On to tak nemyslí

Brazilský Trump vyhrál volby a latinská amerika trne, co udělá

Respekt - - Obsah - Jiří Sobota

Zvítězství pravicového extremisty Jaira Bolsonara v Brazílii plyne jedno poučení: když jsou lidé nespokojení a žádají změnu, tak si změnu vezmou – bez ohledu na to, z jak výstřední nabídky vybírají. Britové zvolili brexit (a teď se nedokážou dohodnout, k čemu ho vlastně chtěli), Američané zvolili Donalda Trumpa, Češi volí agromultimiliardáře, který „to prostě zařídí“. Brazilci si svá přání promítli do obrazu Jaira Bolsonara a teď, pár dní po volbách, je zajímavé pozorovat, jak se s tím zásadním zlomem vyrovnávají.

Hurá

Část je samozřejmě upřímně nadšená a slaví, Bolsonarova vize pevné ruky a chlapáctví jí naprosto vyhovuje. Část, která k dříve vysmívanému a okrajovému radikálovi přeběhla z politického středu a rozhodla tím volby, však v soukromých rozhovorech vehementně vysvětluje, že Bolsonarovy extravagantní výroky není potřeba brát doslova. Autor komentáře se tak v uplynulých dnech dozvěděl, že když Bolsonaro mluví o zbraních do každé rodiny, nemyslí to vážně, a i kdyby myslel, „politický systém to nedovolí“. Když mluví ohavně o ženách, je to jenom plácání hejska, které se Brazilky na rozdíl od přecitlivělého Evropana naučily neslyšet. Když se homosexuálové bojí, že prezidentovy nenávistné výroky na jejich adresu rozpoutají vlnu násilí nebo čistek, nechávají se prý jenom strhnout negativní levičáckou propagandou.

Víra v možnost nového začátku rozhodně prudce zvýšila ochotu sázet vysoko. Možná nejsilněji vítají Bolsonara trhy a podnikatelské kruhy. Nový prezident slíbil snížení deficitu, snížení daní, privatizaci, deregulaci, kácení, těžbu i výstavbu. Sliby intoxikovaný byznysmen nicméně musí nejdříve zapomenout, že nabídka je v rozporu s tím, co Bolsonaro prosazoval desítky let v kongresu. Tam byl hlavním odpůrcem privatizace (koncem devadesátých let navrhl, aby byl za ni tehdejší prezident postaven před popravčí četu) a zásadním obráncem růstu platů ve státním sektoru (a tedy v armádě). S tím souvisí také Bolsonarův ostrý odpor k reformě důchodů, které jsou právě ve státní správě v Brazílii tak štědré, že kdyby se to doneslo až do střední Evropy, čelili bychom pravděpodobně masové emigraci za oceán.

Naděje byznysmenů stojí na argumentu, že Bolsonaro si za svého ekonomického guru vybral liberálního ekonoma Paula Guedese, který studoval v Chicagu a působil v Chile. Guedes je nicméně Bolsonarův podřízený, nikoli naopak. Když se ho nedávno novináři zeptali, co si právě o nutné reformě důchodů myslí, přiznal, že na její nezbytnost šéfa upozornil, ten mu ale odpověděl, že „přece nebudeme brát peníze dědečkům“.

Trump je kamarád

Bolsonarův nástup má i svá pozitiva, například může silně zkomplikovat situaci levicovému autoritativnímu režimu, jenž právě devastuje sousední Venezuelu. Nově zvolený prezident chce také jmenovat do funkce ministra spravedlnosti federálního soudce odpovědného za bezprecedentní antikorupční kampaň, která dostala do tepláků řadu politiků a podnikatelů včetně bývalého prezidenta Luly da Silvy. Tento krok je však rozporuplný a stoupenci poražené levice ho budou rozhodně chápat jako důkaz, že celá slavná „myčka aut“(jak se kampani říká) měla politický podtext a že Lula je politický vězeň.

Jiné kroky lze s optimismem pozorovat jenom obtížně. Bolsonaro hned po svém zvolení potvrdil ochotu liberalizovat zákony o držení zbraní a experti upozorňují, že se v důsledku toho Brazilci nejen povraždí navzájem, ale jejich už tak násilnická země se navíc stane muničním skladem široké Latinské Ameriky s jejími gangy a kartely. Environmentálně citlivá část veřejnosti pak může celkem s jistotou zapomenout na možnost, že by nová Brazílie chránila amazonský prales alespoň v té míře, v jaké to dělá dnes. Bolsonaro navrhl sloučení ministerstev zemědělství a životního prostředí s tím, že hlavní slovo musí mít „productores“, „ti, kdo něco vytvářejí“.

Brazilská sázka na nacionalistický populismus má také svou psychologickou rovinu. Bolsonaro se už chystá na cestu do Spojených států a ani prezident Trump se netají nadšením z nového spojence, lídra čtvrté největší světové demokracie. Zároveň bude zajímavé pozorovat, jak si budou oba nacionalismy notovat v praxi: Trumpova cla proti Číně například již vyvolala čínská protiopatření, v jejichž důsledku začali Číňané nakupovat sóju místo v USA právě v Brazílii. Inu, uvidíme.

Výpadek

Brazilský svět se tomu českému příliš nepodobá, vítězství tamního populisty sice nese mnohé typické znaky doby, včetně prolhané kampaně na sociálních sítích, s generalizacemi to však v tomto případě nemá smysl přehánět. Znovu si nicméně připomeňme, že motorem těchto zvratů je vlastně „optimismus“lidí, kteří žádají změnu a hledají k ní cestu. Nakonec zvolí tu, která skutečně novotou zavání, zavřou oči a doufají, že celé dobrodružství dobře dopadne. Částečně je to lenost a touha po snadných řešeních, částečně dezorientace v houštině nových médií – a částečně také citelný výpadek na straně nabídky.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.