Reportáž: Hon na medvěda na Valašsku tomáš Brolík

Na Valašsku řeší složitý rébus: jak se důstojně vyrovnat s divokým zvířetem v civilizované krajině

Respekt - - Obsah - TOMÁŠ BROLÍK / FOTO MATĚJ STRÁNSKÝ

Hodně štěstí

Nejznámějším obyvatelem Valašska je aktuálně zhruba pětiletý medvěd, který se už přes měsíc potuluje po tamních kopcích a lesích. Šelmy tu nejsou žádná vzácnost, tady u hranic se Slovenskem žijí rysi i vlci. A ani medvěd, na výpravě ze slovenské strany hor, zpravidla nebudí nějaké mimořádné vášně. Tenhle mladý samec za sebou ale zanechává zabité ovce a kozy a veřejnost značně zneklidňuje jeho evidentní nebojácnost v kontaktu s lidmi. Všem je prostě jasné, že tohle soužití fungovat nebude, a místní řeší složitý rébus. Hejtman mluvil o zastřelení, ochranáři o tom, že něco takového je nelegální – jak divokého návštěvníka z kraje pokud možno šetrně vyprovodit? Zřejmě nikdo v kraji dnes o zatoulaném medvědovi neví víc než Michal Bojda. Zoolog z Hnutí Duha, který žije v Lidečku, jedné ze zdejších vesnic, je zvířeti v patách už čtyři týdny a v hlavě nosí mapu jeho současného pohybu. Ta se kreslí s jednodenním zpožděním, vždy podle toho, kdy nějaký člověk ohlásí, že medvěda viděl, nebo za sebou zvíře zanechá stopu v podobě potrhaných ovcí. V kufru starého renaultu vozí sádrové odlitky stop a také krabičku pro případ, že by některý z nažhavených místních myslivců medvěda zastřelil – baňky na odběr krve a dalších vzorků pro analýzu DNA, aby se zoologové aspoň dozvěděli něco víc o medvědí populaci, která žije nedaleko na Slovensku. „Nechci mu dávat jméno. Bylo by trochu hloupé, stát nad ním a říkat si: ,No, tak tady je Franta.‘ Takže je to prostě medvěd,“říká muž, kterému bez ustání zvoní mobil a novinářům i úřadům popisuje, kde se naposledy medvěd objevil a co se o něm ví.

Je fakt, že o stokilovém medvědovi hnědém (zvíře pohybující se na Valašsku je na poměry svého druhu spíše drobným jedincem) v tuto chvíli mnoho informací nemáme. Skoro jistě přišel ze slovenské strany Javorníků a přesně 12. září jej viděli místní na louce nad Novým Hrozenkovem. Odtud se – jak víme díky svědectví a snímků z fotopastí – vydal ke třicet kilometrů vzdáleným Vizovicím. Tam se otočil do českých Javorníků, pak uhnul na západ a přes Vsetínské Beskydy, po zhruba dvaceti kilometrech, dorazil v polovině října do Hostýnských

vrchů, kde žije teď. Hospodářská zvířata začal zabíjet poslední den v září. Tehdy se také čím dál častěji setkával s lidmi a musel na své pouti několikrát překonat jak frekventovanou silnici, tak železnici. „Zatím měl obrovské štěstí,“komentuje pohyb velkého zvířete relativně civilizovanou krajinou Michal Bojda.

Co jej dovedlo na Valašsko, není jasné, ale nejspíš při svých běžných toulkách po Javorníkách přešel ze slovenské, řídce osídlené strany do hustěji obydlené české části a tam našel to, co medvědi na podzim hledají – dostatek potravy. Cesty jsou zde lemované ovocnými stromy, pod kterými leží tuny jablek, na okrajích zahrad mnoha domů stojí včelí úly a na kopcích se pasou stáda ovcí. To je pro přípravu na zimní spánek medvědů ideální. Ale zároveň je to také důvod, proč padá naděje na to, že až se ochladí, zvíře na čtyři měsíce jednoduše zmizí. „Medvěd nepotřebuje spát. Potřebuje jíst. Hibernuje kvůli nedostatku potravy. Pokud jí má dost, je aktivní i v zimě,“říká Michal Bojda.

Úřední řešení

Problém je vlastně poměrně jednoduchý. Kraj, který medvěd našel, je obydlen lidmi, jimž způsobuje škody a kteří se ho bojí. V polovině minulého týdne měl na svědomí třicet zabitých zvířat a Bojdovi právě na telefonu pípla esemeska, že může k bilanci připočíst osm dalších ovcí. Chovatelé jsou pochopitelně nešťastní, mohou sice úřady žádat o kompenzaci (kterou obratem dostávají), ale odškodné je v Česku nastavené tak, že

pokryje pouze část ztráty. Na pověsti v kraji divokému zvířeti nepřidává fakt, že zabíjí zvířata z rozmaru. Pár zabitých ovcí sice mělo ožraný krk či hlavu, ale rozbor medvědova trusu ukazuje, že je spíš vegetarián – žere hlavně ovoce, trávu a plody lesních stromů.

