končící koordinátor české protidrogové politiky Jindřich Vobořil

Polská opozice si komplikuje vzácnou šanci porazit vládnoucí stranu

Respekt - - Obsah - tomአBRoLík

Barbora chaloupková

Letošní jaro v Polsku by mohlo vstoupit do učebnic politiky v praxi. Vládní hegemon, strana Právo a spravedlnost (PiS), začala v březnu náhle ztrácet veřejnou podporu, a spolu s tím se z průzkumové beznaděje začala sbírat její liberální opozice, duo strana Moderní a Občanská platforma. Z několika výzkumů dokonce vyplynulo, že by polští voliči raději viděli ve vládních křeslech jejich koalici než samovládu konzervativního PiS, řízeného ze zákulisí jeho přísným lídrem Jarosławem Kaczyńským. Polská opozice slíbila svým příznivcům, že si vezme poučení z maďarského příkladu, kde je tamní dlouholetý samovládce Viktor Orbán ve volbách neporazitelný i kvůli rozdrobenosti opozičních sil.

Slib se však nepodařilo dodržet. Moderní zareagovali na svůj náhlý vzmach vnitřními hádkami, po nichž stranu opustilo několik výrazných tváří, včetně zakladatele a donedávna lídra Ryszarda Petrua. Opoziční pravicový blok se tak sice nerozpadl, ale politický osud jedné jeho části je velmi nejistý. PiS se po propadu opět těší desetiprocentnímu náskoku volebních preferencí.

Tak my zase jdeme

Spolu s Petruem odešly z Moderních jeho dvě nejbližší spolupracovnice, Joanna Scheuring-Wielgus a Joanna Schmidt (která je také jeho partnerkou), s nimiž stranu v roce 2015 zakládal. Odcházející osobnosti vysvětlují svůj odchod obvyklou výtkou, že se jejich partaj „příliš vzdálila představám stojícím u jejího zrodu“, že „se příliš řídí průzkumy veřejného mínění“a ztrácí na ideové razanci. Velkou roli však také hraje zřejmě fakt, že Petru na podzim loňského roku prohrál souboj o předsednictví se svou zástupkyní Katarzynou Lubnauer a odnesl si z toho pocit osobní křivdy.

Ekonom Petru má velké charisma – a velkou ctižádost. Právě jím vzývaná razance ho ale stála předsednické křeslo: podle straníků byl Petruův styl u voličů víc na škodu než k užitku, a proto vybrali kompromisní Katarzynu Lubnauer. Všichni bývalí představitelé Moderních, kteří odešli s vypuzeným předsedou, zůstávají v parlamentu coby nezařazení poslanci. Petru slibuje, že pokud koalice Moderních a Občanské platformy uspěje v nadcházejících podzimních regionálních volbách, žádné nové uskupení zakládat nebude, aby neštěpil síly. Pokud však opozice propadne, vznik nové strany je velmi pravděpodobný. A volební úspěch liberální opozice je samozřejmě ve hvězdách: po odchodu otce zakladatele a bývalého lídra se propadly preference Moderních pod nutnou pětiprocentní hranici.

Celé tohle drama přitom přichází v opozičně nadějné době, kdy má vládní strana svých starostí dost. Už měsíc bivakují v Sejmu se svými potomky rodiče handicapovaných dětí. Žádají jak navýšení státní podpory pro lidi pečující o nemohoucí děti, tak i vyšší příspěvek pro samotné postižené. Argumentují tím, že v době hospodářského růstu je čas napravit dlouholetý nedostatek peněz na péči o lidi s handicapem (na čemž nese stejný díl viny i současná opozice, která protestující nyní podporuje). Vláda nechce zmíněným sociálním požadavkům ustupovat ze dvou důvodů. Jedná se o sumu v přepočtu třinácti miliard korun, a kabinet PiS by musel ustoupit minimálně z jednoho ze svých nedávných štědrých slibů, což hrozí ztrátou popularity. Zadruhé jde alespoň podle části vládních poslanců o opoziční komplot. Někdy přitom zástupci PiS

VELKÉ CHARISMA A CTIŽÁDOST NE VŽDY POMÁHAJÍ.

volí silná slova. Poslanec Jacek Żalek například nedávno o rodičích demonstrujících v Sejmu řekl, že „by se měli stydět, když si berou vlastní postižené děti jako živé štíty“; jeho poslanecká kolegyně Bernadeta Krynicka se nechala slyšet, že na lidi okupující parlament „by se dal najít nějaký paragraf“. To vyvolává veřejné pobouření a horečné dementi od vedení PiS.

Za protestujícími rodiči stojí podle průzkumů osmdesát procent Poláků, ale hlubší pohled prozrazuje, že politický instinkt vládní strany nakonec nemusí být mylný: když si mají tázaní vybrat, zda by pro dobro pečujících obětovali vládou slíbený příspěvek na školní potřeby, klesne podpora na polovinu a u voličů PiS ještě níž.

Milé, ale nestačí

V Bruselu mezitím dál probíhají rozhovory mezi Evropskou komisí a polskou vládou ohledně polské reformy soudnictví, kterou komise považuje za ohrožení právního státu. Začala s Polskem kárné řízení, na jehož konci může být ztráta hlasovacích práv v Unii. S prosincovým nástupem umírněného premiéra Mateusze Morawieckého se pošramocené vztahy Varšavy a Bruselu alespoň navenek vrátily k normálu. Jak se ale ukazuje, vnější dojem má své meze.

PiS nabídlo komisi dílčí úpravy kritizovaného zákona, které ovšem komise slovy svého místopředsedy Franse Timmermanse označila za nedostatečné, protože neřeší hlavní problém: podezření, že PiS chce podřídit polské soudy tamní politické moci. Debata se vrátila ke kategorickým výrokům. Vysoký činovník PiS, místopředseda Senátu Adam Bielan, po Timmermansově odmítnutí prohlásil, že polská vstřícnost je vyčerpaná a teď je jen na komisi, jakým způsobem svoje kárné řízení ukončit, aby si zachovala tvář. Komisař Timmermans má ale jiný názor. Podle něj může být jedním z logických výsledků dosavadních debat postoupení kárné procedury s Polskem o krok dál, kdy se Varšava bude zodpovídat už ne komisi, ale ostatním členským státům.

Jestli další vývoj předpověděl správně Bielan, nebo Timmermans, se vyjasní nejspíš na konci června.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.