S předsedou Senátu Milanem Štěchem

Předseda senátu milan Štěch býval odborářský vůdce, v poslední době se vypracoval do pozice zjevné morální autority v sociální demokracii. tu teď překvapivě silně vkládá do odporu vůči vstupu své strany do vlády s andrejem Babišem. skoro se zdá, jako by č

Respekt - - Obsah - maRek ŠveHLa / Foto mILan JaRoŠ

marek Švehla

Sociální demokracie zažívá velmi neobvyklou situaci. Vy, její předseda Senátu, jdete proti stranickému vedení a snažíte se překazit vstup své strany do vlády. Proč to děláte?

Na základě zkušeností, které mám z účasti na mnoha jednáních koaličních rad v minulém funkčním období vlády, jsem nabyl zkušenosti, že Andrej Babiš je jako politický partner nedůvěryhodný. A nevím, proč bychom měli do budoucna očekávat něco jiného.

Z čeho jste poznal, že je nedůvěryhodný?

Řeknu vám příklad. Na jednom jednání odmítal náš požadavek zvýšit důchody o víc než 300 korun. Pak vyšel ven, stoupl si před novináře a řekl: „Udělal jsem si revizi na ministerstvu, našel jsem peníze, a proto zvýšíme důchody o 500 korun.“Kromě toho tu bylo neustálé vytváření kauz, útoky na ministra zdravotnictví Němečka nebo na premiéra Sobotku, například za prodej OKD. Sobotka nic neprodal, o privatizaci rozhodovala vláda. Nebo jak šířil dezinformace a lži kolem lithia...

babiš těží z dobrého PR. Ale to není nic nového, co by mělo sociální demokracii zaskočit.

To samozřejmě je nové. Politici z pravého spektra měli svoje zásady a drželi se jich. Andrej Babiš počká, jak vypadají průzkumy veřejného mínění, a tomu přizpůsobuje politiku. Pokud jsou na něco pozitivní ohlasy, tak jde o jeho zásluhy. On to prosadil, on to zajistil občanům. Když něco vypadá negativně, tak se k tomu nehlásí. Respektive hledá možnosti, jak poškodit partnerskou politickou stranu.

Teď už babiše znáte, můžete se na jeho taktiku připravit.

To není jednoduché. I před čtyřmi roky jsme věděli, že Andreje Babiše nepředchází dobrá pověst, co se týká chování k partnerům v byznysu. Pak se ukázalo, že v politice se chová ještě brutálněji a že partnerství s ním je velké riziko. A to politici, kteří byli za sociální demokracii v předchozí vládě, byli zkušenější než ti, kteří teď nastupují.

Předtím jste vy potřebovali babiše, teď potřebuje babiš vás. Nezakládá tohle naději na lepší partnerství?

No to je velmi odvážné tvrzení… Můžu namítnout, že kromě nás má komunisty a Okamuru, kteří mu na zavolání přijdou pomoci. Takže já si myslím, že situace je pro nás daleko rizikovější, protože budeme v koalici s podstatně menším mandátem, jenom s patnácti poslanci.

Co tedy sociální demokracii hrozí?

Že s malým počtem poslanců vstoupí do vlády s hnutím, které reprezentuje trestně stíhaná osoba se sporným lustračním osvědčením a chováním žraloka, která nekouká nalevo ani napravo a jde si jenom za svým. Prostě bychom měli odejít do opozice. V opozici se nabírá síla pro příští volby. Tak funguje normální střídání stran v parlamentních demokraciích. Domnívám se, že vládnutí sociální demokracii poškodí. Bude zapsaná u voličů jako strana, která se chce za každou cenu držet u moci, i když nemá dostatečný mandát občanů.

Myslel jsem to spíš obecněji. Čelí teď ČSSD vzhledem k volebnímu výsledku existenčním problémům jako třeba ODS před šesti lety? Může se stát, že dojde k marginalizaci sociální demokracie nebo k rozštěpení na dvě části?

Myslím si, že k rozštěpení sociální demokracie nedojde, protože nemáme programové rozpory nebo alespoň nejsou markantní. Samozřejmě naše strana se musí modernizovat. Skupiny občanů, díky kterým máme už 140letou historii, se proměňují. Formát námezdní práce se mění, daleko více lidí se věnuje duševní práci, tomu se musíme přizpůsobovat. Asi jsme nezvládli mediální působení, nemáme spřátelená média, nevlastníme média. To je teď handicap, ale možná po čase to může být zase výhoda. Sestup z 22 procent na 7,4 je velký propad, sociální demokracie ale ví, kam patří a jaký program Česká republika potřebuje. Čelíme velkému poklesu preferencí, nikoli programové vyprázdněnosti.

