Žlutý král pod tlakem

Student agency se prý prodávat nebude. Firma Radima Jančury však čelí čím dál tvrdší konkurenci

Respekt - - Fokus Agenda - PETR HORKÝ

Minulý týden médii proletěla zpráva, že Radim Jančura, jeden z nejúspěšnějších tuzemských podnikatelů, prodává část svého přepravního impéria. Podle informací Hospodářských novin chce prodat společnost Student Agency, která nabízí především letenky a zájezdy. Firmu hodlá prý prodat proto, aby se mohl plně soustředit na jádro svého podnikání, tedy autobusovou a vlakovou přepravu sesterské společnosti RegioJet. Jančurovi lidé zvěsti o prodeji jednoznačně popírají. „Nic takového není na pořadu dne. Nabídky dostáváme pořád a někdy samozřejmě zkoumáme, kolik by případná transakce vynesla,“říká mluvčí Aleš Ondrůj. Zpráva každopádně vyvolala otázku, jak si dnes vlastně Jančura stojí v mimořádně ostrém konkurenčním boji s evropským přepravním obrem jménem FlixBus.

Nic nezveřejňujeme

Ještě před rokem neměly Jančurovy žluté autobusy na zdejších silnicích vážnou konkurenci. Pak ale uprostřed loňského léta do Česka přišla se svojí zelenou flotilou firma FlixBus. Největší evropský soukromý autobusový přepravce, který předtím ovládl přepravu v každé zemi, do které přišel, se netajil tím, že totéž chce provést i v Česku. Ať už šlo o Německo, Polsko nebo Rakousko, jeho taktika byla vždy stejná: nabízet tak levné jízdenky, až to konkurence vzdá a přebarví autobusy nazeleno – nebo zkrachuje.

Jančura se ale nevzdává. Podle mluvčího vzal FlixBus RegioJetu za deset měsíců v Česku pouze sedm procent cestujících. „Lidé nám zůstávají věrní,“říká Ondrůj. A pochvaluje si, že se firmě daří úspěšně rozvíjet vlakovou dopravu, kde meziročně přibylo 30 procent cestujících. Mluvčí však připouští, že vzdorovat zelenému obrovi, který nyní působí ve 28 zemích, je stále těžší. RegioJet musel pod tlakem konkurence zrušit některé menší autobusové linky, například do Klatov nebo do Vimperka. Jančurovy firmy také vlivem konkurenčního boje přestaly zveřejňovat hospodářské výsledky.

Ty nezveřejňuje ani FlixBus, stejně jako počty cestujících. Firma sídlící v německém Mnichově se ale chlubí, že celkově v loňském roce přepravila 40 milionů lidí a po pěti letech existence je poprvé v zisku. Jančurův RegioJet loni přepravil 16 milionů zákazníků. FlixBus je po pěti letech největší v Evropě, Česká republika mu však zatím vzdoruje.

Společnost Radima Jančury je nicméně pod tlakem a stěžuje si, že nová konkurence prodává jízdenky za dumpingové ceny, což je podle firemního pohledu nekalá praktika. „Když něco takového dělá nováček, dá se to pochopit. Ale když to i po deseti měsících po příchodu dělá evropský dominant, zneužívá tím svého postavení. Chystáme se podat žalobu,“říká mluvčí.

Mluvčí FlixBusu na dotazy, kolik v Česku přepravuje cestujících, neodpovídá – je to prý tajemství, stejně jako hospodaření v Česku. Firma nedávno svůj obchodní model rozšířila na železnici – v Německu od jara jezdí první zelené vlaky. Právě vlaky jsou místem, kde Jančura nyní mohutně investuje a roste. Ve vzduchu tedy visí zajímavá otázka: Kdy se na českých kolejích objeví zelené vlaky firmy, jejíž finanční zázemí převyšuje českou firmu? „Konkrétní plány zatím nejsou. V budoucnu jsme ale otevřeni všemu,“říká mluvčí FlixBusu Martina Čmielová.

oTáZKa Zní, Kdy SE I na TuZEmSKýCh KoLEJíCh obJEví ZELEné vLaKy.

nahrával v době voleb oblíbeným stranám – takzvaný britský model. V něm z řady kandidátů zvítězí ten, kdo získá nejvíce hlasů, i kdyby jeho podpora představovala třeba jen 20 procent, což zároveň znamená, že zbývajícím 80 procentům voličů vítěz nemusí vyhovovat vůbec.

