Podmínky míru musí určit Ukrajina
Ministryně obrany Jana Černochová (ODS)
Když jsme spolu dělali rozhovor před rokem, říkala jste, že v části české společnosti cítíte menší podporu pro pomoc Ukrajině a jisté „opotřebení“. Přesto jste teď přišli se sbírkou na munici pro Ukrajinu. Jak ono „opotřebení“vnímáte dnes?
Když jsme o tom před rokem mluvili, začínala taková únava z dlouhé války. To je přesně terminus technicus, který se používá ve vojenství, říká se tomu opotřebovávací válka. Je to přesně to, na co Vladimir Putin sázel a sází. Že společnost bude z neustálého promítání tragických záběrů a upozorňování, že je kousek od nás válka, unavena. Ale my nemáme právo být unaveni, to právo mají Ukrajinci. My máme povinnost se neustále jakýmikoli aktivitami zapojovat do toho, abychom odvrátili prohru Ukrajiny a vítězství Ruské federace. Protože to je něco, co by se v případě vítězství Ruska mohlo negativně promítnout i do našeho regionu. I Donald Trump už změnil názor, připustil, že jde o vážný konflikt, vyjádřil podporu Ukrajině a umožnil průchod americké pomoci. Válka musí skončit vítězstvím Ukrajiny.
Akce Munice pro Ukrajinu vznikla na ministerstvu obrany. Premiér Fiala mluvil o stovkách milionů, ale neřekl přesnou částku. Proč ji nechcete říct?
Protože ještě není vybraná. Mezníky
budeme říkat, až budeme mít od donátorů přísliby. Nechceme například snižovat ochotu zemí podporu dále poskytovat. Několikrát v týdnu podepisuji memoranda s partnery, donátory, kteří se zapojují. Těch zemí je celá řada. Po každém jednání ministrů Evropské unie či představitelů NATO přicházejí nové nabídky. Máme ještě docela dost příležitostí, jak se zapojit. Česká republika je zprostředkovatel pomoci a hledač munice. Na druhé straně, není to dlouhé řešení. Tím je to, aby příslušné země měly možnost část munice vyrábět u sebe doma. Válka na Ukrajině ukázala, že je třeba mít soběstačnost. O to se snažíme.
Podle mých informací by se ve sbírce mělo jednat především o nákup západních granátů ráže 155 a granátů ráže 152, které měly státy Varšavské smlouvy. Celková částka by se měla pohybovat okolo 680 milionů korun, měli bychom to nakupovat přes prostředníky ve státech jako Maroko, v zemích z jižní Afriky či v Perském zálivu. Je to tak?
Na této iniciativě je klíčová diskrétnost, kterou máme s partnery, od nichž munici pořizujeme. Jsou to země mimo Evropskou unii, které z nějakých svých politických, geopolitických či historických důvodů nechtějí být publikovány. Podali jsme jim na to ruku a beze zbytku to dodržíme. Roli hraje i cena a rychlost dodávek. Český stát není tím, kdo by si určoval podmínky.
To určuje donátorská země. A je to Ukrajina, která říká, co momentálně na bojišti potřebuje. Nejsou to jen granáty ráže 155 a 152, o nichž se nejvíc hovoří, vojenského materiálu potřebují celou řadu.
Cílová částka by prý mohla vyjít na nákup zhruba 180 tisíc granátů, které by Ukrajincům vydržely tak dva měsíce. Co dál? Další sbírka?
Snažíme se přesným číslům vyhýbat. Máme nějaká cílová čísla, ale rozhodně neříkáme, že po jejich dosažení s iniciativou přestaneme. Pokud bude pořád poptávka, bude dostatek donátorů a bude munici kde brát, protože výroba ve třetích zemích se nezastavila, tak bude Česká republika na projektu dál participovat. Bude to tak dlouho, jak bude potřeba.
Francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno mluvil o možnosti vyslání vojenských cvičitelů na Ukrajinu. Jednalo se o tom i v EU, ale nakonec byl návrh zamítnut. Je něco takového ještě ve hře?
Myslím, že to ani nikdy ve hře nebylo. Možná to byl nápad pana prezidenta Macrona. Česká republika nikdy neuvažovala, že by vojenské cvičitele posílala, pokud by to nebyla jednoznačná dohoda zemí Severoatlantické aliance. Nikdy jsme neměli v plánu posílat naše vojáky na Ukrajinu. Nemám v plánu nic takového navrhovat a ani jsem o nic takového nikdy nebyla žádána.
Pokud by se to stalo, znamenalo by to nejspíš třetí světovou válku, ne?
Pokud by šlo o výcvik, úplně by to třetí světovou válku znamenat nemuselo, ale my ukrajinské vojáky cvičíme na našem území a myslím si, že i to je pozitivní příspěvek. Výcvik probíhá v klidných podmínkách, ne pod palbou raketových útoků. Tento způsob zapojení České republiky do výcvikového plánu je dostačující. Za jeden rok jsme schopni vycvičit až 4 000 příslušníků ukrajinských ozbrojených sil. Cvičení probíhá na Libavé, podle mandátu tam v jeden okamžik může cvičit maximálně 800 příslušníků ukrajinských ozbrojených sil. Plníme do puntíku vše s tímto mandátem a nic jiného v plánu nemáme.
