Meditovat jako Francouz

Světem osobního rozvoje se šíří nový trend – sofrologie

Respekt - - V Hlavě - PETR TŘEŠŇÁK

Připraveni? Výborně. Takže si stoupneme, pěkně rovně, chodidla na šíři ramen. Zhluboka se nadechneme, zvedneme ruce nad hlavu, pokrčíme je v loktech a palci si ucpeme nosní dírky. Hluboko se předkloníme, chvíli čekáme se zadrženým dechem a pak necháme ruce z nosu volně spadnout k zemi. Spolu s nimi vypustíme i všechen vzduch z plic. Zní to nějak takhle: „Fůůůůůůůů…“

Pokud tohle cvičení uděláte třikrát za sebou, všimnete si možná jisté změny. Budete klidnější, méně úzkostní, sebevědomější. Alespoň to tvrdí vyznavači cvičebního systému, který se v poslední době světem osobního rozvoje šíří jako lesní požár. Jmenuje se sofrologie, jeho historie je překvapivá a potenciál uklidňovat rozrušené příslušníky druhu homo sapiens se zdá mimořádný.

Nuda vsedě

V Česku má tahle debata zatím ještě zpoždění, západní svět ale už nějaký čas tuší, že pokud chce hektickou digitální éru přežít ve zdraví, je třeba pro to něco aktivně udělat. Tedy nejen zdravě jíst, cvičit a spát, ale také se věnovat nějaké mentální praxi, která člověka naučí zvládat stres, lépe se soustředit a relaxovat.

Dostupných technik je celá řada, zdaleka nejvíc se ale prosazuje meditace nazývaná mindfulness (česky někdy meditace všímavosti), systém, který koncem sedmdesátých let vytvořil americký lékař Jon Kabat-Zinn. Odvodil ho hlavně z buddhistické meditace a jeho duchovních významů zbavená mindfulness se coby nástroj zvládání úzkosti a zvyšování pohody postupně prosadila ve zdravotnictví, armádě, školách nebo také ve věznicích.

Její účinnost dnes potvrzuje řada studií, tahle světská podoba spirituální praxe má ovšem i jistou nevýhodu: pro leckoho je příliš náročná. Trénink všímavosti vypadá tak, že se člověk vsedě soustředí na vlastní dech. Pokud trpíte ADHD, máte slabou vůli nebo špatně zvládáte nudu, může to zkrátka být moc namáhavé, takže dlouho nevydržíte.

A právě tuhle mezeru na trhu se teď chystá vyplnit sofrologie. Píše se o ní ve světovém tisku jako o „nové mindfulness“s tím rozdílem, že je dynamičtější a přístupnější.

Pestře a bez důkazů

Sofrologie není žádná rychlokvašená novinka. Španělský psychiatr kolumbijského původu Alfonso Caycedo ji vyvinul už koncem šedesátých let minulého století coby léčbu posttraumatické stresové poruchy. Čile cestoval po Asii, rozmlouval se slavnými jogíny a zenovými mistry, studoval hypnózu i filozofii. Všechny tyhle vlivy pak propojil do systému cvičení, který má dvanáct úrovní a každá zahrnuje několik různých cviků.

Nemusí se při nich nehybně sedět a střídají se tu různé způsoby dýchání, relaxace, meditace, pohybů, uvědomování si těla nebo mentálních vizualizací. Právě v tom tkví podle sofrologů klíčové plus. Metoda je pestrá a poutavá, jednotlivé cviky se dají dobře využít v přípravě na různé zátěžové situace. Sofrologie se desítky let praktikuje ve Švýcarsku a ve Francii, kde ji coby alternativní léčbu úzkosti dokonce proplácejí některé pojišťovny. Cvičí se ve školách před zkouškami či v předporodních kurzech, francouzská ragbyová reprezentace ji zařadila do přípravy na poslední mistrovství světa. Až do letošního roku, kdy populární učitelka Dominique Antiglio vydala knihu v angličtině, se o ní ale takřka nemluvilo mimo kontinentální Evropu, což se teď mění.

Tolik dobré zprávy. Ta horší zní, že na rozdíl od mindfulness, kterou zkoumá řada vědců, nelze blahodárný účinek sofrologie zatím vědecky podložit. Studií existuje minimum.

Ve snaze najít alespoň nějaký důkaz jsme zapátrali ve výsledcích zmíněného šampionátu v ragby před třemi lety. Bohužel se ukázalo, že navzdory výcviku v sofrologii dostal francouzský tým ve čtvrtfinále nakládačku od Nového Zélandu, jehož borci před zápasem nemeditují, ale výhrůžně se šklebí. Nevadí. Pevně věříme, že Francouzi odcházeli do šaten vyrovnaní a klidní.

Tahle technika není žádná rychlokvašná novinka.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.