nekonečný příběh společnosti H-system a jejích klientů

Nekonečný příběh společnosti H-System a jejích politických přátel

Respekt - - Obsah - HANA ČÁPOVÁ

Hana Čápová

Neodejdeme, nemáme kam jít. Tohle všechno jsme si postavili sami, dali jsme do toho všechny své úspory. Odtud nás bude muset vynést policie,“reagovali minulý týden podvedení klienti někdejší společnosti H-System na verdikt Nejvyššího soudu, v jehož důsledku by měli své domovy v Horoměřicích do měsíce opustit. A do kamer si stěžovali, že nejdřív je o peníze připravil vytunelovaný H-System, pak znovu investovali, aby domy dostavěli. Nemají už na to, aby teď po dvaceti letech platili za domy potřetí, vykoupili je za tržní ceny z konkurzní podstaty.

Jejich osud vyvolal vlnu solidarity. Premiér Andrej Babiš (ANO) se stal mediátorem mezi konkurzním správcem a družstvem Svatopluk, které Horoměřické zastřešuje. Prezident Miloš Zeman vyslovil pochybnost o „lidskosti soudního systému“a pozval si šéfy soudů, jež o kauze jednaly a budou jednat. Lidovec Jan Bartošek přišel s nápadem, aby vznikl zvláštní fond pro oběti katastrof, středočeská hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO) vyzvala zastupitele, aby „zásadně finančně pomohli“. Ministerstvo práce nabídlo okamžitou pomoc padesát tisíc a vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) zase byty patřící ministerstvu vnitra.

Taková solidarita je sympatická. Ve vlně emocí by se ale nemělo ztratit, že šest desítek rodin, o kterých je nyní slyšet, nejsou ani zdaleka jediné oběti. A zapomenout na to, že stát a někteří politici jim do téhle pasti několikrát pomohli.

Mimo konkurz

„Máte na byt? Kupte si dům!“Chytlavý slogan, kterým jeden z příznačných příběhů porevolučního Česka začal, nalákal v masivní reklamní kampani v roce 1993 na levné bydlení přes tisíc klientů. Společnosti H-System zaplatili předem v průměru milion korun, za tuhle cenu se těšili na domy a atriové byty na pozemcích severozápadně od Prahy, které firma vlastnila – v Horoměřicích, Velkých Přílepech, Statenicích, Lichocevsi. Sen se splnil jen třiceti čtyřem z nich, kteří ve Velkých Přílepech od H-Systemu dostali, co si objednali a zaplatili, tedy dům a pozemek.

Všichni klienti měli podle slibů zakladatele společnosti Petra Smetky bydlet do dvou až tří let od podepsání smlouvy. Na podzim roku 1997 ale projekt zkrachoval, o rok později spadl do konkurzu. Smetka a tři další lidé z vedení firmy byli

o dva roky později obviněni z podvodu, policie tehdy rozkryla, jak peníze vybrané od klientů převáděli na spřízněné firmy, většinu z nich však nenašla. Do vězení šel na dvanáct let nakonec jen Smetka (vyšel z něj před dvěma roky), jeho tři společníci trestu unikli díky amnestii exprezidenta Václava Klause.

Když Smetkovi v roce 1997 začalo téct do bot, pokusil se klienty uklidnit. Dohodl se s jedním z nich, svým známým Ivanem Králem, založili družstvo Svatopluk a přesvědčili zhruba šest set klientů z více než tisíce, aby své pohledávky vůči H-Systemu převedli na družstvo (a tím pádem přišli o možnost jako věřitelé uplatňovat své nároky v soudním řízení).

Plán byl takový, že Smetka předá družstvu Svatopluk pozemky a rozestavěné domy, které H-System vlastnil, a družstvo si k tomu na oplátku vezme i jeho dluhy. Smetkova motivace byla jasná, uniknout konkurzu a trestnímu stíhání. Král dnes svoji motivaci vysvětluje tím, že mu bylo jasné, jak nevýhodný bude konkurz pro napálené klienty (v tom měl pravdu, konkurz trvá dvacet let a každý klient dostal necelou desetinu vložených peněz). Tvrdí, že kdyby se přebytečné pozemky prodávaly mimo konkurz, výtěžek by byl násobně vyšší a stačil by na dostavbu domů pro všechny.