Chystáte se objíždět spolustraníky a přesvědčovat je, aby ve vašem referendu hlasovali proti vstupu do vlády?

Nechystám, mám dost práce v Senátu. Své názory sděluji v médiích.

Přece jenom způsob, jak vystupujete proti stranickému vedení, není obvyklý. Přitom nový předseda Jan Hamáček se chová tak, jak avizoval na sjezdu před svojí volbou.

Na sjezdu bylo sděleno, že sociální demokracie ukončila jednání s hnutím ANO. Poté zavládla báječná, uvolněná atmosféra, a kdyby se bývalo nechalo hlasovat, tak vám garantuji, že by se i delegáti rozhodli jednání o vládě ukončit. Důležité ale pro mě je, že rozhodne členská základna, do té doby vedeme diskusi. Tady není žádný bratrovražedný boj, jsou tu prostě dva silné názorové proudy. Jeden říká: chceme být u toho, abychom byli jako strana vidět. Druhý říká: nechoďme do vlády, je to velmi riskantní. I někteří členové vedení vstup do vlády nepodporují.

Je ale dost neobvyklé, aby významný funkcionář strany jako vy tak usilovně vystupoval proti svému předsedovi.

Ale já proti němu nevystupuji. Jenom hájím jiný názor. A budu ho hájit do té doby, než padne konečné rozhodnutí. Tím bude výsledek našeho referenda. To budu respektovat.

Jak situaci komplikují aktivity prezidenta Zemana? Na ČSSD má, jak známo, obrovský vliv, zároveň stojí na straně Andreje babiše, který hraje proti vám.

Miloš Zeman je člověk, který se v politice umí orientovat. Přitom vytušil, že Andrej Babiš je po všech stránkách silný politik. Je silný ekonomicky i mediálně. Miloš Zeman v něm viděl partnera, s jehož podporou by mohl znova uspět v prezidentských volbách, což nakonec vyšlo.

Miloš Zeman se snažil v posledních letech sociální demokracii uškodit. Snaží se o to i teď?

Myslím si, že on o tom nepřemýšlí. Chce dosáhnout svého ega. Jako když spustil případ „novičok“. Dneska už musí vědět, že výroky kolem novičoku nebyly šťastné, přesto je v Polsku zopakoval. Prostě vždycky chce, aby si veřejnost myslela, že měl pravdu.

Počkejte, kdekdo říká, jaký je Zeman stratég, jak promýšlí v politice několik tahů dopředu. A podle vás o krocích kolem vlády nepřemýšlí?

Neříkám, že se to někdy neděje, určitě má často alternativy. Ale někdy pan prezident něco sdělí a teprve pak k tomu hledá odůvodnění, jako například u Peroutkova článku. Znám ho už nějaká léta.

Pan předseda ČSSD Hamáček s prezidentem konzultuje jména ministrů. Je to dobře?

Je to celkem logické. Pokud premiér chce, aby návrh vlády prošel, tak by se o ní mělo hovořit s prezidentem. Na druhou stranu prezident by měl dělat zásahy do složení vlády jedině v případě, že najde skutečně vážné důvody.

Prezident Zeman už stihl odmítnout Miroslava Pocheho, kterého mu předseda ČSSD představil jako kandidáta na důležitého ministra zahraničí. Měla by sociální demokracie na Pocheho nominaci trvat i přes Zemanův odpor?

Neodpovím jednoznačně. Pan Poche není osoba, kterou bych já osobně ve vládě podporoval. Na druhou stranu je to návrh ČSSD a prezident by ho měl akceptovat.

Zkusme to tedy obecně. Případ novičok ukázal, že prezident dělá svoji vlastní politiku ve vztahu k Rusku, která je v neprospěch Česka. Reálně tak hrozí, že se bude snažit dostat do pozice ministra zahraničí člověka ladícího s jeho proruskou pozicí. Nemáte z toho obavy?

Já si za tu vládu, pane redaktore, žádné velké starosti neberu, protože jak se zdá, to nebude vláda, která by měla moje sympatie. Samozřejmě mi vadí, když přijedu do zahraničí a tam, jako například ve Švédsku, se mě ptají, kdo vlastně má v naší zahraniční politice rozhodující slovo, jestli vláda, nebo prezident a jeho poradci. Takže je to komplikace. Ale jak si to předseda vlády připraví, tak se za to bude zodpovídat.

No ale vy jako reprezentant koaliční strany asi nemůžete dávat od složení a fungování vlády ruce pryč.

