Demoralizující. Van der Poel závodí v jiné dimenzi
Nizozemský cyklista ovládl královnu klasik Paříž – Roubaix po zdrcujícím sólu, ke kterému si zavelel už 60 kilometrů před cílem.
Když před týdnem ovládl monument Kolem Flander, učinil tak po 40kilometrovém úchvatném sólu z Koppenbergu.
A když se včera nizozemský cyklista Mathieu van der Poel vydal za impozantním vítězstvím na Paříž – Roubaix, ozdobil ho dokonce 60kilometrovým sólem.
Navíc v nejrychlejším ročníku historie s průměrem 48,7 km/h.
Připomínalo to hru kočky s předlouhým zástupem myší.
„Je to monstrum,“velebil jej komentář belgické televize Sporza.
Nedlouho po obávaných kostkách v Arenbergu sice musel 29letý jezdec řešit defekt, ale velmi rychle se dotáhl zpět do čela a na úseku Orchies ujel všem.
„Ne, nebyl to plán,“ujistil. „Chtěli jsme s týmem hlavně udělat závod pro ostatní co nejtěžším, protože jsem si připadal hodně silný. A když se nabídla vhodná příležitost, tak jsem jim ujel.“
Padesát kilometrů před cílem, při vjezdu na obtížný úsek Mons-en-Pévele měl už náskok 56 sekund. A po něm půldruhé minuty. „Jede fantasticky, plynule, s obrovskou silou,“velebil jej bývalý profesionál Jens Voigt, doprovázející ve službách Eurosportu závod na motocyklu.
Cíl na velodromu v Roubaix proťal se slastně zakloněnou hlavou a s demoralizující převahou tří minut.
„Jen já sám sebe dostávám pod tlak,“tvrdil před startem. Za cílem vyprávěl: „Dnes jsem si koncovku užíval. Bylo to jiné než na Flandrech, kde jsem byl ke konci už úplně prázdný a posledních 10 kilometrů tam jel doslova na hraně.“
Alpecin a zápis do historie
V celém jeho týmu panovala skvělá nálada už před závodem, vždyť Alpecin triumfoval i na předchozích dvou monumentech Milán – San Remo (s Jasperem Philipsenem) a Kolem Flander. Nyní je belgická formace první stájí v historii cyklistiky, která vyhrála všechny tři úvodní monumenty sezony.
„Už před Roubaix jsme byli uvolnění, nemuseli jsme tu nikomu nic dokazovat,“líčil právě Philipsen, jenž podtrhl parťákův triumf druhým místem po úspěšném spurtu proti Madsi Pedersenovi z Treku.
Van der Poel se po zisku šestého monumentu kariéry stal prvním jezdcem od Toma Boonena v roce 2009, jenž na Pekle severu obhájil titul.
Je přitom ohromující, co vše mezi těmito dvěma prvenstvími v různých rolích dokázal.
Loni na Tour se přeškolil do role exkluzivního pomocníka, byl nejsilnějším rozjížděčem spurtů v pelotonu a pomohl Philipsenovi ke čtyřem etapovým prvenstvím.
Pak si na šampionátu v Glasgow šlapal s náskokem půldruhé minuty pro duhový dres mistra světa.
V zimě dosáhl v Táboře po dalším suverénním představení pošesté na ten samý dres mezi cyklokrosaři.
V březnu pomohl Philipsenovi vyhrát v San Remu, načež sám ovládl klasiku E3 Saxo Classic a poté monumentální Flandry.
Další cíl: olympijské zlato
Pouze dvanáct mužů v historii dosáhlo na kostkové double Flandry – Roubaix. „A to je pro klasikáře tím samým čím pro vrchaře double Giro – Tour,“poznamenal Fabian Cancellara, jenž byl v roce 2013 doposud posledním, kterému se to podařilo. „Až po kariéře mi došlo, jak obtížná mise to je.“
Van der Poel jej napodobil a přiznal: „Když jsem byl malý, nikdy by mě nenapadlo, že se mi něco takového může povést. Tohle je nad očekávání. Popravdě nemám slov.“
Co dál by jej mohlo motivovat?
Na další klasikářský monument může dosáhnout za dva týdny při závodě Lutych – Bastogne – Lutych, kde se utkávají klasikáři s vrchaři. Pokud nastoupí...
„Uvidíme. Teď si chci užít vítězství a později se rozhodnu,“říká.
Mnohem důležitější je totiž v jeho očích cesta směřující k olympijské Paříži, vždyť zlato z her ještě ve své sbírce nemá. Před třemi lety dorazil do Tokia coby top favorit klání horských kol, jenže pád v úvodním kole rozbil jeho touhy.
Letos stále není rozhodnut, jaké závody na hrách absolvuje a zda nastoupí na Tour.
Ta totiž vyvrcholí v Nice pouhých osm dnů před závodem horských kol v Paříži. A ten se koná pět dní před silničním soubojem pod Eiffelovkou.
„Na stole jsou různé scénáře,“prozradil van der Poel. „Rozhodně už ale nechci opouštět Tour po prvním týdnu kvůli olympiádě, jak jsem to udělal v roce 2021. Buď absolvuju celou Tour a pak pojedu v Paříži jen na silnici, nebo vynechám Tour, v Paříži se vrhnu na obě disciplíny a potom se vydám na Vueltu. Je to jako skládat cyklistické puzzle.“
Ale právě takhle složité puzzle mu i po jeho jednoznačných triumfech dodává další motivaci.