Platit, platit a platit

S Královým plánem zpeněžit pozemky a domy dostavět na vlastní pěst, souhlasila většina klientů. Někteří ale nechtěli, aby majetek patřil místo H-Systemu tentokrát družstvu Svatopluk, protože neměli právní záruky, že od Svatopluku něco dostanou, a vůbec se jim nelíbila snaha jeho vedení, aby Smetka vyvázl bez trestu. Asi stovka se jich spojila v „konkurenčním“občanském sdružení Maják a zastupovala je advokátka Hana Marvanová.

Konkurzu nakonec družstvo Svatopluk nezabránilo. První konkurzní správce Karel Kudláček ale s družstvem spolupracoval, povolil, aby si družstevníci některé rozestavěné domy na vlastní náklady dodělali a užívali je. Ti, kdo do družstva nevstoupili, měli smůlu. „Moji klienti, i když měli dům už skoro hotový, stejnou možnost nedostali,“říká za lidi z Majáku Marvanová. Po dvou letech byl Kudláček, právě na základě stížností takových klientů, z konkurzu odvolán a předseda družstva Král pak dostal podmínku za poškozování některých věřitelů.

Členové družstva Svatopluk nakonec dostavěli 147 domů a bytů ve Velkých Přílepech a Horoměřicích. Ani lidem ze Svatopluku se ale neměřilo stejným metrem. Dvanáct řadových domků konkurzní správce Kudláček z konkurzní podstaty vyloučil a staly se rovnou majetkem družstevníků (mezi nimi je dům někdejšího předsedy družstva Ivana Krále). Zbylí družstevníci z dostavěných domů věřili, že když jim konkurzní správce Kudláček dostavbu povolil a investovali do ní další stovky tisíc či miliony, o střechu nad hlavou se bát nemusí. Jenže nový konkurzní správce Josef Monsport, který Kudláčka vystřídal v roce 2000 (před revolucí dělal prokurátora, podílel se například na uvalení vazby na členy Jazzové sekce), to viděl jinak.

Trval na tom, že byty a domy jsou součástí konkurzní podstaty, a jestli v nich lidé chtějí zůstat bydlet, musí si je koupit. Právě to udělali družstevníci Svatopluku ve Velkých Přílepech kolem roku 2010. Bydlení se jim notně prodražilo. Jednou zaplatili H-Systemu, podruhé si zaplatili dostavbu rozestavěného bydlení a nešetřil je napotřetí ani správce Monsport. Vyměřil jim aktuální hodnotu domu či bytu a pozemku v době prodeje a od ní odečetl jejich investice, ovšem podle faktur, tudíž ve starých a podstatně nižších cenách, s argumentem, že jinak by poškodil ostatní věřitele.

Necelá šedesátka rodin v Horoměřicích na tuhle matematiku nechtěla přistoupit (nabízeli, že do konkurzní podstaty dají dohromady asi deset milionů) a správce Monsport se obrátil na soud, aby jim uložil, že v takovém případě musí obyvatelé bydlení vyklidit. Pražský městský soud mu dal před třemi lety za pravdu, o pár měsíců později se ale lidí z Horoměřic zastal vrchní soud. Argumentoval lidskostí, jednotliví družstevníci investovali do rozestavěných staveb obrovské peníze a nebýt jich, základy budov by během let možná stejně spadly. Kromě toho jednali v dobré víře, protože jim dostavbu přece kdysi povolil tehdejší konkurzní správce i věřitelský výbor.

Minulý týden však vynesl Nejvyšší soud opačný verdikt – obyvatelé osmi bytových domů v Horoměřicích se musí do měsíce vystěhovat. Správce Monsport sice přišel s tím, že nebude na téhle lhůtě trvat a že Horoměřičtí mají stále možnost – jako kdysi lidé ve Velkých Přílepech – byty za tržní cenu (po odečtení investic) koupit. Jenže ceny nemovitostí šly mezitím raketově vzhůru a z aktuální tržní hodnoty se odečtou částky ze starých stavebních faktur, které si družstevníci schovali.

