„Dobrý informátor usnadňuje ochranu státu“
Letiště odbavilo o třetinu více pasažérů První republika hledala v krizi ochranu i před „trolly“. Větší roli hráli důvěrníci
Provoz na Letišti Václava Havla po covidové pauze opět významně roste. Za první čtvrtletí letošního roku odbavilo 2,97 milionu cestujících, což je oproti loňsku přibližně o 32 procent více. V březnu prošlo vzdušným přístavem 1,17 milionu cestujících, oproti loňskému roku je to 31procentní nárůst. V březnu pasažéři tradičně nejčastěji odlétali do Londýna, Paříže a Milána. Ke konci března letiště evidovalo
25 931 vzletů a přistání, tedy téměř o 23 procent více než loni. Jen za březen jejich počet vzrostl o 21 procent na 9 767 vzletů a přistání. Loni odbavilo 13,8 milionu cestujících, což však bylo stále pod úrovní čísel z roku 2019. Tehdy tudy prošlo 17,8 milionu cestujících. (ČTK)
PRAHA „Ueberfallkommanda“, psi pro policejní patroly na periferii a obušky pro četníky, přepadové tiskové prohlídky, kvalitnější informátoři, mléčné dny i úlevy pro držitele hostinských koncesí. Před devíti desítkami let metropoli a první republiku drtily dopady ekonomické a sociální krize. Recept na léčbu neklidné doby hledaly v porovnání s dnešní dobou v nebývalém rozsahu špičky ministerstva vnitra.
Leckdy odborníci řešili podobné problémy jako dnes. Zajímavý pohled na to nabízí téměř neznámé dokumenty z fondů Archivu bezpečnostních složek (ABS) a Národního archivu (NA).
Raději obuškem
Rudé dny či bouřlivé stávky v Jinonicích a Hostivaři. „KSČ hledí všemi prostředky využíti tísně a nálady nezaměstnaných k vyvolávání nepokojů a ohrožení veřejného pořádku,“uvedl v jednom z referátů vládní rada Stanislav Benda, do jehož kompetence spadala Zpravodajská ústředna (Zús) a státobezpečnostní oddělení.
Pro případ mimořádného ohrožení existovalo takzvané Nařízení o náhlé pohotovosti vojenské posádky a četnictva v Praze. To však na začátku 30. let již nestačilo. „Bylo by možné nachystat i dílčí konkrétní plány pro zabezpečení sněmoven Národního shromáždění, Václavského a Staroměstského náměstí a Hradu apod.,“uvedl policejní prezident Vojtěch Dolejš.
A obušky měli dostat i četníci. „Předešlo by se užití zbraní bodných či střelných. Ostatně politické úřady I. stolice zhusta vyžadují, aby četnické asistence byly jimi vybaveny k zakročení proti davu,“zní doporučení.
Informátor? Za 50 korun
Oběžník č. 38 – důvěrné pokyny ústředního sekretariátu KSČ, zprávy agentů o schůzích důvěrníků a názorech v jednotlivých partajních organizacích. Též tyhle informace agenturní cestou získávali především policejní úředníci. „Účinné a ekonomické užití bezpečnostního aparátu je velmi usnadněno vybudováním řádné, na správném systému postavené informační služby,“potvrzoval Stanislav Benda.
V inkriminované době zvedlo vnitro zálohy pro státobezpečnostní službu, které šly na odměnu důvěrníkům. V roce 1934 šlo nejvíce odměn do Jablonce nad Nisou – tři tisíce korun, dva tisíce do Mostu a na Kladno pět set korun. „Obvyklá platba důvěrníkům činila 50 korun, vyplácených zpravidla měsíčně oproti potvrzení,“vysvětlil policejní rada Josef Vysloužil, který ve 30. letech
Mimořádná pomoc působil jako přednosta odbočky Zús v Brně. Zpravodajci a agenturní síť si ale všímají i Německé strany národně socialistické, Národní ligy či Národní obce fašistické.
Proti dezinformacím
Štvavé, pobuřující a jinak občanstvo zneklidňující zprávy řešily kádry vnitra v salonku v Jiřské ulici před devíti desítkami let.
„Pokud jde o prostředky rázu represivního, přichází v úvahu blesková tisková prohlídka, zvláště u tiskového obsahu mimořádně štvavého,“doporučuje rada Josef Krejčí ze zemského úřadu. Navrhuje též obezřetně zkoumat, zda veřejný zájem nevyžaduje ve spolupráci se státním zastupitelstvím potlačení i takových zpráv, které by jinak došly uveřejnění.
V této době nastal čas také na modernizaci policie, například se počítalo se snížením počtu jízdních policistů ze 122 na 100. „Jejich použití se vzhledem ku konstrukci pražských ulic stává čím dál nesnadnější,“shrnuje vedení policie.
Říšské inspirace
Místo koní je třeba více motokol značky Solo nebo nákup motorových tříkolek. Úředníci na počátku
30. let hledali inspiraci pro modernizaci u kolegů v Berlíně a Hamburku. Zejména v motorizaci byli v Říši napřed. Pražská policie ale měla problém s garážemi.
„Za nynějšího stavu největší autocar, jenž pojme 30 osob, nemůže býti garážován v policejním ředitelství na Perštýně, ale Okresním komisařství v Karlíně. To může působiti nepříznivě na rychlý zákrok,“uvedl Dolejš. Nejen auta, ale i psi jako součást patrol zvláště na periferii se měli stát další novinkou.
Až 400 tisíc lidí v první polovině
30. let hledalo práci. Bramborová či mléčná veřejná státní stravovací akce – i to pro ně pomáhaly zajišťovat zemské úřady. „Dalším úkolem je zjistiti, jaké přání má obyvatelstvo, čeho potřebuje a kde by bylo třeba dosáhnout nápravy dosavadních poměrů,“uvedl ministr vnitra Jan Černý. Projednával se tak nápad například na prodloužení otevírací doby koncesovaných živností, kupříkladu hostinců.