Problémy šéfa evropské komise jeana-Clauda junckera

Milovník ginu s tonikem Jean-claude Juncker už zase stojí pevně na nohou

Respekt - - Obsah - sILvIe LaudeR www.ResPekt.cz/audIo

silvie Lauder

Vperfektním obleku doplněném světle růžovou kravatou, soustředěný a sebejistý, se skvělou angličtinou, byť s mírným francouzským přízvukem. Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker minulou středu na tiskové konferenci ve Washingtonu společně s americkým prezidentem Donaldem Trumpem spokojeně oznámili, že se jim podařilo zažehnat hrozící obchodní válku mezi EU a Spojenými státy. A Juncker si za to vysloužil chválu. Třeba německý ministr pro ekonomiku a energetiku Peter Altmaier gratuloval k „průlomu, který zachrání miliony pracovních míst“. A jeho kabinetní kolega z rezortu zahraničí Heiko Maas k tomu dodal, že Juncker za Atlantikem ukázal, že politika nespočívá v „agresivním tweetování“, ale v hledání reálných řešení.

Jen těžko uvěřit, že tento státník s klidem oznamující zásadní dohodu je ten samý muž, který se pouhé dva týdny předtím v Bruselu potácel tak silně, že nebyl schopen sám vystoupat na mírně vyvýšené pódium, kde se měl vyfotit společně s lídry členských zemí NATO, a za chůze musel být podpírán několika lidmi. Vratký krok třiašedesátiletého veterána evropské politiky vyvolal další kolo spekulací, které se kolem Junckera rojí celé roky – totiž jestli nehledí příliš často na dno sklenice s alkoholem.

lucemburské objetí

Mluvčí komise Junckerovy nedávné potíže vysvětlil zdravotní indispozicí způsobenou akutní bolestí zad, lidově zvanou houser. Ne všichni tomu uvěřili. Dlouholetý bruselský zpravodaj Jean Quatremer v ostrém komentáři pro britský týdeník The Spectator píše, že pokud by skutečně Juncker trpěl mučivou bolestí, jen těžko by se usmíval, objímal a líbal svoje politické kolegy a byl schopen o pár dní později snést dlouhé lety do Číny a Japonska. „Jeho chování v Bruselu je za hranou vtipů o navátých Lucemburčanech. Naopak ukazuje muže vážně nemocného, který není schopen samostatného pohybu,“píše Quatremer v textu nazvaném Jean-Claude drunker. „Jinými slovy: otevírá se otázka, zda je schopen vládnout.“

Posoudit, zda za Junckerovo vrávorání může nemoc, či láska k alkoholu, je jednodušší, než se na první pohled zdá. Podle dostupných informací jde o kombinaci obojího. Lucemburský politik měl v roce 1989 vážnou dopravní nehodu, po níž byl tři týdny v kómatu a následně půl roku na vozíku. Následkem úrazu má dlouhodobé problémy s levou nohou, což někdy ovlivňuje jeho schopnost udržet rovnováhu a působí mu bolesti zad.

Zároveň ale jen málokterý profil Jeana-Clauda Junckera vynechá jeho zálibu v pití a většina znalců bruselského dění si vybaví řadu situací, které opilostí zavánějí. Lucemburský politik často se zrudlými tvářemi a více než rozverně objímá kolegy, líbá je, „žertovně“je škrtí či si je slovně dobírá. Dělá to bez zábran před objektivy kamer, přičemž on i jeho okolí chování vysvětlují politikovou žoviální povahou.

Informace ze zákulisí, sdělované médiím vždy pod podmínkou anonymity, ovšem tvrdí něco jiného: politik podle všeho rád někdy snídá koňak a je prý veřejným tajemstvím, že průzračná sklenice, z níž upíjí během jednání, neobsahuje vodu, ale gin.

schopný vládnout

Sám šéf Evropské komise někdy o vlastním pití vtipkuje.„Legendy o koňaku nejsou pravdivé,“řekl před časem deníku Libération. „Dávám přednost ginu s tonikem a pivu.“Jindy dává před novináři demonstrativně najevo, že pije uměřeně. Loni na jaře si během oběda s reportérem britského deníku Financial Times objednal skleničku bílého vína, ale červené už odmítl s vysvětlením, že má ten den ještě před sebou „důležité akce“.

Oslovení Češi, kteří pracují v evropských institucích, říkají, že během nedávného summitu NATO předseda komise tak zdrženlivý nebyl. Před prázdninami se v Bruselu tradičně oslavuje a jeho role na setkání byla spíše symbolická, dovolil si podle šeptandy pár skleniček navíc a na jeho chůzi to bylo znát.

Žádný takový incident ovšem nikdy nepřinesl silnou veřejnou kritiku či výzvy k odstoupení. Juncker příští rok na jaře končí a „přepřahat“tak krátce před volbami nedává smysl. Po odstoupení nyní nevolají ani kritici, kteří jej chtěli odvolat po vypuknutí aféry LuxLeaks (odhalení systému nízkých daní pro nadnárodní společnosti, který fungoval v Lucembursku za jeho vlády).

Svou roli v téhle tiché toleranci hraje i fakt, že málokdo si myslí, že by u Junckera alkohol narušil „schopnost vládnout“, jak spekuluje francouzský komentátor ve Spectatoru. I během celonočních jednání za mimořádně obtížných podmínek dokázal často dospět k dohodě, ať už jako šéf zemí eurozóny či později v čele Evropské komise. Jak řekl francouzský eurokomisař Pierre Moscovici, alkohol nikdy u Junckera neovlivnil jeho „funkčnost“.

Tím lze vysvětlit jistý paradox, kdy instituci, která před následky pití alkoholu ve svých strategických dokumentech varuje, předsedá muž vyznávající trochu jinou politiku. Juncker v rozhárané době zkrátka díky svým vyjednávacím schopnostem a dobrým vztahům s evropskými lídry pomáhá řešit jednu krizi za druhou. Kolegové mu pak pár skleniček přes míru odpustí. Dohoda z Washingtonu je toho nakonec symbolickým důkazem.

skleničku navíc mu odpouštějí kolegové i kritici.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.