V noci teče elektřina do Německa, ve dne opačně

„Blackout nevznikne tím, že je někde nedostatek elektřiny,“říká Martin Durčák ze společnosti ČEPS.

Větrné elektrárny instalované v tuzemsku mohou vyrábět asi 380 megawattů elektrické energie, solární elektrárny k tomu přidávají dalších zhruba 3,7 tisíce megawattů. Fotovoltaiky na rodinných domcích jsou nicméně až v 90 procentech podpořeny bateriovými systémy, takže část nespotřebované výroby se ukládá do baterií. Společnost ČEPS se stará o to, aby v síti panovala rovnováha mezi spotřebou a výrobou.

„Bez dostatečné akumulace, nebo třeba konverze do vodíku pomocí elektrolyzérů, není možné elektřinu z obnovitelných zdrojů uložit. Pak zůstává pouze jediná možnost – výrobu vypnout nebo neaktivovat, což je ale v primární zodpovědnosti vlastníků této technologie. ČEPS nastupuje až jako řešitel poslední instance,“vysvětluje Martin Durčák, předseda představenstva společnosti ČEPS.

Máte potíže s rovnováhou vzhledem k rostoucímu počtu obnovitelných zdrojů u nás?

Zatím ne, protože neřiditelný výkon obnovitelných zdrojů ještě není tak vysoký. Problém by vznikl v momentě, kdy by výroba z obnovitelných zdrojů bez akumulace převýšila spotřebu v Česku a zároveň by nebylo možné rozdíl mezi výrobou a spotřebou vybalancovat pomocí služeb výkonové rovnováhy nebo elektřinu vyvézt.

K vypnutí zdrojů jste již museli přistoupit?

U zdrojů, které mají provozní podporu z roku 2010, existuje něco jako povinný výkup. Vlastník zařízení se nestará o to, zda zrovna svítí nebo silně fouká. V podstatě má zajištěno, že cokoliv vyrobí, tak to musí povinný vykupující od něj vykoupit a zároveň zajistit prodej takto vyrobené elektřiny. ČEPS vstupuje do hry až v případě, že tato rovnováha není zajištěna přirozenou obchodní cestou.

Pokud si vzpomínáte, loni o Velikonocích jsme museli zasáhnout. Neočekávaně se zlepšilo počasí, navíc byly dlouhé svátky. Obchodníci měli nepřesné predikce spotřeby a výroby z fotovoltaických elektráren, teplá fronta se urychlila a slunce v pondělí svítilo mnohem více, než uváděla předpověď. Všichni odjeli do přírody, zdroje vyráběly, ovšem spotřeba byla nízká. Stejné to bylo ve všech okolních zemích. Poprvé v historii, a zatím pouze jedinkrát, jsme museli zareagovat a část zdrojů nechat vypnout.

V Polsku museli vypnout zdroje za poslední měsíc snad třikrát...

Ano, Polsko je v trochu jiné situaci a během posledních tří let prožívá takové české déja vu. My jsme v roce 2010 instalovali skokově velký objem obnovitelných zdrojů, Poláci v posledních letech investovali hlavně do fotovoltaických elektráren. Navíc mají trochu jiný přístup k podpoře těchto zdrojů. Elektřina vyrobená v létě se přepustí do sítě, což se zákazníkovi uloží na jeho virtuální účet – jedná se o princip virtuální baterie. Tuto energii si pak zákazník může zadarmo odebrat zase v zimě. Virtuální baterie však fyzicky neexistuje – elektřinu nemůže uložit, takže v zimě ji někdo musí naopak vyrobit.

Upozorňujete na možná rizika pro soustavu v případě masivního nástupu obnovitelných zdrojů energie?

Samozřejmě. Je ale potřeba zdůraznit, že nainstalovaný obnovitelný zdroj – ať ve firmách, nebo v rodinných domech – není vůbec nic špatného pro soustavu v situaci, kdy jsou zákazníci schopni většinu vyrobené energie na daném místě spotřebovat. Svým způsobem to odlehčuje i soustavu, pomáhá to výrobě a spotřebě v Česku. Musí však existovat i akumulační možnosti, kdy se nespotřebovaná energie uloží na pozdější dobu.

S kým konkrétně tyto kroky koordinujete?

Diskutujeme mimo jiné s poskytovateli dotačních programů o tom, za jakých podmínek by je měli vypisovat a jaké technické požadavky by měly tyto dotační programy obsahovat. Týká se to i velkých fotovoltaických farem bez bateriového úložiště, které nemají zajištěný dlouhodobý odběr vyrobené elektřiny. Musí se zajistit obchodník, který tu energii koupí. V těchto případech diskutujeme o tom, jaký je správný poměr mezi instalovaným výkonem v obnovitelných zdrojích a mezi akumulačním výkonem. To znamená, jak velká má být u tohoto zdroje baterie, která by část nespotřebované a nezobchodované energie byla schopná akumulovat.

Na konci loňského roku jste s firmou Delta Green poprvé testovali zapojení domácností do služeb výkonové rovnováhy v Česku. Jak tento test dopadl?

