Co a proč

Respekt - - Téma -

Ani takové kánony či alespoň osobní doporučení však – zdá se – zatím nemáme nebo o nich nevíme. V informačně nabité, ale zároveň nepřehledné době, kdy se navíc čtenáři po vzoru jiných oblastí kultury dělí na specializovaná publika, tak začínají hrát větší roli další zákonitosti a podněty. Ve zmiňovaném výzkumu z roku 2007 více než polovina dotázaných uvedla, že v záplavě vydávaných titulů zkrátka není možné mít ani přehled. Nikoli zanedbatelnou porci čtení nám tak dnes vybírají naše profese – čtvrtina lidí ve výzkumech uvádí, že často čte knihy, které souvisejí s jejich prací.

Jinak největší roli hraje doporučení známých a přátel. Jinými slovy: náš literární kánon do značné míry utvářejí lidé kolem nás. Hrálo to roli vždy, nakonec jako u mnoha dalších činností, ovšem poté, co se knižní trh rozšířil a znepřehlednil, role blízkého člověka při výběru čtení prudce posílila a nadále posiluje. A role rodiny nakonec zůstává klíčová i v tom, zda se člověk čtenářem vůbec stane; na rozdíl od školy, jejíž vliv v tomto směru upadá.

Zejména v posledních letech pak sílí vliv jakéhosi rozšířeného okruhu známých – čtenářské kluby na Facebooku či knižní influenceři, třeba mimořádně populární Lucie Zelinková na Instagramu, jejíž knižní tipy sleduje přes sedmdesát tisíc lidí. Zelinková pracuje jako produktová manažerka internetového knihkupectví a ve svých tipech cíleně míchá vysokou literaturu se středním proudem: spíše než konkrétní přehled v literatuře propaguje čtení jako takové. Zbabělci morčata ostře sledované vlaky Smrt krásných srnců modlitba pro Kateřinu Horovitzovou Spalovač mrtvol Kníška Báječná léta ratura 1945–1989 z pera Martina C. Putny vydaná loni na podzim končí stovkou doporučených děl z tohoto ranku.

Ani jedno z toho však nelze vnímat jako žitý kánon. A pokus sestavit jej dnes narazí na řadu komplikací. „Literární kánon je dobrá věc – vědět, co je dobré číst, je dobré tak vůbec. Ale jako se částečně liší identita každého z nás a nikdo nereprezentuje třeba češství nejlépe a nejreprezentativněji, nemůže nám dnes stačit jeden reprezentativní kánon pro všechny lidi i příležitosti,“míní profesor Petr A. Bílek, literární teoretik a historik, který vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Jak říká, nelze nyní vypracovat jeden kánon, který by vydržel třicet let pokrývat českou literární produkci tak, aby to všem vyhovovalo. Spíš jsou podle něj možné a potřebné dílčí kánony. Díla do nich lze vybírat podle kritéria vývojové podnětnosti či novosti, ale stejně tak podle kritéria jejich dnešní čtivosti – a vzniknou tak zcela různé řady knih. Mladší generace v něm bude chtít mít i žánrovou literaturu typu fantasy, ženy nejspíš budou zahrnovat více autorek. Už jen adjektivum „český“je podle literárního vědce problém: „Když bude koncipováno jazykově, Kafka v kánonu nebude, když ale bude chápáno teritoriálně, tak tam určitě bude. I pro pocit kolektivní identity budeme mít spíš řadu pozvolna se měnících kanonických řad,“míní Bílek.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.