Režim nás zatáhne do války, děsí se Íránci
Ultrakonzervativci v zemi posilují a touží po vojenské konfrontaci s Izraelem
Zdaleka ne všichni Íránci podporují místní konzervativní islámský režim a jeho válečné choutky. Mnozí z nich mají strach, že je umínění ajatolláhové zatáhnou do vleklé války s Izraelem, potažmo Spojenými státy.
To je nyní, po včerejším odvetném izraelském úderu, ještě pravděpodobnější než kdykoliv dříve.
Obavy z bezprostředně hrozící války se tak přidávají k dlouhému seznamu starostí a útrap, s nimiž se lidé v Íránu potýkají dlouhé roky. Ať už jde o zajištění základních životních potřeb, korupci, vysokou míru inflace, či pronásledování jinak smýšlejících.
„Strach z války je tak ochromující. Představte si k tomu ještě neustálé obavy ze zatčení mravnostní policií a stres z toho, kde seženete na měsíční nájem,“řekla pro televizi ABC News třicetiletá designérka Raméš z Teheránu. „Režim říká, že jeho útok na Izrael byl odvetou za našich dvanáct zabitých lidí v Sýrii. Víme ale, že nakonec za to tvrdě zaplatíme my, obyčejní lidé, 80 milionů Íránců,“dodala.
„Žijeme teď s rodinou ve strašné atmosféře úzkosti a strachu, jestli bude válka. Lidé vědí, že jsou jen nástroji v rukou těch, kteří jsou u moci,“řekla zpravodaji americké stanice telefonicky Maral, jiná obyvatelka Teheránu. „Další hořkou pilulkou je prohlubující se propast mezi lidmi. Menšina, která stále adoruje režim, jásá, když íránské rakety letí na Izrael, většina lidí je ale režimem unavena,“dodala.
Strach z války mezi Íránci není neodůvodněný. Ultrakonzervativní stoupenci tvrdé linie v nedávných volbách ještě posílili svou moc (velká většina voličů ovšem hlasování bojkotovala) a evidentně touží po konfrontaci.
I přes desítky let trvající nepřátelství vůči „malému Satanovi“(„velký Satan“jsou pochopitelně Spojené státy) Írán nikdy na Izrael nevystřelil ze svého území. Dosud využíval k útokům na židovský stát jen zástupné síly – Hizballáh či palestinské militantní skupiny Hamás a Islámský džihád. Dokonce když Izrael
před lety zaútočil na íránský jaderný program a jeho vědce, vyzval nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí ke „strategické trpělivosti“. To se teď změnilo.
Palebná síla, kterou Írán vypustil na Izrael 13. dubna, mnohé šokovala. Byla mnohem větší než salva, již Teherán vyslal v reakci na zabití generála Kásima Solejmáního Američany před čtyřmi roky. „Éra strategické trpělivosti skončila,“uvedl před pár dny generál Hosejn Salamí, poradce prezidenta.
Na druhé straně je v současném Íránu řada neznámých. Propast mezi vládci a jejich poddanými se stále prohlubuje. Prezident Ebráhím Raísí je v zemi téměř stejně neoblíbený jako Benjamin Netanjahu v Izraeli. Stát se tak může cokoliv.
Usmíření nikdy a s nikým
Současný politický obrat částečně vysvětluje rostoucí tlak především ze strany Izraele. Ten po zahájení války v Gaze útočí na íránské cíle po celém Blízkém východě. Podle analytiků to ale zdaleka není ten nejpodstatnější motiv. Nynější „změna paradigmatu“má kořeny doma. V poslední době totiž konzervativní pragmatiky, kteří byli za určitých okolností připraveni spolupracovat se Západem, střídá v popředí režimu skupina ideologických fanatiků, tvrdošíjných a neústupných. Pro Írán jsou zhruba tím, čím je pro Izrael tvrdá náboženská pravice.
Jedná se především o Frontu stability islámské revoluce, která odmítá každý kompromis uvnitř Íránu či mimo něj. Jakýkoliv vstřícnější postoj k Západu je pro ně kletbou. Prezident Ebráhím Raísí, sám stoupenec tvrdé linie, dal těmto náboženským ultrakonzervativcům významné pozice ve své vládě.
Realisté v íránských ozbrojených silách vědí, že jejich z velké části zastaralá vojenská technika se nevyrovná té izraelské. Fanatici ale věří, že nemohou prohrát, vždyť na jejich straně stojí Alláh. Mezitím se snaží očistit státní úřady od reformistů a dalších odpůrců a tvrdí dokonce, že izraelské údery na íránskou půdu vítají. Íránce to prý sjednotí, neboť válka je z jejich pohledu dříve nebo později nevyhnutelná.