Časem bude obnovitelných zdrojů přibývat, a to i těch hůře řiditelných. Test splnil očekávání na vzorku, na kterém jsme testovali. Konkrétně se jednalo o vzdálené řízení fotovoltaických elektráren a na ně napojených baterií v rodinných domech.

Můžete přiblížit, v jakém stavu jsou rozvodny a vedení, které ČEPS udržuje?

Ve velmi dobrém, ročně do rozvoje a modernizace soustavy investujeme zhruba osm miliard korun. Naprostá většina našich rozvoden je bezobslužná a jsme schopni je řídit dálkově. Skoro všechny jsou nové.

V závěru loňského roku jsme dokončili modernizaci rozvodny Kočín, která slouží pro vyvedení výkonu z Temelína a potencionálně je schopná připojit i dva nové bloky. Nyní se plánujeme zaměřit na dvě další významné rozvodny, a to Hradec u Kadaně, která je klíčová pro propojení s Německem, a Slavětice u Dukovan. Druhou jmenovanou budeme modernizovat s ohledem na výstavbu nových bloků v Jaderné elektrárně Dukovany.

S hodně plány zamíchala energetická krize. Byl to i případ ČEPS?

Ne úplně. V případě investiční výstavby víme, kde se budou stavět nové velké zdroje, a víme, kterých rozvoden se to týká. To znamená, že dopředu v plánech počítáme s tím, které linky musíme zkapacitnit. Momentálně provozujeme asi 5 600 km linek, z nichž zhruba dvě třetiny jsou na napěťové hladině 400 kilovoltů. Zbývající linky na hladině 220 kV postupně plánujeme přestavět na 400 kV a jednoduchá vedení na dvojitá.

Dále máme 17 přeshraničních propojení. V případě plánování investic na těchto linkách je potřeba vše koordinovat s partnery, provozovateli přenosových soustav v daných zemích.

Složitější pak je otázka postupné dekarbonizace našeho průmyslu, kde se očekává mnohem vyšší spotřeba elektrické energie. Musíme pracovat s výhledem, které velké podniky budou zvyšovat odběr elektrické energie ze sítě, a upravit podle toho rozvodny a vedení.

V poslední době se mluví o tom, že by přechod od fosilních paliv byl rychlejší. Je to komplikace?

Pokud zůstaneme u investiční výstavby, tak odpověď zní, že pracujeme systematicky. Nicméně někdy se objeví nový projekt, jako třeba Gigafactory v Líšni u Plzně, který je nepředvídatelný. Je to nová investice s velkou spotřebou a v takovém případě hledáme nejvhodnější řešení „na míru“.

Česko je vzhledem ke své poloze energetickou křižovatkou. Co to pro vás znamená?

Má to své výhody i nevýhody. Historicky jsme se potýkali s kruhovými toky elektřiny z Německa, ty se podařilo vyřešit díky transformátorům s řízeným posuvem fáze.

Ale kdyby náhodou došlo k výpadku některého zdroje a ten výpadek byl větší, než je naše záloha služeb výkonové rovnováhy, krátkodobě jsme schopni si výrazně pomoct díky ostatním soustavám, protože evropské přenosové soustavy jsou propojené. Energii by nám dodali okolní provozovatelé.

To, že se nacházíme na energetické křižovatce, ovšem také znamená velkou odpovědnost, protože musíme zajistit tranzity přes české území. Přes nás prochází toky elektrické energie v různou dobu různými směry.

Odkud a kam toky směřují?

Neustále se mění. Jsou například situace, kdy tok směřuje do Polska, jindy zase z Polska směrem k nám. Hodně to souvisí s novou energetikou. Od nás teče elektřina do Německa obvykle v noci, kdežto přes den, kdy svítí a fouká, je to obráceně. Otázkou je také, jak jsou na tom Balkán a severské země s hydrologickou situací v řekách po zimě, jestli importují, nebo naopak exportují. Těch vlivů je hodně.

V souvislosti s ruskou agresí, pomáháme Ukrajině i v dodávkách energie?

Ukrajinská přenosová soustava je synchronně propojená s evropskou sítí od února roku 2022. Test synchronního propojení s Evropou se uskutečnil před agresí, stihlo se to za sekundu dvanáct. Linky mezi Evropou a Ukrajinou se v průběhu posledních dvou let výrazně posílily, byly modernizovány a zkapacitněny.

Ukrajina byla historicky velmi přebytková, byl tam velmi vysoký podíl výroby z jádra. Počítalo se s tím, že může být zemí, která bude energii exportovat do Evropské unie. V tuto chvíli ale více těží z propojení s EU, přičemž dostává elektřinu například přes Slovensko, Rumunsko, Maďarsko a Polsko.

Na rozdíl od rozvojových zemí Česko nezažívá výpadky elektřiny. Můžete ale zaručit do budoucna, že masivní blackout nehrozí?

Nejsem kouzelník, abych mohl něco stoprocentně zaručit, nicméně děláme všechno pro to, aby se to nestalo. Blackout nevznikne tím, že někde je nedostatek elektřiny, na to máme podpůrné služby. Muselo by to být řetězení více mimořádných událostí a většinou je za tím nějaká technická příčina. Blackout se tedy sice úplně vyloučit nedá, ale pravděpodobnost, že k němu může dojít, je velice nízká.