Oslava stvoření

Respekt - - Rozhovor -

Do jisté míry je to otázka generační výměny. Starší generace má problém úplně přehodit výhybku. Pro pracovníky povodí je regulace vodního toku prostě stavba, která se musí udržovat. Ale ne všechna povodí jsou stejná, některá uvažují pružněji a jsou vstřícnější třeba k takzvaným renaturacím: Potok podemele opevněné břehy a osvobodí se z koryta. Dřív okamžitě přijel bagr a koryto obnovil, dnes se často zváží rizika a přírodě se ponechá volná ruka. Renaturace jsou tak významnější než revitalizace, vracejí přírodě stovky kilometrů toků. Navíc jsou levnější. Pořád ale platí, že představují jen zlomek celkové délky potoků a řek.

Vzděláním jste hydrobiolog a zabýváte se také přesahy mezi ekologií, biologií a křesťanskou vírou. V jednom rozhovoru jste řekl: „Nemohu vnímat trend k zesložiťování organismů jako pasivní, automatickou záležitost, evoluci jako řadu omylů v přepisu genetické informace a život jako omyl v řádu vzrůstající entropie.“S tím by možná řada evolučních biologů úplně nesouhlasila. Jak jste to myslel?

Vidím v evoluci určitou kreativitu a je zajímavé, že kreativita je slovo připisované Bohu – Bůh stvořil přírodu. Ale co když je to tak, že Bůh tvoří tvůrce, to znamená, že na všech úrovních evoluce se projevuje určitá kreativita, vynalézavost, která posunuje organismy do nějakých vyšších pater, ke složitějším strukturám nebo propracovanějšímu chování? Vědci třeba připevňovali vysílačky na těla žab a zjistili, že osmdesát procent jich zůstává celý život u té samé tůně. Tři žáby se ale vydají přes kopec někam úplně jinam. Někdo experimentuje, odvažuje se jiné strategie, dostane se do jiných podmínek, začne se vyvíjet jinak. A může vzniknout nový druh.

To lze ale vysvětlit tak, že náhodná mutace v dědičné informaci programuje některé jedince k rizikovějšímu chování.

Jistě, proč ne. Nevím ale, jestli to opravdu něco vysvětluje, když to takto řeknete.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.