Ať to přijde samo

Respekt - - Téma -

ezi třemi sty dvaceti lidmi, které dnes Josef Průša zaměstnává, mají farmáři zvláštní postavení. Nedělají nic se zvířaty ani s půdou, jsou průmyslovými dělníky nového věku a ven na vzduch chodí leda při odpočinkové pauze.

V Průšově podniku vyrábějí 3D tiskárny a není to tak dávno, kdy mladý vousatý podnikatel dělal jejich práci sám. Firmu založil ve dvaadvaceti letech a farma – což je jeho pojem pro výrobní linku – se tehdy vešla na pár regálů v malé komoře pronajatého bytu. Princip je pořád stejný. 3D tiskárna je stroj na výrobu plastových dílů, sama je také z plastových dílů sestavená, a tak se logicky nabízí možnost vyrobit si součástky vlastními silami. Průšovy tiskárny zkrátka tisknou samy sebe.

Platí to i dnes, po šesti letech. Jen s tím rozdílem, že farma zabírá půl patra v sedmipodlažní budově, kterou Průša zabral skoro celou pro sebe. V dlouhých řadách tu na reprodukci svého druhu pracují tři stovky tiskáren. Pod dohledem farmářů produkují díly pro svoje potomky v takovém tempu, že další tři stovky mohou každý den vyrazit v krabicích do světa.

Tempo je dost vysoké na to, aby Průša mohl z Prahy zaútočit na pozici největšího výrobce domácích 3D tiskáren na světě. Přes industriálně vyhlížející sídlo v pražských Holešovicích letos pověsil mamutí billboard, podle kterého jsou jeho tiskárny také „nejlepší na světě“. Smělé tvrzení dokládá sedmi pochvalnými certifikáty z amerických časopisů pro kutily nebo tím, jak po jeho zboží roste poptávka. Tržby by měly letos poprvé překročit miliardu korun a čistý zisk se při pokračování dosavadního vývoje snadno přehoupne přes sto milionů.

Studium na inženýra ekonomie sice Průša kvůli firmě nedokončil, nestihl se ani oženit, ale jinak vypadá jako chodící návod na úspěch. Na dvoře mu parkuje elektrické BMW, časopis Esquire ho láká do soutěže Muž roku a v letním rozpisu služebních cest má v jednom týdnu Detroit a Tokio. Co se dá od lidí jako Průša, kteří stihli prožít svůj americký sen před dosažením třicítky, okoukat? Kdo viděl domácí 3D tiskárnu v chodu, dojde mu, že nejde o žádnou nepochopitelnou vědu. Vede do ní plastová struna, uvnitř se plast roztaví a horká hmota steče do trysky, uchycené v pohyblivém rámu nad deskou z tepelně odolného materiálu. Když tryska dostane zadání z počítače, začne podle něj tancovat do všech stran a vrstvit horký plast do požadovaného tvaru. Vtip je v tom zkonstruovat tiskárnu tak, aby uměla výrobek stvořit dostatečně přesně a bez poruch. Když se to povede, tiskař si může doma vyrobit během pár hodin libovolnou plastovou věc, od úchytek na ručníky až po funkční pistoli. Programy, kterými se 3D tisk řídí, jsou dnes už tak jednoduché a intuitivní, že je zvládne pochopit malé dítě během půl hodiny. 16

Průša tento svět objevil už jako teenager, když zatoužil mít na svém hudebním mixážním pultu vlastní barevné ovládací knoflíky. Otec – zakladatel malé nábytkářské firmy – ho odmalička vedl ke kutilství, kvůli manuální zručnosti ho posílal i do kurzu vyšívání. Díky známým v servisu počítačů, který sousedil s rodným domem, měl Průša včas i pokročilé znalosti z informatiky.

K tomu, aby dal dohromady svou první 3D tiskárnu, to stačilo, žádné konstruktéry ani pokročilou strojařinu nepotřeboval.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.