle adaptují a hádají se s umělou inteligencí, jestli byl nějaký spisovatel kolaborant,“dodává Vidovićová s tím, že vliv na využívání online služeb má také celoživotní zkušenost a socioekonomický status lidí důchodového věku.

Tlak přizpůsobit se

V souvislosti s rozvojem technologií a digitalizací služeb, které se jinak než na webu nebo přes aplikaci v mobilu nedají zařídit, začínají odborníci v posledních letech hovořit o ageismu, tedy diskriminaci lidí na základě jejich věku.

Například banky čím dál více upřednostňují a dynamicky rozvíjí mobilní bankovnictví, pro seniory je ale důležité mít možnost připojit se přes stolní počítač.

„Samotná digitalizace je v pořádku, ale musí přitom zůstat zadní vrátka. Čím dál více lidí, kteří nastavují technologie, přemýšlí ve svém horizontu, jak by to chtěli oni. Viděli jsme to nedávno v supermarketu, kde zrušili papírové letáky a mají je pouze v online verzi. Chápu potřebu být udržitelnější, ale mohli udělat menší náklad, vyřadili tím totiž spoustu starších lidí, kteří internetové verze nepoužívají,“míní Michaela Jirsová, manažerka komunikace v organizaci ŽIVOT 90.

Nástrahy online světa

Senioři jsou přirozeně skupinou, která v obklopení moderních technologií nevyrůstala a postupně si je osvojují až ve vyšším věku.

„Některé technologie nejsou vyvíjené a testované pro staršího uživatele a nejsou pro něho uživatelsky přívětivé. Seniorní kůže už tolik nepropouští vodu, tak se jim těžko používají dotykové obrazovky, protože nejsou dostatečně citlivé. Rozhraní jsou někdy příliš komplikovaná, nebo někdo propaguje prodejní cesty, které úplně míjí seniorního zákazníka,“komentuje Vidovićová.

Dodává, že i ekonomicky dává smysl tuto skupinu nevynechávat, protože se v Česku jedná o 2,2 milionů potenciálních klientů.

„Nerada platím přes internet, ale někdy zkrátka pospíchám a něco si potřebuji opatřit, pak si dávám pozor. Při jednom nákupu online jsem platila kartou a chtěli po mně další pin. Okamžitě jsem to ukončila a pak jsem se informovala u své banky, kde potvrdili, že to byl podvod,“popisuje své zkušenosti Bukovská.

Digitální hrozby s rychlým vývojem AI nástrojů a dalších technologií nabývají stále sofistikovanějších podob, s jejich prohlédnutím mohou mít problém nejen lidé v pokročilém věku. Průzkum projektu Neviditelní ukázal, že o své schopnosti odhalit digitální hrozby, jako jsou například podvodné SMS, či e-mail, pochybuje 19 procent seniorů.

„Žijeme ve společnosti, kde nemůžeme jeden druhému důvěřovat. Když vám pošle někdo e-mail, nemůžete si být jistí, jestli to opravdu posílá ten člověk, i když ho osobně znáte. To je také koncept, který se změnil a může být pro starší generaci těžko pochopitelný,“uzavírá Vidovićová.