Mimochodem, debatuje se už mezi světovými státníky včetně ministrů obrany o nějakých mírových jednáních? Nebo je už dnes slovo „mír“sprosté slovo a jeho zastánci „chcimíři“?
Určitě se o tom debatuje, ne mezi ministry obrany, je to spíš agenda hlav států a ministerstev zahraničních věcí. Vždy, když je na stole možnost mírového řešení, měli bychom ji upřednostnit. Ale podmínky mírového řešení by si měla nastavit Ukrajina, která je zemí, jež byla napadena. My v tomto ohledu – stejně jako jiné země z regionu, které jsou konfliktem dotčeny – bychom měli podporovat stanovisko Ukrajiny. A ne říkat, co má tato suverénní země udělat a z čeho ustoupit. To je na nich. Nám se také nelíbilo, když jsme se za druhé světové války stali součástí Protektorátu Čechy a Morava poté, co nás v Mnichově darovali naši spojenci. Takže nic takového bychom neměli činit Ukrajině.
Kyjev teď vyhlásil snahu dostat ze zahraničí zpět bojeschopné muže prostřednictvím svých konzulátů, které jim nemají prodlužovat víza a podobně. Může to zajít ještě dál? Třeba, že by česká policie či vojenská policie Ukrajince v bojeschopném věku posílala na Ukrajinu?
To by se musela změnit legislativa, muselo by to být i z ukrajinské strany takto jasně formulováno. Protože za stávajících právních předpisů ani nic takového činit nemůžeme.
Je vůle v tomto směru legislativu měnit?
Musela by to požadovat ukrajinská strana. Zatím takový požadavek nepřišel. Nerada bych tedy mezi lidmi, kteří tu jsou, šířila paniku. Jsou to ukrajinští občané, kteří tu mají třeba pracovní víza, pracovní povolení. Pokud by se Ukrajina rozhodla toto konat, budeme to respektovat, upravovat naše předpisy a normy, abychom tak mohli konat. Ale dokud se tak nestane, není to určitě nic, co bychom dělali nad rámec, co si přeje samotná Ukrajina a její vedení.
Náčelník generálního štábu Karel Řehka mluvil v minulosti hodně o blížící se válce a v únoru i o nutnosti vojenských odvodů. Tehdy jste reagovala, že nic takového není v plánu a že vás jeho slova „všechny překvapila“. Všiml jsem si, že od té doby Řehka tolik veřejně nemluví. Dostal od vás bobříka mlčení?
Myslím, že rozhovorů u příležitosti 25 let od vstupu do NATO bylo hodně. Akorát je možná komunikace lépe koordinovaná i s odborem komunikace ministerstva obrany. Takže některé věci jsou asi prezentovány více obezřetně. Ano, také jsem ten výrok nepovažovala za úplně šťastný. Pan náčelník generálního štábu řekl, že paní redaktorka jeho slova překroutila, že to tak neříkal a nemyslel. Nevím, nejsem advokát pana náčelníka generálního štábu, ty věci si musí obhájit on. Každopádně nám s panem premiérem říkal, že to téma je vážné, že se část bývalé povinné zálohy po absolventech povinné základní vojenské služby každým dnem snižuje. A že se tady musí vytvořit nová záloha státu. Říkal ale, že to nemyslel jako povinné odvody. My jsme si to vykomunikovali a myslím, že všichni chceme udělat vše pro to, abychom měli úspěšné nábory do profesionální armády, snažili se získat příslušníky aktivní zálohy, abychom zmírnili zdravotní podmínky pro dobrovolné předurčence, netrvalo to tři čtvrtě roku. Změněná zdravotní vyhláška bude platit od června, takže předpokládáme, že by se počty mohly zlepšit. Mimochodem, virtuální náborové středisko funguje docela dobře, v průběhu prvních šesti měsíců ho navštívilo přes 290 tisíc uživatelů.
Na začátku jsme mluvili o kritice vaší fotky s premiérem Fialou v mikinách na podporu Ukrajiny. V jejím rámci mezi lidmi často zaznívá, že se vláda chová spíš jako premiér a ministři Ukrajiny než České republiky. Jak to vnímáte a co byste na to odpověděla?
Že to v žádném případě není pravda. Bez ohledu na to, co se děje na východě od nás, řešíme legislativu, modernizujeme armádu. Je tu dvěstěmiliardový deficit ve vnitřním dluhu armády. Snažím se posouvat akviziční projekty dopředu, pomáhám zbrojnímu průmyslu, aby se odstraňovaly bariéry a překážky, které jim byly kladeny třeba v rámci bankovních institucí. Snažíme se měnit některá pravidla pro válečné veterány. Rekonstruovat a víc dostávat do povědomí válečné hroby, pietní místa, máme třeba nádhernou expozici v muzeu vojenské historie. To jsou věci, které se dějí úplně běžně. Možná o nich nemluvíme tak často jako o Ukrajině, protože se nás na to jako novináři neptáte. Ptáte se hodně na Ukrajinu. Proto to možná ve veřejném prostoru vypadá, že mluvíme víc o Ukrajině a na resortech se de facto nic jiného neděje. Není to vůbec pravda! Dominantně řešíme agendu v České republice.