Mezi lidmi se šíří řada fám, ale taky pravdivé zprávy o tom, jak se procházel za bílého dne mezi domy, nebo se rozhodl ve stálém odstupu deseti metrů sledovat muže, který s koněm stahoval dřevo z lesa, až do vesnice. Tam jej od vyděšeného hospodáře odehnal dělobuch, jejž odpálili pohotoví sousedé. Nikoho sice nenapadl a nezačal ani vybírat popelnice, ale na poměry jeho druhu, který se vyznačuje plachostí, je takové chování velmi smělé.

Čerstvou zkušenost má Jana Kaňatová, obyvatelka Janišova, okrajové části třicetitisícového Vsetína. Zatímco místní rozhlas ve středečním odpoledni ohlašuje občanům, že medvěd se s velkou pravděpodobností pohybuje v okolí, a lidé by měli „dbát zvýšené opatrnosti na majetek a zdraví“, ukazuje pozůstatky medvědovy včerejší noční návštěvy. Ráno se zjistilo, že prorazil dřevěnou ohradu a začal se dobývat do salaše nedaleko domu, kam Kaňatovi na noc preventivně zavřeli své tři ovce a berana. Medvěd utrhl dřevěná dvířka k salaši a povedlo se mu otevřít železnou západku hlavních dveří. Tři ovce podle všeho zachránil beran, který se medvědovi postavil, což odnesl krvavou jizvou na hlavě. Následná honička po zahradě odlákala medvědovu pozornost. Beran, který se při úprku zaklínil pod plotem, souboj přežil, protože jej medvěd buď nenašel, ztratil zájem, nebo jej něco vyrušilo – v okolních zahradách je několik psů a v přilehlých domech žijí lidé. „Syn na noc zajistí dveře železnou závorou, kdyby přišel znovu. Už ví, že tu ovce jsou a může se k nim dostat. Ale jinak toho moc nenaděláme. Uprostřed noci zahánět medvěda určitě nepůjdu,“říká paní Kaňatová se smíchem. „Už ho chytněte, já ho tady nechci,“obrací se na Michala Bojdu. „Jinak vám ho Čunek zastřelí.“

Právě slova populárního zlínského hejtmana a čerstvě zvoleného senátora Jiřího Čunka o tom, že potulného medvěda bude nutné zastřelit, přimíchalo do valašského medvědího dramatu další emoce. Někteří obyvatelé kraje kvitovali, že se zvířete, jež považují za riziko, zbaví, jiní hejtmanovi vyčítali, že odstřel je v případě přísně chráněné šelmy to zdaleka nejhorší řešení.

Zákon stojí jednoznačně na straně zvířete. Zastřelit ho je možné, ale jen v případě krajní nouze, tedy v situaci, kdy prokazatelně ohrožuje člověka. Chráněného medvěda není dovoleno ani jen tak odchytit: to lze až jako výsledek správního řízení,

nejspíš ho zlákala hojnost na české straně hor.

ze strany zvědavců – logické. Museli pro ni zajet na Slovensko, do Národního parku Malá Fatra. Dnes je však klec již možná k ničemu, medvěd se v krajině pohybuje a tam, kde past stojí, už nepobývá. Zmíněné čtyři obce dostaly na umístění klece zákonnou výjimku, ale starostové si ji museli zajistit sami. Pomalost, s níž krajský úřad jedná (a nahrazuje to v jeho očích siláckou politickou rétorikou o střílení), je to, co Bojdovi vadí nejvíc. Že se medvěd chová zvláštně, bylo jasné od začátku října. Kdyby správní řízení o odchytu zahájil kraj už tehdy, mohlo být začátkem listopadu ukončené. Na místo by pak mohl přijet cvičený střelec – jsou k mání v některých zoologických zahradách – a medvěda uspat. To, jak se ukazuje, je do budoucna schůdné řešení, má-li valašský medvěd zůstat naživu. Pokud k popsané akci dojde, nebude to stejně žádná selanka. Uloveného medvěda čeká dožití v zajetí. Návrat na Slovensko do volné přírody je nepravděpodobný a administrativně velmi složitý. Ve světě se občas praktikuje model, v němž odchyceného medvěda chovatelé postříkají vodou, dostane ránu elektrickým proudem, do přírody ho vyženou ostří psi a ještě dostane ránu gumovým projektilem – to všechno, aby pochopil, že od lidí jej nic dobrého nečeká. Tenhle postup je ale vhodný v zemích, kde je dost prostoru a vystrašené zvíře nenarazí za pár dní na lidské sídlo a nezačne si znovu zvykat. Valašský medvěd půjde po odchytu do měsíční karantény, kterou již nabídla zajistit zoologická zahrada v Hluboké nad Vltavou. V mezičase budou úřady hledat v tuzemsku nebo jinde v Evropě zoo či chovatelskou stanici, kde by mohl žít.

Pro huňatého hosta by dnes bylo jednoznačně nejlepší, kdyby Hostýnské vrchy urychleně opustil a vrátil se na divočejší stranu kopců. „Ale proč by to dělal,“krčí rameny Michal Bojda. „Našel tady ze svého pohledu úplný ráj na zemi.“

Jak se na moRaVě loVí medVěd

38

(Janišov)

Učiněný ráj na zemi.

(Pastva nad Vsetínem)

Velké podzimní lákadlo.

(Jana kaňatová)

„V noci ho zahánět určitě nepůjdu.“

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.