Nadějné Dukovany

S novými jadernými bloky už prý není třeba spěchat

Respekt - - Obsah - Jiří nádoba

Únavná mnohaletá debata o stavbě dalších jaderných elektráren dospěla minulý týden k nadějnému obratu. Rozhodnutí, slibované původně do konce letošního roku, se odkládá. Vláda podle premiéra nechce jít do „avantýry za stovky miliard“bez toho, že by si problém nejdřív zmapovala v širších souvislostech.

Z premiérova překotného projevu nelze – jako obvykle – s jistotou vyčíst, jaké úmysly v této zásadní věci skutečně má. Za dobu svého působení v politice si v oblasti energetiky držel karty těsně u těla a na otázky ohledně jaderných bloků vždy odpovídal kuse a vyhýbavě. Budování reaktorů dosud spíš podporoval, ale bez toho, že by vysvětlil, jak překonat hlavní překážky na této cestě. Nyní mluví o „složité materii na úrovni expertů“a slibuje, že vláda přehodnotí celou energetickou koncepci, včetně úvah o využití plynu nebo obnovitelných zdrojů. Protože „svět se zkrátka mění“.

Jádro – navzdory slabinám, jejichž velikost v čase roste – má v Česku mnoho zastánců, mimo jiné prezidenta a komunisty, podporující Babišovu vládu. Bylo by tedy předčasné sázet na to, že premiér nyní úplně otáčí. Máme-li ale jeho poslední slova brát vážně, dá se v nich najít jistá naděje, že o mnohamiliardových výdajích se bude rozhodovat přece jen o něco uvážlivěji, než bylo dosud zvykem.

Riziková investice

Babiš zaujal minulý týden hlavně nápadem získat čas tím, že se protáhne životnost elektrárny Dukovany. Její čtyři bloky se připojovaly k síti ještě za socialismu a dosud se počítalo s jejich odstavením kolem roku 2035. Babiš nyní navrhuje přidat ještě deset let. Nejde ale o nic nového – s tím, že elektrárna se má udržet v chodu co nejdéle, počítá jak státní energetická koncepce, tak dosavadní plány ČEZ. Navíc nejde o nic, na čem by šlo nyní stavět strategii do budoucna. Pokud elektrárna vydrží, bude to jen bonus, o kterém se rozhodne až časem. „Rozhodně to není jednoduché. Ani jisté, že to skutečně půjde. Bude záležet na stavu elektrárny a hlavně na úrovni bezpečnosti,“upozorňuje šéfka úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Brát tedy prodloužení životnosti Dukovan jako spolehlivou alternativu nelze. Proti se mimochodem ozývá i samospráva na Vysočině, kde chtějí investice do nových bloků, ale „nekonečné“prodlužování stávajícího provozu nikoli.

Babiš vytáhl prodloužení životnosti Dukovan jako uklidňující argument, že Česko ve věci rozhodování o nových blocích není pod zas tak velkým tlakem. Jeho předchozí jednobarevná vláda v červnu odhlasovala seznam dvaceti bodů, co je třeba pro odstartování tendru na nové bloky udělat, a jako termín pro řešení a rozhodnutí stanovila konec roku. Minulý týden však nastal obrat. Podle Babiše a jeho ministryně průmyslu Marty Novákové prý nelze jednat „ve stresu“, a místo zmíněných dvaceti bodů se má vše promýšlet víc zeširoka.

Jako hlavní problém se dosud jevil postoj minoritních akcionářů ČEZ, kteří mají ve firmě dohromady necelých třicet procent akcií a investice do nových jaderných bloků se jim jeví – jak říká eufemisticky Babiš – riziková. Už dlouho totiž neplatí, že jádro je nejlevnější zdroj. Investice je nákladná, stavba komplikovaná, trvá dlouho a nese s sebou řadu rizik, třeba to, že dodavatel nebude schopen projekt dokončit včas a za sjednanou cenu, což je ve světě běžná praxe.

Pokud se do stavby nechce minoritním akcionářům, vzniká legitimní otázka, proč by na ni měli kývnout ti majoritní – tedy vláda reprezentující zájmy občanů, jejichž vztah k penězům se neliší od soukromých investorů. Obvyklým protiargumentem je, že stát musí myslet na to, aby bylo za dvacet nebo třicet let čím svítit. Zatím ale nikdo nedokázal přesvědčivě shrnout, proč by řešením mělo být právě jádro, přinášející řadu negativ, od vysoké pořizovací ceny přes hrozící závislost na Rusku (které za svoje reaktory v Česku úspěšně lobbuje) až po bezpečnostní rizika, starosti s jaderným odpadem nebo odpor západních sousedů.

Pokud Babiš nyní slibuje aktualizaci celé energetické koncepce, mimo jiné s ohledem na to, jaké trendy v energetice v Evropě panují, lze se jen těšit na výsledek – a na to, že s přesvědčováním veřejnosti ve prospěch toho či onoho směru si dá vláda do budoucna větší práci, než bylo dosud zvykem.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.