ČSSD-System

Osud zdrcených lidí, kteří jsou po letech průtahů už mnohdy na penzi, vyvolal vlnu pochopitelné solidarity. Politici se minulý týden začali předhánět, kdo se za ně účinněji a hlasitěji postaví. A někteří při tom ztráceli paměť a vědomí souvislostí.

Prezident Miloš Zeman se nechal slyšet, že rozsudek Nejvyššího soudu vyvolává „vážné pochybnosti o kvalitě a lidskosti soudního systému“, a na toto úterý si pozval předsedu tohoto soudu Pavla Šámala a předsedu Ústavního soudu

(na který se lidé z Horoměřic mohou ještě obrátit) Pavla Rychetského.

Jenže právě Zemanem vedená ČSSD lidem H-System v devadesátých letech doporučovala. Konkrétně hned po jeho vzniku tehdejší Zemanovi poradci Miroslav Šlouf a Jaroslav Sup, později několik lidí z aparátu ČSSD pracovalo dokonce pro H-System jako dealeři. Zemanův tehdejší mluvčí Václav Erben přiznal, že „když nebylo na výplaty zaměstnanců Lidového domu“, dostal od kohosi, jehož jméno si nepamatuje, nabídku, aby doporučovali H-Systém, a to straně vyneslo 600 tisíc korun.

A byla to právě Zemanova vláda, konkrétně tehdejší ministr financí Pavel Mertlík a premiér Zeman osobně, koho klienti H-Systemu později marně prosili o pomoc. Šlo o to, že H-System připravil o miliardu korun nejen své klienty, ještě o něco vyšší částku dlužil za úvěry také Komerční bance. V té době stát právě očišťoval banky od nevymahatelných půjček a víc než miliardový dluh H-Systemu přešel na státní Konsolidační banku. Podvedení klienti tehdy chtěli, aby jim státní banka dluh prodala. Samozřejmě ne za miliardu, obvykle se totiž taková nedobytná pohledávka prodává za mnohem nižší cenu. Tím by se rázem stali zdaleka nejvýznamnějším věřitelem, ve věřitelském výboru by měli velké slovo. Do konkurzu by tudíž mohli hodně mluvit a z jeho výtěžku by také mnohem víc dostali. Nestalo se, dluh nakonec koupili překupníci – za pouhé desítky milionů korun.

Největším věřitelem H-Systemu tak dnes nejsou podvedení klienti, ale společnost Gomanold patřící pod J&T Banku. Dostává největší díl konkurzem získaných peněz, především z prodeje pozemků, a její zástupce je předsedou věřitelského výboru. Právě on ze všech nejvíc trvá na tom, aby výnosy konkurzu byly co nejvyšší – tedy v důsledku na tom, aby se domy, kde žijí klienti H-Systemu, prodaly co nejdráž. A věřitelský výbor má klíčové slovo v tom, co může konkurzní správce dělat.

Co vyjedná Babiš

Premiér Andrej Babiš (ANO) zase přispěchal s tím, že bude mediátorem jednání mezi bytovým družstvem Svatopluk a konkurzním správcem. Správce Monsport se po první schůzce s Babišem a ministrem spravedlnosti Janem Kněžínkem nechal slyšet, že zejména ministr spravedlnosti mu rozumí, že „nemůže vytáhnout z moře věřitelů a bývalých klientů H-Systemu jednu skupinku a obdarovat je, a druhým vysvětlovat, že na ně nevyjde“. Nechtěl odhadovat, zda se podaří dospět ke shodě, protože podstatné slovo bude mít věřitelský výbor a konkurzní soud.

Jenže i Babišova vláda má už vůči klientům H-Systemu svůj škraloup. Advokátka Marvanová léta usiluje o to, aby stát okradené zájemce o bydlení za dvacet let se táhnoucí konkurzní řízení odškodnil, konkrétně by podle ní každému měl vyplatit čtvrt milionu korun. Ústavní soud se k jejímu názoru přiklonil, navzdory tomu ministerstvo spravedlnosti předchozí i současné vlády odmítá takovou částku vyplatit. Přistoupilo na to, že klientům dá za průtahy něco přes dva tisíce korun.

