Oceláři oPĚT mistrem
Dechberoucí popáté! Třinec zase přepisuje rekordy, ale nenudí. Letošního play off si važme
Omračující fyzička. Monopol na ty nejcennější zkušenosti. A stále dokola omílaná obětavost. Může se zdát, že příběh Třince v hokejové extralize už je za uběhlé roky vypleněný a že výsledky tuzemského play off vypadají monotónně. Vždyť včera Třinec po výhře 2:1 v prodloužení oslavil pátý titul v řadě a vyrovnal legendární vsetínský zápis. Tahle radost ale pramení z dosud nepoznaného.
V čase 83:51 se puk dostal do branky zničehonic, těžko by tam skončil, kdyby unikajícího Davida Ciencialu nestrhli k ledu bránící Lukáš Radil s bekem Liborem Hájkem. Právě díky této síle kotouč jen proklouzal pod Willovy betony. Vyprodaná a nepřetržitě rachotící enteria arena zcela utichla. Ani jedno z tleskátek, která diváci nafasovali, se už neozvalo.
Mezitím se nezastavitelní borci s drakem na dresech roztrhli na dvě skupiny. Jedna jela za mimořádně šťastlivým střelcem Ciencialou a povalovala se v rohu kluziště. Druhá zamířila k dalšímu hrdinovi Ondřeji Kacetlovi, který opět deptal soupeře ve velkých šancích. Až po chvilce se obě party sjely k sobě. Opojené mimořádným nadšením.
„Úžasné pocity, nemám slov. Ukázali jsme neskutečný charakter,“soukal ze sebe přímo na ledě střelec vítězného gólu. Za zmatkem a nevídanými emocemi se skrývalo asi největší úsilí, které Slezané museli při některém z posledních pěti zlatých putování podstoupit.
Když Petr Vrána včera ve druhé části přesnou tečí udeřil a načal skóre, asi jste si i vy díky zkušenostem z posledních let říkali, že je hotovo. To by ale nebyl letošní Třinec, aby nedopustil vyrovnání.
Vítězná mašina
A tak duel putoval do prodloužení, v němž obhájce rozhodně neměl navrch. „Jsme na ta dramata už specialisti,“hlásil přesně Patrik Hrehorčák už při semifinále.
Vždyť k maratonům proti Budějovicím, Spartě a nyní ve finále proti Dynamu už chybělo snad jen pětizápasové předkolo. Ani enormní vytížení obávanou družinu neskolilo.
„Nevšímám si, že by jim docházely síly, což mi přijde neskutečné,“uchechtl se nevěřícně v rozhovoru pro MF DNES během finále Josef Jandač, ačkoli jako bývalý kouč Sparty poznal třineckou hru až dost dobře.
Stěží lze asi jinak demonstrovat, jak jedinečné vyřazovací boje jejich hegemon prožil. Motákovi svěřenci absolvovali jedenadvacet utkání ve třiačtyřiceti dnech. Pochyby je provázely už ve čtvrtfinále, kdy s Motorem promrhali vedení 3:0, aby jej nakonec rozsekli v závěrečném rozuzlení. Proti Pražanům naopak z hrozivé pozice dotahovali.
S Východočechy se pomalu diskutovalo, zdali rozhodnutí přinesl již čtvrtý zápas, kde Třinec zahodil osm přesilovek, nebo duel číslo pět v enteria areně. Oceláři poprvé vzbuzovali dojem, že dál nemůžou. Opravdu toho měli dost. Jenže se probrali. Zlom tkvěl ve zkušenostech, které poněkud zakřiknutému
Dynamu chyběly, což lze pochopit. Nikdo nemůže mít takovou praxi v ošidných momentech jako právě Třinečtí, u nichž každý rok jen upravujeme adjektivum s počtem titulů.
Ale že zrovna „pětinásobní obhájci“zapsali šestnáctou vyhranou sérii v řadě? Nezapomeňme, že letos se mistr ocitl na hraně vyřazení hned sedmkrát. Uspěl také v sedmém zápase po sobě.
K nevídanému obratu v O2 areně z 0:3 na 4:3 připojil na stadionu dalšího soka historicky první finálovou otočku ze stavu 2:3 na zápasy. Přestože poprvé padl v páté partii, která za vyrovnaného klání vždy rozhodovala o jeho osudu.
Poradil si také bez klíčových zraněných obránců Jakuba Jeřábka s Martinem Marinčinem. Střelec Martin Růžička absentoval či vysedával na kraji střídačky, aby se alespoň zapojil do početních výhod. Z posledních dvou duelů sezony už vypadl i Andrej Nestrašil.
Když se vás pevně drží štěstí, klubové bilance, rekordy ani zranění zjevně nečiní překážku.
Stejně jako jistá míra nepopularity. Úspěšným často nebývá přáno. Ještě když se jedná o Slezany, kteří s oblibou zalezou a využívají past ve středním pásmu. Je ale nutné připomenout, že si ještě předtím musí náskok vypracovat. Asi nikdo v soutěži neumí