Jen tak si pohovět

Respekt - - Fokus O Kom Se Mluví - WWW.ReSPekt.cZ/AUdIo

Na základní škole v Chrudimi, která se stala nechtěně součástí újezdského dramatu, jako by člověk vstoupil do jiného časoprosto­ru. Ředitel Zdeněk Brož jde chodbou, děti zdraví jménem, učitelé se usmívají a o přestávkác­h debatují s dětmi na chodbách, u pingpongov­ého stolu je nával, místnost s počítači je opravdu přístupná, lavice ve třídách jsou seskupeny do útvarů pro pracující skupinky, prvňáčci učitelce říkají křestním jménem. V „klidové“místnosti si potichu čtou o přestávce děti, které mají vzruchů dost a chtějí si chvíli v tichosti odpočinout. „To není možné,“směje se skupina deváťaček příběhu školního časopisu v Újezdě nad Lesy. „To u nás, kdyby bylo něco zakázané, tak to je neříct svůj názor.“Zrovna minulý týden jejich třída vyhověla svému učiteli a napsala mu, co by mohl ve svých hodinách zlepšit – a on jim za to poděkoval. Dívka ze skupinky vypráví, jak ji nedávno potkal ředitel na chodbě uplakanou, trápilo ji zdraví dědečka, který skončil v nemocnici, omluvil ji z hodiny a nechal ji v místnosti učitelů v pohodlném křesle, ať si hodinku hoví, a po chvíli ji tam přišla utěšit její třídní učitelka. „Už je to dobré, dědeček už je zpátky doma,“směje se dívka, „ale tohle nebylo nic výjimečnéh­o. Tady nás nechtějí nachytat, když vidí, že nemáme svůj den, což se někdy stane každému, nemusíme psát písemku nebo si můžeme jít místo učení odpočívat ve třídě na koberec,“líčí přístup učitelů.

Školní řád tady zabere jednu stránku velkým písmem (v ZŠ v Újezdě má 11 hustých stran) a je tu i kolonka pro povinnosti učitelů: Dodržovat zásadně partnerský vztah k žákům, dodržovat Úmluvu o právech dítěte. „To je zásadní, tady nikoho neuslyšíte na děti řvát,“říká ředitel Zdeněk Brož, do jehož školy chodí nahlížet také učitelé odjinud. „Vedeme i děti k přátelským vztahům mezi sebou, ke spolupráci. V normální škole se bohužel spolupráce trestá, když se děti mezi sebou domlouvají, radí, u nás je to žádoucí.“

Učitelku Romanu Howe, která se sem zajela podívat, si tu pamatují – ze školy byla nadšená. Ale že by její nadšení pro přátelskou a otevřenou školu s novými metodami výuky mohlo změnit její školu, o tom ředitel Brož pochybuje. „Měnit může ředitel, nebo by musela najít ve sboru dost spřízněnýc­h učitelů. Jeden člověk ten zaběhaný systém nemůže prolomit,“říká. On sám po svém nástupu do ředitelny v Chrudimi – je to už 26 let – vycházel z toho, co ho štvalo jako učitele na předešlé škole a jako žáka v dětství. A udělal to jinak. „Musel jsem se po dvou letech rozloučit s částí sboru, český učitel je bohužel často líný učitel, který změny, semináře, novinky a větší přemýšlení o potřebách dětí bere úkorně,“vzpomíná. „Tohle se tady na fakultách neučí.“A pak už to prý šlo – vybrat si učitele, kteří mají rádi děti a chtějí z nich vychovávat sebevědomé lidi schopné dávat si věci do souvislost­í, nebát se projevit názory a polemizova­t o nich s ostatními. „Ale pokud je tam paní učitelka na to sama,“krčí Zdeněk Brož rameny, „tak to určitě nedopadne dobře.“

To už si uvědomuje i Romana Howe: „Nevím, jestli na této škole zůstanu, dost mě to tu semílá,“říká. „I já se tady totiž horším, cítím, že dřív jsem učila zajímavěji.“

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.