Skoro sto tisíc korun by také každý podvedený klient H-Systemu mohl dostat, kdyby se podařilo zabavit velký areál v Rabyni u Slapské přehrady, jehož hodnota může dnes být kolem sta milionů korun. Objekt kdysi patřil Petru Smetkovi. Policie ho sice zajistila už před osmnácti lety, Smetka jí ho ale vyfoukl – nezákonně ho nechal spadnout do exekuce a exekutor pak areál v dražbě prodal podnikateli, spřízněnému se Smetkou. Exekutor i Petr Smetka byli sice obviněni, jejich stíhání však bylo kvůli promlčení zastaveno. Soudy o zabavení areálu se táhnou léta.

Další schůzka mediátora Babiše s družstvem Svatopluk na jedné straně stolu a konkurzním správcem a předsedou věřitelského výboru na straně druhé má proběhnout toto pondělí. Pokud bude Babiš obratný, může pro družstevníky hodně získat. Rozsudek Nejvyššího soudu nenařizuje vyklizení bytů, dává jen správci možnost to udělat pro případ, že se s jejich obyvateli nedohodne na jiném řešení.

Momentálně se názory družstva Svatopluk, které Horoměřické zastupuje, a konkurzního správce Monsporta diametrálně liší. Svatopluk by byl ochotný podle jeho zakladatele Ivana Krále zaplatit za koupi každého ze šedesáti bytů v průměru půl milionu, konkurzní správce chtěl kolem dvou milionů korun.

A Babiš jako mediátor rozhodně nemá prázdné ruce. V pětičlenném věřitelském výboru, jehož názorem se konkurzní správce musí řídit, jsou hned dva lidé státu – zastupují Finanční úřad Prahazápad a Pražskou správu sociálního zabezpečení. Každý člen má jeden hlas bez ohledu na výši pohledávky, a tohle už jsou dva hlasy z pěti. Klienty H-Systemu zastupuje Jitka Drunecká ze sdružení Maják. Ta sice mluví o tom, že hysterie kolem šedesáti klientů není na místě, protože těch, kdo nebydlí a z vložených peněz dostali jen zlomek, je násobně víc, přes devět set (a i oni dostanou něco z peněz, které Horoměřičtí případně zaplatí). Zároveň bude ale nakloněná takovému řešení, které nikoho o střechu nad hlavou nepřipraví.

Babiš by mohl umět jednat i s největším věřitelem H-Systemu, společností Gomanold patřící pod J&T Banku, kterou ve výboru zastupuje advokát Petr Pavel. Podle slov konkurzní správkyně Ivy Fialové Ištvánkové z kanceláře správce Monsporta je právě Pavel z věřitelů nejaktivnější, usiluje o co nejlepší zhodnocení pohledávky.

Zároveň by ale nebylo spravedlivé dát lidem z Horoměřic byty darem. Pachuť nespravedlnosti by pak pro změnu zůstala na jazyku nejen klientům, kteří nebydlí, ale i těm z Velkých Přílep, kteří si bydlení zaplatili třikrát. Je třeba najít takovou cenu, na kterou Horoměřičtí dosáhnou, a těm z nich, kteří jsou na tom s penězi špatně, by mohl pomoci třeba speciální vládní fond, jaký navrhuje lidovec Bartošek.

A pak jsou tu další dvě o něco systémovější věci. Ministerstvo spravedlnosti by, tak jak to po něm žádá advokátka Marvanová, mělo všem podvedeným za dvacet let se táhnoucí konkurz zaplatit čtvrtmilionové odškodné. Bylo by též dobré, kdyby se podařilo zabavit Smetkův rezort na Slapech, a policie by příjemně překvapila, kdyby po letech objevila něco dalšího ze dvou zmizelých miliard.

Před 20 lety prosili klienti H-Systemu tehdejšího premiéra zemana o pomoc. marně.

Tohle všechno jsme si postavili sami, a teď bychom to měli opustit?

(Únor 2003)

Šéf poradců Miloše Zemana Miroslav Šlouf (vpravo) jde k soudu vypovídat o kauze H-System, vlevo je hlavní obžalovaný Petr Smetka.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.