„Jsem příznivcem redukce volby na jedno kolo spojené s krajskými nebo komunálními volbami. Zvýší to volební účast, která se ve druhém kole dramaticky propadá, což je škoda, protože Senát sehrává v našem systému velmi důležitou úlohu,“říká politolog Tomáš Lebeda. Při volbách do Senátu před dvěma lety přišlo k druhému kolu pouhých 15,4 procenta voličů. „Zároveň bych byl velmi silně proti tomu, aby se jednalo o jednokolový britský systém, kde vítězství bere první v cíli a stačí pro něj relativně nízká voličská podpora,“dodává Lebeda.

Podle pořadí

Změnou volby do Senátu na jednokolovou se poslední rok a půl zabývá i skupina senátorů, mezi nimi například právník Jiří Dienstbier (ČSSD) či bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová (nezávislá za SZ). Debaty senátorů vyústily letos na jaře v návrh zákona, který je založen na australském systému volby. V něm vítězí kandidát přijatelný pro většinu voličů.

Jde o hlasování, v němž lidé seřadí kandidáty napsané na jediném volebním lístku podle svých sympatií. Kandidáti na lístku budou mít před jménem natištěný prázdný čtvereček, do nějž volič napíše číslo určující pořadí podle svého gusta: jedničku dá svému favoritovi, dvojku tomu, koho by si v Senátu přál, pokud jeho favorit neprojde, a tak dále. Aby byl hlas platný, bude muset volič přiřadit pořadí alespoň třem kandidátům.

Získat nadpoloviční počet hlasů se jednomu z kandidátů po sečtení „jedniček“samozřejmě podaří jen výjimečně. Australský model to řeší tak, že hlasy nejméně úspěšných kandidátů připadnou ostatním: odzadu se vyškrtne ze seznamu ten, kdo skončil na posledním místě, a jeho hlasy se rozdělí zbylým kandidátům podle pořadí, které na lístcích určili voliči. Pokud tedy na posledním místě skončí kandidát Novák, jde ze hry, vezmou se „jeho“lístky (ty, na nichž ho voliči označili číslem 1) jeden po druhém a všechny „dvojky“Novákových voličů se rozdělí na hromádky příslušných kandidátů. Takhle se – postupným odkrajováním neúspěšných kandidátů odzadu a přiřazováním jejich „druhé volby“úspěšnějším účastníkům – bude pokračovat, dokud někdo z kandidátů nezíská nadpoloviční většinu hlasů. „Tento systém pomáhá těm kandidátům, na kterých se voliči dokážou nejvíce shodnout jako na přijatelných, těm, na kterých je nejširší konsenzus,“říká politolog Tomáš Lebeda. „Horší to v něm budou mít ostře vyhranění kandidáti, kteří mají sice relativně velkou skupinu podporovatelů, ale ostatní nejsou ochotni je akceptovat.“

Na to, zda právě australský systém navržený v Senátu získá podporu možné budoucí vlády, při vyjednávání mezi hnutím ANO a ČSSD řeč nepřišla. Sociální demokraté podle svého předsedy Jana Hamáčka stojí právě o něj, Andrej Babiš v minulosti prosazoval naopak model britský, který nahrává jeho straně: ANO by pak mohlo dominovat nejen ve sněmovně, ale i v Senátu. „Není však vyloučeno, že až se vláda seznámí s návrhem senátorů, získá návrh její podporu,“říká tiskový manažer hnutí ANO Vladimír Vořechovský. Pokud by ANO přece jen stálo o systém britský, nebude mu to nejspíš moc platné – pro nový zákon by bylo potřeba sehnat podporu ústavní většiny parlamentu, tedy tři pětiny poslanců i senátorů, a tolik si jich systém výhodný pro Babišovu stranu určitě nezíská. V případě názorového rozkolu mezi ANO a ČSSD by však hlasy ve sněmovně nejspíše nevyšly ani pro systém australský.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.