Po solárním tunelu je tu další
Čeští solární lobbisté otevírají šampaňské, protože se otevřela cesta k dalšímu solárnímu Klondiku, který jim zajistí mnohamiliardové zisky. Přitom jsme ještě ani nesplatili patnáct let starý první solární tunel. Anděl Media Centrum Karla Engliše 519/11 1
Připomeňme, že na základě zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie a vlivem šílených výkupních cen elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE) přijde tento tunel v letech 2010 až 2030 na bilion korun, z toho 800 miliard obdrží provozovatelé velkých solárních zdrojů. To je cena, za niž by se bývaly daly zaplatit nové jaderné bloky.
České domácnosti a podniky se letos v lednu rozčilovaly, když vláda opět vrátila do regulované složky ceny za elektřinu poplatek za OZE ve výši 0,60 Kč za každou spotřebovanou kilowatthodinu (za energetické krize to hradil státní rozpočet). Ale je to bohužel jen závdavek na nové platby, jež české daňové poplatníky zcela jistě čekají, ať přímo v ceně elektřiny, nebo prostřednictvím daňových odvodů do státního rozpočtu.
Evropský parlament totiž 11. dubna schválil reformu evropského trhu s elektřinou. V jejím rámci dostaly OZE povolení, aby mohly využívat tzv. rozdílové smlouvy. Výrobci energie z nových solárních, větrných a dalších OZE díky těmto smlouvám vlastně dostanou garantovanou výkupní cenu.
Tím se má zajistit existence těchto zdrojů v energeticky nejisté situaci, kdy stát uhradí výrobci prostředky, pokud budou ceny elektřiny příliš nízké, a naopak výrobce bude kompenzovat ze svého příliš vysoké ceny elektřiny zpětně státu, potažmo zákazníkům. Tyto smlouvy dávají smysl u tak kapitálově náročných investic, jako je jaderná energetika, kdy se ovšem při životnosti nových bloků 80 až 100 let tato investice bohatě vrátí s obrovskými zisky. Tento princip se uplatní i při stavbě nových jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně.
Špinavý kompromis
Nyní ovšem ve vedení EU, kde dosud zelená a levicová většina se skřípěním zubů akceptovala jadernou renesanci v 11 členských zemích za vedení Francie, došlo k přijetí tohoto špinavého kompromisu. Chcete-li rozdílové kontrakty na jádro, musíte je povolit i na OZE. V čem je amorálnost takového řešení? Zatímco jaderné zdroje spolehlivě fungují 83 % z času v roce, nespolehlivé, přerušované a nestabilní solární elektrárny jen 13 % z času roku. Proto se podle záměru zelených plánovačů má v EU zásadně zvýšit kapacita solárních a větrných elektráren, aby ty mizerné zlomky procent se v zimním čase (ne)výroby zvýšily alespoň na jednotky procent.
Takže si naprojektujme vizi Národního klimaticko-energetického plánu na rok 2030 pro hezký letní den. Pojede naplno výkon 4,3 gigawattu z jaderných elektráren, který se nedá rychle odstavovat či zase připojovat, takže pro výkon 10 gigawattů ze solárů nebude na trhu poptávka, doma ani v zahraničí. Aby síť nezkolabovala, bude se asi muset většina výroby elektřiny ze solárů odstavit a zmařit. Ovšem majitelé solárních a větrných elektráren za ni dostanou díky rozdílové smlouvě zaplaceno, jako kdyby jejich elektrárny plně vyráběly. No není to báječný byznys?
Majitelé OZE dostanou i 50 % dotačních peněz na instalaci těchto nestabilních zdrojů a pak díky garantovaným výkupním cenám i provozní dotace v zajištěných výrobních cenách. Podnikatelské riziko projektů splatitelných za pár let? Nula. Přitom je jasné, že „velcí kluci“v solárním byznysu zásadně znesnadní, spíše znemožní přetoky z nesmyslně velkých instalací na rodinných domech, jejichž majitelé si naivně mysleli, že svou dotovanou investici ještě zhodnotí prodejem nadprodukce. Vzorem dalšího solárního tunelu je pro české lobbisty Německo, které v garantovaných výkupních cenách loni majitelům solárních a větrných elektráren doplatilo 320 miliard Kč, letos se očekává 430 miliard a v dalších letech se stoupající kapacitou OZE přes 500 miliard korun ročně.
Aby toho nebylo málo, také nově plánované plynové zdroje elektřiny v ČR, jež mají být v provozu omezenou dobu v roce jako rezerva za přerušované OZE, postaví jejich soukromí investoři jen za podmínky, že budou dostávat tzv. kapacitní platby. Stát jim musí doplatit i se ziskem rozdíl proti skutečným nákladům a výnosům z regulačně omezené produkce. To vše bude zarámováno zřejmě nesplatitelnými investicemi do neefektivních bateriových úložišť, stejně jako nutností kvůli OZE investovat do roku 2030 za posílení a správu přenosových a distribučních sítí 281 miliard korun. To ovšem nebude stačit a bude nutno „reagovat na straně poptávky“, tedy dojde na zásadní regulaci spotřeby. Skončí tak energetický blahobyt, kdy domácnosti a podniky dle svého příkonu na jističích mohly 24 hodin denně svobodně čerpat elektřinu.
Zatímco vláda a parlament mrhají silami na energeticky okrajové projekty komunitní energetiky, v Česku se rychle a bez náhrady spolehlivými zdroji blíží kolaps uhelné energetiky ničené spekulativními emisními povolenkami. To bude mít zásadní dopad na růst ceny elektřiny včetně závislosti na dovozu v zimě možná i z jedné třetiny spotřeby. Vláda v pasti prolobbované závislosti na OZE přitom dělá účet bez hostinského: z Německa i Česka začíná odchod průmyslových podniků, které ceny energie a nejistotu stabilních dodávek nemohou akceptovat a jdou do USA či Asie.
Česká veřejnost by měla apelovat na politiky, aby nepřipustili další a možná ještě větší solární tunel v době, kdy ten první ještě není splacen. Mohl by vést k zásadnímu narušení celého společenského řádu. Reformu energetického trhu musí ještě schválit Evropská rada na úrovni šéfů vlád členských zemí EU. Jak se zachová český premiér?
Reformu energetického trhu musí ještě schválit Evropská rada. Jak se zachová český premiér?