Rozhodnutí členské základny vstoupit do vlády hodlám respektovat, nikdo ale nemůže očekávat, že budu nějakým silným obhájcem vlády, o níž nejsem přesvědčen, že je dlouhodobě pro sociální demokracii přínosem. Určitě ji nebudu bojkotovat, ale nebudu za ni, jak se říká, potit krev, to mi ani nepřísluší. Budu hlídat, abychom v Senátu odváděli profesionální práci, posuzovali návrhy zákonů a prosazovali mezinárodní smlouvy, které jsou v souladu s našimi prioritami, tedy členstvím v Evropské unii a NATO.

Potit krev, to bych úplně nevyžadoval. Spíš mě zajímá, jestli jako přední funkcionář své strany a člověk s nemalým kreditem uvnitř ČSSD hodláte ovlivnit důležitá rozhodnutí, třeba právě kdo bude ministr zahraničí.

Předseda Jan Hamáček má usnesení předsednictva sociální demokracie, že před referendem seznámí předsednictvo s návrhy nominantů na pozice členů vlády. Takže pokud budu mít nějaký názor, tak ho řeknu. Předpokládám, že můj pohled a pohled prezidenta nebudou shodné.

Situaci uvnitř ČSSD zkomplikoval i spor kolem poslance Foldyny. Pronesl jste asi nejostřejší odsudek, když jste prohlásil, že ve vedení ČSSD nemají lidé jako pan Foldyna co dělat. Měl by tedy rezignovat? Nebo má dojít k odvolání?

Myslím si, že opravdu lidé, kteří se nedokážou kontrolovat, by neměli reprezentovat naši stranu. Nikoho takového jsem dosud v sociální demokracii nepotkal.

Co myslíte tím „nikoho takového“?

V sociální demokracii nemáme žádný proud, který by vyjadřoval tak proruské názory nebo který by se vyhraňoval vůči zahraniční politice, kterou Česká republika dlouhodobě prosazuje. Kolega Foldyna je v tomto sólista, proto by neměl mluvit za celou sociální demokracii.

Proč si ho tedy sociální demokracie zvolila za místopředsedu?

Bylo to myslím proto, že jel na vlně kritiky bývalého vedení, zejména Bohuslava Sobotky. To ho vyneslo do vedení strany. A já se domnívám, že by si měl celou věc zvážit, protože on se do té problematiky stále více zamotává.

A pokud ji zváží, a neodstoupí?

Pak bude důležité, jak se k němu budou stavět další místopředsedové a pan předseda. Zatím na naše výzvy a vyjádření nedá, je ale otázka, jestli mu to bude prospívat.

Jaký má vlastně reálný smysl, když vy ze své pozice předsedy Senátu prohlásíte, že ten a ten člověk nemá ve vrcholné stranické funkci co dělat? Čekáte, že ovlivníte pana Foldynu? Nebo další kolegy ve vedení strany?

Sám o sobě jsem nechtěl zaujímat stanovisko. Ale pokud se na to média ptají, pak člověk musí dát najevo nějaký postoj. Jinak byste si mysleli, že jsme všichni stejní, že ten názor sdílíme nebo ho ještě podporujeme. Takže moje reakce měla sdělit, že neuvažuji jako pan Foldyna a nepřeju si, aby takhle jednali představitelé sociální demokracie. Pokud se takto vyjádří vícero lidí, bude o tom pan Foldyna přemýšlet a buď výrazně zkoriguje své postoje, čemuž moc nevěřím, anebo bude mít problémy.

Mohli bychom víc mezi lidi Před třemi lety jste v jednom z rozhovorů prohlásil, že jedete kvůli vážné nemoci na půl plynu. Už zase jedete naplno?

Zdá se vám, že jedu na půl plynu?

Nezdá.

Tak vidíte. Na půl plynu jsem musel jet krátkodobě kvůli léčbě. Pokud bych dnes kriticky a otevřeně nemluvil, byl bych ve stresu způsobeném tím, že v sobě něco potlačuji. Potřebuji takové věci odventilovat, říci, jak to cítím. Takový jsem vždycky byl. Oproti některým lidem v politice včetně Andreje Babiše mám jednu velkou výhodu. Už v roce 1994 jsem spolu s Richardem Falbrem a dalšími odboráři organizoval demonstrace, kde jsme upozornili na řadu nešvarů ve společnosti. Andrej Babiš rád říká, že se tady kradlo. Jenže on v té době privatizoval, rozšiřoval majetky, zatímco já jsem proti tomu organizoval akce. Mám tedy čisté svědomí a chci si ho zachovat i směrem k sociální demokracii. Proto pokud jsem hluboce přesvědčený, že se děje něco špatně, tak na to upozorňuju. Dělám to, co dělat mám. A kdybych to nedělal, tak se budu cítit špatně.

