Na nejnižší příčce

Respekt - - Civilizace -

nejenom svých vlastních zastíněných „potomků“– semenáčů, ale i semenáčů jiných druhů.

Proč mateřské stromy pomáhají přežít i cizím „potomkům“? Lesní komunita tím opět posiluje svoji odolnost, jež je dána také mezidruhovou rozmanitostí. Suzanne Simard ostatně uvádí ještě další příklad mezidruhové spolupráce. Zjistila, že dva druhy stromů, se kterými prováděla pokusy – jedle douglasky coby stálezeleného druhu a opadavé břízy –, mezi sebou během sezony čile „obchodují“s živinami podle toho, jak se který druh dostává do výživového dluhu. Stále více vědců tak stromům, těmto největším zástupcům rostlinné říše, přisuzuje cílené chování jako známku určitého „přemýšlení“. Chápe jej tak i nově se etablující vědní obor – rostlinná neurobiologie. Nutno podotknout, že občas se chytlavého tématu zjednodušujícím způsobem chopí například časopisecké články, které řeší, zda má vaše pokojová kytka na psacím stole raději rock, nebo Mozarta, či doporučují, jak načerpat energii objímáním stromů. Ale i přes tato zjednodušení se zdá, že pohled na rostliny, vnímané dosud převážně jako pasivní, svými kořeny do země pevně vklíněné „tupé“organismy, jejichž růst, rozmnožování, zásobování živinami a reakce na vjemy z okolí se dějí automaticky a bez jakékoli vůle a cítění, se začíná pomalu měnit.

Na druhou stranu jsou zde pořád zástupy kritiků. Zatímco vědecké důkazy o duševním životě zvířat, jejich inteligenci, prožívání stresu, smutku, radosti či o sociálním cítění jsou dnes brány víceméně jako legitimní, obdobný pohled na rostliny pro část vědeckého světa zavání šarlatánstvím. „Těžko říct, proč tomu tak je,“krčí rameny slovenský vědec František Baluška, jeden z otců rostlinné neurobiologie, který působí jako vedoucí laboratoře v Institutu buněčné biologie na Univerzitě v Bonnu. „Může to souviset již s Aristotelem, který zástupce rostlinné říše zařadil na nejnižší příčku hierarchie života,“uvažuje badatel, jenž v roce 2005 založil Mezinárodní společnost pro neurobiologii rostlin.

Podle Balušky má mnoho jeho kolegů z vědecké branže problém vnímat rostliny jako inteligentní organismy schopné komplexního zpracování informací z okolí, vybavené určitou pamětí, jež si informace předávají prostřednictvím synaptických spojení podobně jako třeba nervové buňky v lidském těle: „Posuzování inteligence jednodušších organismů, bakterií, je kupodivu méně vyhroceným tématem.“

Smyslové schopnosti rostlin přitom fascinovaly již Charlese Darwina, který spolu se synem Francisem provedl řadu pokusů. Pomocí nich dokázali, že kořeny mladých rostlinek vnímají světlo, gravitaci, vlhkost, tlak a podle toho řídí optimální trajektorii svého růstu. Roku 1880 v experimentální studii Síla pohybu v rostlinách Darwin píše: „Sotva je přeháněním, řekneme-li, že špička kořínku, takto nadaná vnímavostí a vybavená schopností řídit pohyb sousedících částí, působí podobně jako mozek nějakého nižšího živoči- 61

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.