Pak se ale nemůžu nezeptat: v roce 1978 jste vstoupil do kSČ. Tehdy vám nedělalo problém přizpůsobit se okolí?

Můj táta měl středoškolské vzdělání, do roku 1947 psal do novin, byl šikovný člověk s velkým rozhledem, ale protože byl kritikem režimu a zastával jiné hodnoty, dělal celý život v zemědělství traktoristu. Moji rodiče proto chtěli, abychom se my, jejich děti, nějak uplatnili. Říkali: „Můžeš být kdekoli, ale vždycky se chovej tak, aby ses mohl ohlédnout a děti se za tebe nestyděly.“Myslím si, že se za mě nikdo stydět nemusí. Kdybych se choval za minulého režimu špatně, tak by mi ve fabrice, kde jsem pracoval, nedali důvěru a nepůsobil bych ve stávkových výborech během revoluce. Nebyl bych zvolený do vedení odborů a tak dále. Když mě něco štvalo, tak jsem prostě proti tomu vystupoval, tak to bylo vždy.

V osmdesátých letech to ale asi nebylo tak jednoduché…

Nedělal jsem velkou politiku, pane redaktore. Dělal jsem politiku ve fabrice, byl jsem v odborech členem závodního výboru a za tu moji halu, moji dílnu v těžkém provozu, jsem se docela dost razantně bral. Pro ty lidi jsem dost věcí prosazoval a myslím si, že to ocenili. Takže de facto jsem se v těch škodováckých poměrech choval podobně, jako se dneska chovám v politice.

A co se týče vašeho zdraví, už jste v pořádku?

Po operaci jsem se rychle zhojil, měl jsem štěstí v neštěstí. Od té doby mám všechny kontroly v pořádku.

Před čtyřmi lety jste se během tzv. lánského puče veřejně zastal bohuslava Sobotky. Šlo o poměrně dramatickou situaci, která odstavila od moci do té doby vlivné sociální demokraty, kteří se proti Sobotkovi spolčili s prezidentem. Co vám tahle zkušenost přinesla?

Já bych neřekl, že mi to něco přineslo. Prostě když někde cítím křivárnu, neumím otočit hlavu a koukat jinam. Se mnou ve fabrice dělali lidé, kteří se báli říct: Tady máme bordel, tady nám kouří pece, tady je znečištěné prostředí. Já jsem na tyhle věci neustále upozorňoval.

Přináší vám tahle otevřenost ve straně popularitu, nebo naopak problémy?

Nikdy jsem si tuhle otázku nepoložil. Nikdy jsem totiž neměl ambici, že bych chtěl sociální demokracii vést nebo být místopředsedou. Nemám rád jednu věc – zajišťovat si podporu. Říkat věci jako: Když mě budete volit, já vám za to… V odborech jsem se stal místopředsedou a předsedou, ale nikdy jsem za nikým nešel, abych získal podporu. Chtěli mě, protože si mysleli, že je budu dobře hájit společný program.

Tohle byste mohl udělat i v ČSSD. Nemusíte slibovat.

V partaji – v jedné jako druhé – se na volbě vedení domlouvají regiony. Jde o dohody ve stylu: Když vy nám podpoříte jednoho, my vám druhého. A to není můj šálek kávy.

Co říkáte na to, že někteří účastníci lánského puče jsou zpět? Jiří Zimola je prvním místopředsedou a jedná o vládě.

Samozřejmě si myslím, že špatný volební výsledek a další problémy jsou důsledkem toho, že sociální demokracie dlouhodobě působí jako strana, která má dvě křídla. I dneska náš souboj tak může působit, ale za sebe opakuji, že svůj názor budu prezentovat a hájit do té doby, než členská základna rozhodne. Pak se podřídím. Věřím, že druhý názorový proud taky a potáhneme za jeden provaz.

Má ČSSD poslední možnost rehabilitovat se u voličů tím, že si politiku odpracuje, jak říká Jiří Zimola?

Z opozice se dá taky velmi dobře pracovat. Je to jen náročnější. Na druhou stranu bychom mohli víc chodit mezi lidi, na to je v opozici více času. Ale když případná účast ve vládě dopadne dobře a sociální demokracie bude mít preference, tak se budu radovat. Ale bohužel v tuto chvíli tomu nevěřím, protože si myslím, že s Andrejem Babišem směřujeme spíše k čertu než k andělu.

mILan ŠtěcH (64) Pochází z rodiny sedláků, vyučil se strojním mechanikem a při zaměstnání vystudoval střední průmyslovou školu. v letech 1979– 1989 byl členem ksč. v listopadu 1989 byl zvolen do stávkového výboru a občanského fóra. v roce 1990 se stal...

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.